Věci veřejné byly vystoupeny z vlády. Martyrium strany, která se stala kometou voleb 2010, se prozatím zastavilo. Ale co voliči? Co se teď děje s těmi 569 127 hlasy, které véčkaři předloni posbírali? Vždyť takový průlom se do té doby žádné nové straně nepodařil.
Hledáme voliče Věcí veřejných, ročník 2010
Vážení čtenáři, patříte mezi ty, kdo v minulých volbách dali hlas Věcem veřejným? Zajímají nás Vaše dnešní názory: na to, co se se stranou a vůbec s politikou stalo za uplynulé dva roky, především. Jste zklamaní? Nebo spíš optimističtí realisté?
Pokud máte zájem podělit se s Aktuálně.cz o své názory, a podílet se tak na mapování nespokojenosti, která ve společnosti panuje, napište nám prosím na adresu [email protected].
Uvítáme, když uvedete své jméno a adresu (tyto informace nebudeme nikomu poskytovat, ani publikovat bez vašeho souhlasu).
Redakce Aktuálně.cz Vám předem děkuje za Vaše postřehy a komentáře.
Věci veřejné v pravou chvíli „vyluxovaly" nespokojenost. Úspěšně mobilizovaly proti „dinosaurům" a korupci, nákladná kampaň voličům prodala neokoukané tváře a líbivá hesla. Ve štábu bouchalo šampaňské.
Ještě v posledním předvolebním vydání stranického magazínu Pražan dostal Josef Dobeš otázku: „Co budete prosazovat jako stínový ministr školství?" Ani samotní véčkaři zjevně moc nevěřili, že by mohli rovnýma nohama skočit do ministerských kanceláří.
Stalo se, a následovala vládní dvouletka plná šokujících výroků, tajných nahrávek a skandálů. Na jejím konci průzkumy hlásí, že VV by teď dostaly asi dvě procenta hlasů.
Přitom voliči jsou dnes ještě mrzutější, a k establishmentu kritičtější, než před volbami v květnu 2010. Nespokojenost s politickou situací: Předloni 66 procent, teď 79 procent.
Ale ta nespokojenost se už „rozlévá" někam jinam. Hvězdná hodina Věcí veřejných minula. Předvolební proroctví baviče Karla Šípa „za pět let bude Radek John premiérem" se nesplní. A John už nedostane 13 841 preferenčních hlasů, jako předloni v pražském volebním kraji.
U véčkařů mezitím nezůstal kámen na kameni. Měla to být strana přímé demokracie, ale na internetová referenda se v tichosti zapomnělo. Kdo si pamatuje, že stínovým ministrem zahraničí byl Josef Zieleniec? Že ke straně měl blízko Pavel Telička?
A hlavně - ze čtrnácti poslanců, kteří se dostali do sněmovny jako krajské „jedničky", jich už polovina ve Věcech veřejných není. Někteří rovnou spálili mosty: Stanislav Huml, Jaroslav Škárka nebo Kristýna Kočí.
Viz také soud s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou:
Na korozi Věcí veřejných ale ostatní politické strany nijak zvlášť nevydělaly. Průzkumy totiž ukazují, že sílí nejen nespokojenost, ale i pocit, že „není koho volit". Plné dvě třetiny lidí - nejvíc od roku 2001, kdy STEM podobný výzkum dělá - dnes tvrdí, že si těžko vyberou stranu, které by dali hlas.
A zároveň přibývá těch, kteří po dvou letech soudí, že minule zvolili špatně - podle STEM si to myslí 30 procent lidí.
Věci veřejné se svého času zalíbily - ale jako výrazně „marketingová" strana nikdy neměly, ani mít nemohly, početnější pevné jádro voličů. Průzkum CVVM z loňského roku u nich dokonce hlásí v kolonce „přesvědčený přívrženec" nulu. Naopak, zdaleka nejčastějším vztahem voličů k véčkařské straně bylo „vadí mi nejméně".
Když se příslib, pro který odevzdali protestní hlas, nenaplnil, většina voličů se rozprchla. Bez sentimentu, zřejmě.
Půlmilion voličů může být zklamán. Změna skrze Věci veřejné nevyšla. Ale poptávka po ní přece zůstává, ba roste. Co se dnes honí hlavou „zhrzeným" voličům? A kam se vydají příště?
Zdroj: Průzkum CVVM, duben 2012.
