Sešlo se jich minulé úterý večer na půdě Akademie věd několik desítek. Jan Švejnar, Magdaléna Vašáryová, Jiří Havel, Jan Urban, Jiří Zlatuška...
Aktálně.cz je společně s FSV UK a hostitelskou institucí pozvalo, aby si povídali o tom, jak v této zemi diskutujeme. Čtenáři, tedy občané a voliči, politici, kteří nás mají zastupovat a v neposlední řadě třeba i my, novináři. Většina z přítomných píše blogy na našich stránkách (najdete je ZDE), nechybělo ani několik pravidelných debatérů z řad čtenářů.
Čtěte více (dívejte se a poslechněte si): Švejnar, Urban, Vašáryová a další. Debatují o debatě
Hovořilo se o tom, jak se diskutuje na internetu, ale i v Poslanecké sněmovně. V Česku, ale též na Slovensku či v Americe. Politici popisovali rozdíl mezi TV debatou, v níž chtějí především získat body u diváků, a situací, kdy se snaží dohodnout.
A někteří se k úterní panelové diskusi pak vrátili ve svých blozích.
Bývalý vicepremiér a lídr ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu Jiří Havel napsal o svém postoji k internetovám debatám.
"Blogem se učím dorozumět se s lidmi. Proto je pro mne čtenář tak důležitý. Potřebuji čtenáře, co souhlasí i toho, co zásadně oponuje. A potřebuji čtenáře vzdělaného i toho prostoduššího. Učím se totiž jednat a argumentovat se všemi. Učím se čelit ranám. A odpusťte: Učím se být otrlý." přiznává Havel.
| Jiří Havel: Umění diskuse |
Jana Hradilková, spoluzakladatelka několika nevládních organizací, se zamýšlí nad postavením emocí a snahou o dohodu.
"Debata a dohodnutí se jsou dvě různé věci. Debata má nárok na emoce, a vždy by měla předcházet dohodnutí se. To, že tomu tak není, je možná důsledek strachu z emocí. Emoci je zbytečně paušálně vykazováno místo ve stínu. Přitom je to ale paradox, protože ve skutečnosti to, co předvádějí vrcholní zástupci politických stran, jsou často především emoce," píše Hradilková
| Jana Hradilková: P.S. k Debatě o debatě |
Veronika Vendlová, která má zkušenosti jak z nevládního sektoru tak i z politiky, uvažuje o volání některých blogerů po větší cenzuře internetových debat, povinné registraci diskutujících apod.
"Autoři a autorky textů jdou se svojí kůží na trh, ale nemusí. Je to jen jejich volba. Diskutující mají proti nim jen jednu výhodu, pokud chtějí, jsou anonymní. Myslím si však, že postupnou vzájemnou výchovou (mohu-li to tak nazvat) z nich mohou být - v tom optimistickém vidění diskusí, jaksi přirozeně vytěsněni ti, jež diskusi nepřinášejí krom výkřiků z žumpy, nic jiného," míní Vendlová.
| Veronika Vendlová: Debatuji a proto nestíhám žehlit… |
Ivan Peychl, pediatr, který tři roky působil ve Velké Británii, je přesvědčen, že umění dialogu je nutné pěstovat již od prvních tříd školy, což se v Česku neděje. Dialog podle něj společnost kultivuje.
"Britové často utrousí, že si svých politiků příliš neváží a berou politická vyjádření s rezervou...Politická debata sama o sobě je ale kultivovanější. Vládní a opoziční politici se spolu v parlamentu pravidelně vzrušeně přou, zůstávají přitom ale vůči sobě více či méně zdvořilí a jsou často schopni vzrušenou při ukončit s úsměvem - a to i před televizní kamerou. Totéž se týká televizních debat a vyjádření pro média. Laciné výpady typu přirovnání k Hitlerovi či osobní urážky by tamějším politikům zřejmě na popularitě příliš nepřidaly, voliče spíše odpuzují," srovnává Peychl.
| Ivan Peychl: České děti potřebují více času na přemýšlení |
Některé hlavní myšlenky, které na panelu zazněly, uvedl ve svém blogu i autor těchto řádků.
| Libor Stejskal: Jak se debatovalo o debatě |
A co si o úrovni veřejného dialogu v této zemi myslíte vy?
