Bude to poprvé. A příležitost, kterou dostaneme, je opravdu jedinečná - každý z nás se stane poslancem a senátorem. Na chvíli. Přesněji ve dnech, kdy se bude volit příští prezident republiky.
Přes všechny skeptické hlasy - ani Aktuálně.cz tomu původně příliš nevěřilo - zákonodárci skutečně své právo volit prezidenta přenechali všem občanům. Takže, v lednu jdeme na to. Zájem máme, k prezidentským volbám se podle průzkumů chystají zhruba dvě třetiny lidí.
Ale víme, co, tedy spíš koho chceme?
Předprezidentská kampaň a především babylon voličských komentářů zatím ukazují, že volba to bude těžká a pro řadu z nás rozporuplná. Pokud nemáte svého jasného favorita. Ideálního prezidenta či prezidentku. Anebo s hrůzou nezjišťujete, že není koho volit.
Nebo jste si snad jisti, od koho byste chtěli slýchat novoroční projevy? Kdo by nejlépe reprezentoval náš stát a povzbudil jeho občany, když bude třeba? Čí portrét byste chtěli vidět ve školách, na úřadech a poštovních známkách? Komu věříte, že udělá, co je nutné a správné?
Těžká odpověď. Velkou - a možná dokonce hlavní - část požadavků, které by měl dobrý prezident splňovat, totiž tvoří "hodnoty" a "vlastnosti". Jako je slušnost. Nebo charisma.
Že by měl mít prezident dobrý vkus, na tom se asi dohodneme - ale shoda na tom, co to ten vkus je, už bude těžší.
Měřítka prezidentství stanovuje z velké části tradice - Pražský hrad, Masarykův odkaz. "Hlava státu" - v těch slovech se přece mísí republikánství s ozvěnou monarchie.
Druhou část prezidentských parametrů tvoří "uchopitelné" nároky. Praktické věci, prezidentské pravomoci. Jmenování ministrů, členů bankovní rady, soudců Ústavního soudu, velvyslanců. Řešení vládních krizí. Názory na zahraniční politiku. Vetování zákonů.
Václav Havel i Václav Klaus ukázali, že prezident není jen symbolem nebo "kladečem věnců". Jejich vliv na praktickou politiku byl značný, hlavně díky neformální autoritě. Některé psané pravomoci přitom využívali jen minimálně. Prezident například může žádat od ministrů zprávy a - s vědomím kabinetu - úkolovat tajné služby.
Prezidentští kandidáti samozřejmě vědí, jaké důvěře se teď těší vláda a její politika. Proto je takřka jisté, že se vůči ní budou chtít před volbami vymezit - často bez ohledu na to, že prezidentské kompetence nemají třeba s důchodovou reformou nebo daněmi co společného.
Jako "samozřejmost" se bere, že prezident má pokud možno čistý štít a skříně bez kostlivců. „Jasné majetkové poměry" vyšly dokonce v průzkumu České televize jako důležitější kritérium než mezinárodní kredit, spořádaný rodinný život či nadprůměrné vzdělání.
A co ještě může hrát roli? První dáma/první pán? Umění reprezentovat, řečnické schopnosti? Víra v Boha? Členství v KSČ?
Přímé prezidentské volby se blíží v době, kdy je naprostá většina lidí nespokojená s politickými poměry. Názor, že „za komunistů bylo líp", se nejen v průzkumech objevuje stále častěji. Pozice komunistické strany je po krajských volbách nejsilnější od roku 1989.
S frustrací ze současnosti a obavami z budoucnosti rostou také nároky na osobu prezidenta. Volba by byla důležitá i v klidnějších časech - ale teď si od ní řada lidí slibuje o to víc. Totiž takřka obamovskou Změnu. Obrat. Naději. Příležitost dostat na Hrad „svého" člověka, který zlepší poměry.
Ale nežádáme toho od prezidenta nebo prezidentky až příliš?
Tedy, a to je otázka pro vás, milí čtenáři: Co by měl umět prezident? Co vy na to?!
