Zatímco západní státy přijímají sankce, jednotlivci i firmy reagují po svém. Přerušují styky s ruskými obchodními partnery či akademickými pracovišti. Vylučují Rusy z mezinárodních organizací. Odmítají zápasit s jejich sportovci. Zavírají účty v jejich bankách. A orchestry nebo operní domy jim ruší vystoupení.
Jako vždy i tentokrát by samozřejmě bylo chybou uplatňovat kolektivní vinu nebo podezírat každého Rusa z podpory války. Pravdou bude opak, zejména v Česku. Většina zdejších Rusů nevolila Vladimira Putina. Když byl vloni v lednu zatčen a uvězněn opozičník Alexej Navalnyj, v Praze protestovalo několik tisíc jeho krajanů. Jednalo se o největší veřejné vystoupení ruské diaspory za desítky let. Bylo by tedy ostudné vybíjet si teď zlost na lidech, kteří za Vladimira Putina nemohou, když sami máme černé svědomí, jak málo jsme dosud pomohli Ukrajině.
Prezidentův dirigent
Existuje ovšem skupina umělců a šéfů kulturních institucí, na něž se takový pohled nevztahuje, protože se k Vladimiru Putinovi sami dobrovolně přimkli. Někteří se s ním v roli "kulturní" odnože kremelské propagandy fotili, nebo jej chválili ve státním tisku. Další podepsali dopis schvalující ruskou anexi Krymu v roce 2014, nebo rovnou odjeli na separatistická území podpořit boj proti Ukrajině.
Je to případ od případu jiné a samozřejmě nelze dovozovat, že souhlas s anexí Krymu před osmi lety rovná se souhlas s dnešním krvavým tažením na Kyjev. O to neúnosnější je mlčení, které se od čtvrtečního rána rozhostilo kolem osmašedesátiletého dirigenta Valerije Gergijeva.
V ruské kultuře, jež si klasické hudby a baletu považuje nade vše, je to Putinův muž číslo jedna. Osobní přítel od začátku 90. let minulého století, kdy budoucí ruský prezident pracoval na petrohradské radnici a Gergijev vedl tamní Mariinské divadlo. Na stavbu jeho nové budovy později Putin poslal v přepočtu přes 14 miliard korun. A Gergijev na oplátku podporoval nejen jeho politický vzestup, jako když mu účinkoval v předvolebním klipu, ale také vojenská tažení.
V roce 2008 vedl koncert v ruinách gruzínského města Cchinvali, odkud ruská armáda vytlačila místní vojska. Osm let nato dirigoval vystoupení v syrské Palmýře, kterou místní dobyli jen díky ruskému letectvu. V obou případech to byly velkolepé propagandistické akce za účasti vojáků. A samozřejmě že Gergijev podpořil také anexi Krymu, ba dokonce hovořil o tom, jak "z ukrajinských úst slyšíme otevřeně fašistická hesla".
Múzy ztichlé ve válce
Jako prvotřídní hudebník roky sklízel ovace také v Evropě. Vztah k němu se však vyvíjí, což lze dokumentovat na příkladu České filharmonie. Když jej v lednu 2016 poprvé pozvala do pražského Rudolfina, tehdejší šéfdirigent Jiří Bělohlávek ruského kolegu hájil. Vymezoval se proti směšování politiky s kulturou. Odvolával se na osobní zkušenost. Argumentoval, že Gergijev je v první řadě výtečný dirigent, až pak člověk s politickými názory. "Já jsem obecně raději, když se demonstrativní politika do uměleckých sfér nezatahuje. To přináší velké nebezpečí, že se začne posunovat, či dokonce vytrácet zásadní měřítko naší činnosti, a tím je umělecká kvalita," řekl.
Dnes už Jiří Bělohlávek bohužel nežije, ale nepochybujme ani na vteřinu, že by ruskou invazi odsoudil mezi prvními. Jako to udělal jeho nástupce Semjon Byčkov, který jde z Prahy příkladem ruským umělcům po celém světě.
Valerij Gergijev však mlčí. Jindy tak politicky aktivní dirigent se od čtvrtka už několikrát odmítl vyjádřit k ruskému útoku, pročež se teď ocitl pod největším tlakem za celou kariéru. Koncerty mu odřekly festival Dvořákova Praha i newyorská Carnegie Hall. Jako šéfdirigent Mnichovské filharmonie dostal ultimátum: buď se do pondělního večera veřejně distancuje od napadení Ukrajiny, nebo přijde o místo. A zrušením angažmá mu hrozí také milánská La Scala, Rotterdamská filharmonie nebo festival v německém Baden-Badenu.
Gergijev by tím ztratil kariéru. Neustále létá po světě, vedl London Symphony Orchestra, byl hlavním hostujícím dirigentem Metropolitní opery. Kvůli spojenectví s Putinem už roky čelil menším protestům, není to pro něj nová situace. Až teď se ale zdá, že nepřestane-li podporovat ruského prezidenta, bude mít na Západ alespoň nějaký čas dveře zavřené.
Trylek pro okupanty
Je fér žádat něco takového po ruských umělcích? Podle další v Česku pravidelně vystupující operní hvězdy, sopranistky Anny Nětrebkové, nikoliv. "Není správné nutit umělce nebo kterékoliv osobnosti, aby veřejně projevili politický názor a zřekli se vlasti. To by mělo být každého svobodné rozhodnutí," napsala o víkendu. Vyjádřila soucit s Ukrajinci a vyslovila přání, ať válka co nejdřív skončí, avšak Vladimira Putina nezmínila. Víc se zřejmě od někoho, kdo v Rusku nechce ztratit postavení, nedočkáme.
Byla by ovšem chyba nechat se Nětrebkovou přesvědčit, že je nefér se vůbec ptát. Pěvkyně v roce 2014 podpořila anexi Krymu a tentýž rok z ruské strany přejela do okupovaného Doněcku, kde se vyfotila s lídrem proruských separatistů a předala mu šek na milion rublů. Zda byly použity na rozvoj tamní opery, jak doufala, nebo na financování ruské války proti Ukrajině, nejspíš neví ani ona.
Jako se západní politici dlouho snažili komunikovat s Vladimirem Putinem, panovalo přesvědčení, že dialog je třeba vést s jeho kulturními ambasadory. Autor tohoto textu to zkusil nesčetněkrát. Třeba když se na bienále umění Manifesta v petrohradské Ermitáži roku 2015 ptal jejího ředitele Michaila Piotrovského, proč podpořil anexi Krymu. Odpovědí bylo pohrdání.
Mladé umělce, kteří navzdory policistům a přistavenému antonu zinscenovali politický happening před muzeem, Piotrovskij označil za chuligány. Chlubil se tím, jak sám od sebe zašel do rozhlasu, aby schválil anexi. A celou dobu se v novináři snažil vyvolat stud, že si vůbec dovolil ptát se šéfa věhlasného muzea na jeho politické angažmá. Načež se Piotrovskij vloni postavil do čela petrohradské kandidátky Putinovy strany Jednotné Rusko a po debatě s prezidentem označili zakládání poboček Ermitáže ve světě za "kulturní ofenzivu".
Byla by chyba automaticky předpokládat, že umělci a kulturní manažeři, kteří s Putinem kdysi uzavřeli alianci, nyní souhlasí s válkou. Není je ale třeba ani trochu litovat kvůli tomu, že jsou nuceni se vyjádřit.
Vládce Kremlu se vždy rád ukazoval v jejich společnosti a každého Gergijeva nebo Piotrovského využíval, aby ve světě posílil mesianistickou image Moskvy coby třetího Říma. Oni těžili z jeho přízně. Aby pak každý dotaz na Putina odmávli s tím, že jejich umění je hluboké a ruská kultura veliká.
Ano, je. Bohužel právě její představitelé ji úzce propojili s mužem, který se z kulturní společnosti navždy vyloučil. Vladimir Putin bezdůvodně napadl sousední zemi, rozpoutal teror a v neděli odpoledne znovu pohrozil Západu jadernými zbraněmi. Je to tak jednoznačná situace, že pro postoj "já nic, já muzikant" nezbývá ani milimetr prostoru.
Temný nositel světla
Západ už nemůže nic čekat od spisovatele Zachara Prilepina, který se před lety přidal k proruským separatistům a šel osobně střílet Ukrajince. Ani od srbského režiséra Emira Kusturici, jenž symbolicky v den nynější invaze přijal ředitelské místo v ruském armádním divadle.
Další ale pořád mají šanci se ozvat. V létě bude v Česku opět tančit Rus ukrajinského původu Sergej Polunin, jenž měl na hrudi vytetovanou Putinovu podobiznu a modlil se za ruského prezidenta coby "nositele světla, který světu přinese vítězství dobra nad zlem".
Pouze odsunuté kvůli pandemii, nikoliv zrušené, je turné ruského armádního sboru Alexandrovci po českých městech. A příští neděli má v pražském Obecním domě za podpory ruského velvyslanectví vystoupit pianista Denis Macujev, který pro Putina opakovaně hraje, dostává od něj ceny, ve státním tisku chválí jeho klavírní techniku a zasedá v jeho poradním sboru. Právě Macujevův koncert s dirigentem Gergijevem o víkendu zrušila newyorská Carnegie Hall. Na ten pražský se dál prodávají vstupenky.
Věřme v dobré vůli, že z Putinových kulturních ambasadorů válku neschvaluje nikdo. Není ale nejmenší důvod vnímat je jako chudáky, kteří to mají těžké. Do té situace se dostali sami. Chtějí-li dál jezdit na Západ a reprezentovat Rusko, je správné se jich ptát, zda schvalují invazi. A pokud ano, pak jejich umělecké výkony tentokrát už odmítnout.
