"Náš prostřední bratr se jmenuje Tomio - toho vám asi představovat nemusím." Něco v tom smyslu pronese Hayato Okamura poněkud trpce v úvodu dokumentu Bratři Okamurovi, který natočil Filip Remunda v cyklu Český žurnál.
Příběh tří bratrů by vydal na hraný film, tolik je v něm paradoxů a skrytých poťouchlostí osudu. Začíná jako pohádka, i když ne ta stejnojmenná od Svěráka. Za devatero horami a devatero řekami žili, byli tři bratři, kteří se narodili japonskému otci a české matce. Hayato, Tomio a Osamu žili v Tokiu, poté odcestovali s matkou do Československa, otec zůstal v Japonsku a jezdil je navštěvovat jen dvakrát ročně. Když matka onemocněla, nejstarší Hayato putoval k babičce a tetě, dva mladší na necelý rok do dětského domova. Tam byl starší z nich, Tomio, šikanován a právě v té době se rozhodl, že se v životě musí spolehnout jen sám na sebe, třeba proti všem.
Uplynula léta, bratři dospěli a vydali se do světa na zkušenou. Jeden našel své štěstí v katolické víře, v rodinném životě s pěti dětmi a politickém angažmá u konzervativní strany. Druhý se věnoval nákupům současného umění, podnikání v cestovním ruchu a následně politické kariéře v čele vlastní populistické strany zaměřené na vyvolávání strachu u lidí všemi způsoby. Třetí vystudoval architekturu a živí se jako její teoretik a urbanista. Zatímco první, nejstarší, odmítá sňatky gayů, třetí, nejmladší, je gay. Zatímco ten druhý plamenně brojí proti muslimům a Romům, třetí je tolerantní ke všem rasám a vyznáním a vystupuje na proromské demonstraci. Dva z nich spolu mluví jen ve zdvořilostních frázích na řídkých rodinných setkáních a neváhají se v médiích osočovat z čehokoliv.
Kde jsou kořeny té rozdílnosti, až protikladnosti bratrů? Co zažili v dětství a jak je to formovalo? Jací byli jejich rodiče a jak vnímají jejich povahy? Odpovědi na tyto otázky divák asi bude ve filmu hledat, dokument na ně ale příliš neodpovídá. Spíš než na rodinná tajemství se soustředí na politickou kariéru Hayata a Tomia, kteří z intimnějších otázek většinou vybrušují "japonsky" uměřenými frázemi a nekonkrétnostmi.
Nevíme tak, jaké vlastně opravdu jsou jejich vzájemné vztahy, jak často se vídají, co u svých sourozenců oceňují či postrádají. Divák pak zákonitě trochu tápe a film mu nenabízí moc opěrných bodů k tomu, aby se v rodině hlouběji zorientoval. Výsledkem je zákonitě drobné zklamání z toho, že dokument nenaplňuje očekávání: tedy že není průnikem za hradbu silných slov Tomiových, frází o rodinných hodnotách Hayata či Osamuových rozprav o městském prostoru.
Film zároveň staví jakousi paralelu mezi složitým vztahem bratrů a společenskou atmosférou Česka. I v naší zemi stejně jako v rodině Okamurových existují různé protikladné proudy, které sice vzájemně do sebe narážejí, bojují spolu a sváří se, nadále jim ale nezbývá nic jiného než plout vedle sebe. Také v české společnosti žijí vedle sebe konzervativní, liberální i radikální skupiny lidí a možná by hlubší vhled do rodiny a bratrských vztahů mohl přinést odpověď na to, jak by k sobě tyto skupiny mohly najít cestu - zvlášť dnes, kdy je česká společnost tak rozdělená.
I tak má film spoustu silných momentů - mezi ty zároveň nejzábavnější patří výpovědi několika náhodných svědků souběžných předvolebních kampaní Hayata a Tomia. Jedna budoucí volička tu například vyhlásí odhodlání volit spíše Hayata, protože je "hubenej" - cesty voličských preferencí jsou jak vidno zcela nevyzpytatelné.
Je škoda, že příběh Tomia Okamury je ve filmu vylíčen spíš prostřednictvím archivů a dva pokusy Filipa Remundy ho kontaktovat vyznívají kvůli Tomiově verbální agresivitě rozpačitě. Nejmladší bratr Osamu tu kvůli své zjevně nekonfliktní a smířlivé povaze trochu zaniká. Největší prostor tak dokument dává nejstaršímu synovi Hayatovi, který s radostí prezentuje své konzervativní postoje a film sleduje jeho podzimní předvolební kampaň do Poslanecké sněmovny (kam se na rozdíl od svého mladšího bratra nedostal) či jeho cestu za nemocným otcem do Japonska.
Hayato ovládl i diskusi po nedělní projekci filmu. Padl na ní i dotaz, co na politické angažmá svého otce říká Tomiův syn Ruy Okamura, který se ve filmu dvakrát také objeví. (Ruy Okamura byl údajně přítomen i projekci filmu, ale nepromluvil.) Student filmové školy v Písku a režisér několika videoklipů například pro zpěvačku Lenny či Adama Mišíka dle několika svých vyjádření v minulosti nerad veřejně vystupuje (s takovou otcovskou figurou za zády se mu člověk asi jen těžko může divit). I on je další zajímavou postavou z celého toho okamurovského soukromého vesmíru, který by stálo za to detailněji prozkoumat. Po premiéře Remundova filmu je ale ještě jasnější, že to nebude snadná práce. Třeba se jí jednou zhostí jako režisér sám Ruy. Zatím si na všechny ty otázky o rodinném zázemí bratrské trojice budeme muset zkusit odpovědět sami. A po zhlédnutí Remundova filmu jich je ještě víc než předtím.
Film Filipa Remundy měl světovou premiéru v neděli na festivalu Jeden svět. V televizi bude k vidění pravděpodobně na podzim, na ČSFD má po jediné projekci hodnocení 85 procent. Na Jednom světě v Praze se bude promítat znovu 12., 14. a 15. března, pak ho čeká celkem 20 projekcí v regionech - zde je jejich kompletní přehled a také trailer filmu.
