"Politici promarnili šanci řídit tuto zemi a být jejími věrohodnými vůdci. Nikdo nikomu nevěří, korupce je všudypřítomná a je rozkradeno i to, co bylo pevně přišroubováno. Nechci házet všechny do jednoho pytle, to jistě ne, ale i ti tzv. slušní a čistí nechali ty neslušné a všeho schopné demontovat systém důvěry a odpovědnosti, systém, kde politici slouží občanům a občané za to snesou i lecjaká omezení a úsporná opatření, protože věří, že to má smysl pro náš budoucí život," napsal Jan Kasl, někdejší předseda a zakladatel strany Evropští demokraté.
Ve své eseji se zamýšlí nad otázkami, které jsme položili několika osobnostem kandidujícím v některých dřívějších volbách (či ve víceru). V těch letošních se však o hlasy voličů již neucházejí.
Čím se liší nadcházející volby i kampaň před nimi od těch předchozích? Co je v nich nové, s čím se už naopak nesetkáváme? Ukazuje řada polistopadových volebních klání na nějaký trend či změnu?
Do tohoto miniseriálu přispěli svými pohledy a úvahami Stanislav Křeček (Milujeme svobodné volby, ale nenávidíme ty, které jsme zvolili), Petr Pithart (Padají zábrany všeho druhu), Džamila Stehlíková (Volby rozhodnou osobnosti a emoce. Hlavně ty negativní) a Tomáš Sokol (Pokaždé jsou voličům házeny plnými hrstmi nereálné sliby). Dnešní zamyšlení Jana Kasla je posledním jeho pokračováním.
***
Volby a volby
Jan Kasl
Srovnat volby 2006 a 2013 není v krátkém textu snadné. Ty moje „poslední" s Evropskými demokraty, v již nepříliš podařeném spojení s SNK a Josefem Zieleniecem v roce 2006, se konaly v atmosféře souboje Titánů - tehdy opoziční ODS s lehce vulgárním dvoumetrovým ogarem Topolánkem a koaliční ČSSD vedené plnou parou vpřed buldozerem Paroubkem; v klinči pravo-levého souboje, kde ti, co nešli vpravo, šli vlevo a kde znechucení z politiky nebylo tak silné, aby se voliči přestali bát propadnutí hlasů a nevolili zavedené „kamenné" strany. V této zjitřené atmosféře se podařilo do Sněmovny těsně prosmýknout s tradičními lidovci (7,2%) už jen zeleným (6,3%), kteří se za peníze německých Zelených přece jen trochu uplatnili v oranžovo-modré záplavě. My to nedokázali - z mnoha subjektivních i objektivních důvodů; jedním z nich bylo zločinné odmítání ministra financí B. Sobotky poslechnout judikáty soudů všech úrovní a vyplatit ED zadržovaných 15 milionů korun za mandáty z roku 2002, dalším byla zmíněná polarizace: je to jenom mezi námi, velkými!
Po dalších volbách 2010 a 7 letech je letos situace o hodně jiná - nejen, že jde o předčasné volby a že opoziční socdem je favoritem voleb, ale její preference se pohybují dlouhodobě pod hodnotou tehdejšího výsledku (32,3%); ODS je s jednocifernou podporou dokonce někde na čtvrtině (35,4%). Ani další, po třech letech již zavedená vládní strana - TOP 09 nemá zatím jistotu 16,7% z voleb 2010. Zato malé a „nové" strany a hnutí se těší podpoře voličů zahájené před třemi roky voliči VéVéček; dnes má ANO, Úsvit, Hlava vzhůru či Zemanovci a možná i Svobodní a zelení šanci se dostat do Sněmovny na úkor zavedených stran. Velmi pravděpodobně se zmrtvýchvstání podaří lidovcům.
Co z toho plyne? Že za 7 let ještě hlouběji klesla důvěra v politické strany, v systém politické soutěže zavedených, čitelných politických stran, které mají své členy, svá pevná jádra i mlhoviny sympatizantů, známou politickou minulost i odhadnutelnou budoucnost, ve kterých vyrůstají silné osobnosti od komunálních pozic po Sněmovnu a Senát, které mají dlouhodobý a srozumitelný politický program, pracují s mladými členy...
Je tato ztráta důvěry přirozeným projevem naší pozlátkově povrchní, postmoderní doby, důsledkem ekonomických problémů, za které je třeba najít viníka, projevem neukotvené společnosti ve víru globálního světa...? Proč se ale takto nechovají i voliči v jiných evropských zemích - a nejen na západ od nás?
Nemám právo být moralistou, ale myslím si, že bohužel ještě víc než ve volbách 2006 platí, že politici promarnili šanci řídit tuto zemi a být jejími věrohodnými vůdci. Nikdo nikomu nevěří, korupce je všudypřítomná a je rozkradeno i to, co bylo pevně přišroubováno. Nechci házet všechny do jednoho pytle, to jistě ne, ale i ti tzv. slušní a čistí nechali ty neslušné a všeho schopné demontovat systém důvěry a odpovědnosti, systém, kde politici slouží občanům a občané za to snesou i lecjaká omezení a úsporná opatření, protože věří, že to má smysl pro náš budoucí život. Tato víra je pryč a voliči hledají v lepším případě spasitele, kouzelníka, který mávnutím proutku vše vyřeší, nebo v horším případě autoritativního vládce, demagoga, který zavelí a jeho bojové šiky rozeženou i mraky na obloze.
Bude to letos nejisté a nervózní finále až do posledního okamžiku, ale nepůjde zřejmě o nijak kvalitní show. Třeba tyto volby předznamenávají ono kýžené dno krize, od něhož se už konečně odrazíme vzhůru... Jsem v tom spíš skeptik, ale celoživotní optimismus mne přesvědčuje, že je třeba jít k volbám a volit tak, aby se podařilo sestavit protiváhu Hradu a neumožnit komunistům vstup do vlády či k moci jinou formou. A bude-li to volba pro TOP 09, KDÚ či ANO, SZ nebo piráty, není tolik zásadní. Možná že ale to skutečné dno pro odraz představuje až Zemanovo jmenování ministra vnitra za KSČM ve vládě premiéra Haška...
Autor byl v roce 1990 kooptován za Občanské fórum do ONV Praha 1 a týž rok na čtyřleté období zvolen členem Zastupitelstva hlavního města Prahy. V letech 1998-2002 byl primátorem hlavního města Prahy za ODS. V roce 2002 založil vlastní stranu - Evropští demokraté, která se o čtyři roky později sloučila se Sdružením nezávislých kandidátů. Jan Kasl vedl toto uskupení do voleb v roce 2006.
