Tomáši Julínkovi se nepodařilo prosazdit reformu zdravotnictví.
Jaká jsou rizika a výhody reformy? Jak vysoká má být spoluúčast pacientů? Kolik máme mít v Česku zdravotních pojišťoven a kdo je má vlastnit? Jak vysoké máme platit veřejné zdravotní pojištění? Na Aktuálně.cz proběhly debaty odborníků a veřejnosti, ve kterých byla nastíněna možná řešení.
"Diskuze k tomuto článku ukazuje, jak potřebné je dát občanům příležitost vyjádřit se ke zdravotním reformám. Ideologie nepomáhá. Etika a náhled společnosti ale ano. Veřejná debata je pro úspěch reforem nutná," píše pod svým blogem na Aktuálně.cz Hana Brixi, která pracuje mimo jiné jako poradkyně pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Čtenáři diskutovali zejména pod těmito blogy a články:
| Máme platit u lékaře? A kolik? Diskutujte o reformě |
Redakce z diskusí vybírá dle vlasního názoru některé ze zajímavých příspěvků:
Když už zmiňujete komerční pojišťovny, nebylo by od věci srovnat podmínky zdravotních pojišťoven s podmínkami pro povinné ručení za škody způsobené provozem motorového vozidla. bě platby jsou povinné. U auta mám bonus za nečerpání pojistného. U zdravotní pojišťovny nejsem nijak zvýhodněn z hlediska zdraví. Co takhle definovat minimum roční zdravotní péče, k němu nasadit pojistné a těm, co ze zdravotnictví nečerpají nad obvyklou míru, umožnit bonusem snížení plateb zdravotního pojištění? Můžete stanovit různá zdravotní minima pro různé věkové skupiny. estliže někdo trvale čerpá ze zdravotního pojištění placeného ostatními (narkomani např.), měl by být postižen systémem bohusů a malusů a mít možnost se připojistit u komerční zdravotní pojišťovny. Zde by jeho zdravotní stav posoudili lékaři pojišťovny a podle toho mu vypočetli pojistné. Jednoduché a solidární! Jestliže se někdo párkrát za život vybourá autem s vážnými zdravotními následky svojí vinou, asi není tím, kdo by měl mít vše hrazeno ze solidarity ostatních.
Gerd
…Považuji za správné aby byl co nejdříve zaveden systém elektronické zdravotní knížky, kdy kterýkoliv lékař by měl aktuální přehled o nemocích, užívaných lécích i speciálních vyšetřeních, která pacient absolvoval. Bylo by to např. na principu jakési „platební karty", kterou by lékař vložil do čtecího zařízení a tím by se přes svůj počítač dostal do elektronické zdravotní dokumentace pacienta v které by mohl provádět další zápisy. elmi důležité je už konečně přesně vymezit co je standardní - základní, státem placená péče a co je nadstandardní péče, kterou by si klient měl hradit v plné výši. (Pokoj s televizí, plastická operace ke zkrášlení obličeje apod.) e nutné, aby všechny lékařské úkony byly oceněny jednotnou cenou v celém státě, kterou by pak pojišťovna proplácela lékařům. Umožnit, aby každý občan si mohl zaplatit v plné ceně např. rozbor krve, ultrazvuk, aniž by navštívil jakéhokoliv lékaře, který by mu dával potřebné doporučení. Prostě bolí mne na játrech, nepůjdu vůbec k praktickému lékaři, ale přímo na ultrazvuk, kde si ale plně zaplatím celé vyšetření. (Prakticky tak umožnit zaplatit si přístrojové vyšetření nebo jakýkoliv lékařský zákrok - operaci.)….
David
Hlavní potíž zdravotnictví je, že nikdo Vám přesně neřekne který zákrok je zbytný a který nezbytný. Dále zde vstupuje morální hledisko, např. kdy nemocného odpojit od neúměrně drahé léčby, protože odčerpává příliš mnoho prostředků, které potom chybí jinde. Hlavní ale je nastavit celý systém tak, aby se neplýtvalo, což náš zdravotní personál doteď přijímá jen s velkým odporem. Dále stát musí jasně stanovit nárokové standardy s důrazem na prevenci. Celý ostatní proces léčby si potom pohlídá ten co platí, pojišťovny a pacient. Stát do hry vstupuje pouze jako arbitr…
Kamil
…Pozice skutečného "užitečného idiota" ,tedy člověka, jehož jediným právem je přispívat do systému zdravotního pojištění, dokud je zdráv a nic nepotřebuje, a následně pokud možno lacino a tiše umřít, mi věru nevyhovuje. A bohužel - jsem naprosto přesvědčen, že svých práv se o poznání snáze dovolám jako občan, tedy v režimu zdravotnictví pod kontrolou státu, než v režimu zdravotní péče v soukromých rukou. Tam je motivace zisku v zásadním rozporu s motivací mojí jako pacienta.
Vlk
Jedná se bezesporu o americký model zdravotní péče, který jak znám českou mentalitu bude doslova problematický, zejména proto, že Češi byli vždycky zvyklí mít zdravotní péči, jakkoli nefunkční, nicméně základní úkony byly hrazené s minimálním finančním příspěvkem. Otázkou je, zda jsou lidé schopni tento model vůbec přijmout? Existuje nejaká studie, která by udělala srovnáná s existujícím státním modelem? Výhody, nevýhody....
Clair (o připravované reformě)
Za podstatné považuji, že stávající systém péče je neudržitelný a neobejde se bez finanční spoluúčasti pacienta (alespoň 20 %) při kompenzaci pro sociálně slabé. Přitom právě spoluúčast, jako základní regulativ systému, je u nás klíčovým problémem a podle mého soudu ji politicky prosadit prostě nelze! Všechny ostatní otázky (vlastnictví pojišťoven a nemocnic, státní regulace a spol.) jsou podružné, protože systém bez spoluúčasti pacienta prostě budovat nelze. Ovšem to znamená PLATIT! A to je zcela a absolutně neprůchodné - když se nedaří prosadit směšný poplatek 30,-Kč, co teprve skutečnou spoluúčast, že….
Tomas B
Pokud nemůžete vyloučit, že na straně poražených budou pacienti, pak je ta reforma špatná. Už jen ta možnost mě opravňuje k tomuto tvrzení. Je-li něco zneužitelné, je otázkou času, kdy to bude, posvěceno rozhodnutím vlády, zneužito!
Ročník 53
Nejjednodušší řešení problému zvyšování nákladu na zdravotnictví (hlavně v souvislosti se stárnutím populace) je SAMOZŘEJMĚ zvýšení příjmové stránky systému, tedy ZVÝŠENÍ POVINNÉHO POJIŠTĚNÍ. Nějaká spoluúčast ve výši 20 % nemůže mít rozhodující úlohu, když se výdaje zvýší na dvojnásobek. Co brání tomu, abychom platili dvojnásobné zdravotní pojištění, když je to potřeba? Odepřeli bychom si prostě trochu některé jiné zbytné věci, kterých je obrovská spousta, od pamlsků až po luxusní auta. Další důležitou věcí je jistě maximální zefektivnění na straně výdajů (omezit plýtvání všeho druhu), ale o to bychom se měli snažit v každém případě. Nechápu, proč by mělo být správnější, aby se prakticky každý v posledních 5 letech života ruinoval placením 20 % spoluúčasti (při důchodu, ve kterém rozhodně moc rezerv na vysokou spoluúčast skoro nikdo nemá), než aby všichni celý život přispívali víc??? Vždyť to vyjde nakonec úplně nastejno, jen je to jednodušší a sociálně únosnější?..
Václav Hořejší
Nejen já, ale především i mnoho odborníků z praxe je přesvědčeno, že prostředků je v českém zdravotnictví víc než dost. Problém je v tom, že se s nimi špatně hospodaří. Vaše metoda "máme málo, zvýšíme daně" by postupně vedla pouze ke stoprocentnímu zdanění všech. Naopak spoluúčast pacienta vede k racionalizaci poptávky po zdravotní péči a k celkovým úsporám v systému. Viz jenom výsledky účinnosti poplatků u nás - lidé zaplatili za poplatky něco přes miliardu, ale pojišťovny ušetřily 2,5 miliardy. Celková bilance je 1,5 mld plus. A to ani nehovoříme o spoluúčasti. Kdyby se jednalo o spoluúčast, tak bychom neplatili 30 Kč, ale 300,- nebo i 3000,-. Že je to sociálně neúnosné a kdesi cosi? Od toho je právě … zmíněný sociální systém a zastropování spoluúčasti. To není otázkou zdravotnictví.
Gorash (v reakci na text Václava Hořejšího)
Myslím si,že když se snažíte zavést systém řízené péče aplikovaný v USA na 7-8 % americké populace, není to to samé jako zavést systém řízené péče na 100 % české populace. To je kardinální chyba v principu a přístupu ke zlepšení českého, moravského a slezského zdravotnictví. Pokud se vytváří monopol, a může mít sebelepší bohulibé záměry, myslím si, že je to slepá cesta. Řekl bych cesta zpět k socialismu. A ostatně co jsou nemocnice řízené Agelem na Moravě? Jsou to v podstatě takové KÚNZ (krajské ústavy národního zdraví), které mají "pod sebou" ostatní OÚNZy (okresní ústavy národního zdraví).Mají ovšem společné majitele, takzvané svoje "GURU", kterým se musejí zodpovídat každým rokem na konci listopadu a předkládat hospodářské výsledky za uplynulé období a tzv. byznys obchodní plány na období příští, zpravidla další kalendářní rok. Nepředkládají ředitelé těchto nemocnic léčebné výsledky, ani přehled provedených operací, tito ředitelé nemocnic předkládají "ekonomické výsledky"! Zdraví pacientů v podstatě nikoho z těchto velkých šéfů nezajímá!
Pavel Chytil
