Kovaný komunista Václav Sloup zůstává náměstkem hejtmana Karlovarského kraje pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy. Petici za jeho odvolání podepsalo už 3200 lidí; na kraj velká síla. Petr Šindelář, krajský zastupitel za ODS, ve čtvrtek na jednání kraje požadoval, aby bylo do programu schůze zařazeno Sloupovo odvolání. S návrhem neuspěl. Náměstka pro školy za KSČM podržela pevná koalice komunistů a sociálních demokratů.
Jmenování Sloupa náměstkem pro školství po loňských krajských volbách semklo studenty v celém kraji. Před čtvrtečním jednáním si nechali za své peníze vyrobit sto kusů placek, na kterých je fotka Sloupa na rudém podkladu a u ní nápis Odstupte a styďte se. Sloup stud necítí („Nemám se za co stydět," opakoval vícekrát.) a sám si placky koupil: „Mám jich pět. Jednu pro sebe a čtyři pro své vnuky, aby měli památku," sdělil novinářům.
Objektivní politruk
Má se stydět? Sloup za minulého režimu sloužil u pohraniční stráže. Čtyři roky dělal pohraničníkům „politruka", komisaře komunistické ideologie, politického vedoucího. Takovou funkci si opravdu zasloužil. Loni v prosinci mluvil v Radiožurnálu o službě u pohraniční stráže. Ta „chránila" hranice totalitní klece, aby přes ně svobodomyslní občané neutíkali. V rádiu Sloup pravil: „... pohraničníci zasahovali na státních hranicích v duchu tehdejších zákonů, platných zákonů Československé socialistické republiky, a tak plnili svůj úkol při ochraně státní hranice v základní službě." Pokud někdo utíkal z totality ozbrojen a zastřelil pohraničníka, byl podle něj „v té době tedy vrah". A pokud přes čáru utíkala žena? „No, ozbrojenej narušitel státní hranice je ozbrojený narušitel státní hranice, kterej použil zbraň proti pohraniční stráži."
Sloupovi se nelíbí dnešní výuka o komunistickém režimu a 50. letech: „Pokud je to vykládáno učitelem, kterej učí tyto předměty jednostranně, bez pohledu z druhé strany, tak to myslím, že nebude dobrej přístup," pravil. Což je podobné, jako kdyby tvrdil, že při výkladu o koncentrácích by měli asistovat nacisti, kteří je hlídali a vedli. Aby byl výklad objektivní.
Je dost neuvěřitelné, že demokratická strana, za jakou se ČSSD považuje, strpí takového politického spojence. Že ho podporuje. Argument? Sloup a KSČM byli zvoleni ve svobodných volbách. Zvláštní postoj. Žádná parlamentní politická strana by si totéž nedovolila říct dejme tomu o neonacistech, třeba o DSSS, pokud by uspěla v krajských nebo parlamentních volbách. Komunismus byl stejně zhoubný jako nacismus, pro nás je zkušenost s bolševiky mnohem čerstvější, a přece bolševici sedí v krajských vládách. A dokonce jim politici klidně svěří školství.
Tati, cos dělal za komančů?
Skvěle reagují studenti v Karlovarském kraji: 23 let po pádu bolševika se mladí lidé začínají pídit, jak to za komančů bylo. Chtějí vědět, co dělali jejich rodiče v minulém režimu. Nechtějí mít bolševika, který souhlasil se střílením uprchlíků na státní hranici, který dokonce pohraničníky k tomu zabíjení ideologicky vedl, jako radního pro školy. Mladí studenti nemají špatné svědomí, nežili v té době, nestačili si s totalitou zadat. Petice, kterou dali do pohybu, je dnes nečekaně nadějná.
Generace jejich rodičů takovou sílu nemá. Komunisti u nás sílí. Stávají se velkou politickou silou. Jako spojence je užíval Václav Klaus, když chtěl prezidentovat (podporu mu mimo jiné vyjednával bývalý komunistický aparátčík Miroslav Šlouf). V přímé hradní volbě se o komunisty opřel Miloš Zeman. Je jim vděčný za podporu, do Moskvy tlačí jejich europoslance Vladimíra Remka (u něhož mu podporu v hradní volbě vyjednával taky Šlouf). Bývalí komunisté jsou dnes zhusta vlivnými lobbisty, mají síť kontaktů mezi svými a umějí je perfektně využívat. Sílí názory, že minulý režim nebyl totalitní. Blbost. Byl.
Budoucí prezident počítá se zatažením komunistů do vládnutí; buď přímo, nebo jako stranu, která jeho vládu podpoří ze sněmovny. Absurdní. Člověk, který byl v opozici vůči minulému režimu, nechce věřit, že se „komáři" už zase vracejí. Po desítky let trvající zkušenosti nesvobody, útlaku. Šílené. Začínáme žít v něčem, co by se dalo nazvat „komunistická demokracie". Což je oxymóron. Něco jako tančící beton. Komunismus je opakem demokracie. Je skvělé, že studenti to tuší nebo vědí.
