Čím častěji se z Washingtonu a Bruselu ozývá ujištění, jak moc západní sankce imperiální Rusko zabolí, tím méně je to důvěryhodné. Vladimir Putin se na válku dobře přichystal nejen vojensky, ale i na dalších frontách. Výrazně se v posledních letech zbavil závislosti na dolaru, levným plynem si zavázal půlku Evropy.
Západ už nemá vůči agresorovi k dispozici žádné sankce, které by ho nebolely. Každé další opatření už dopadne i na Evropu, která příliš dlouho věřila, že geopolitické pořádky po rozpadu Sovětského svazu už tady zůstanou napořád.
Symbolem váhání demokratického světa se nyní stal mezinárodní platební systém SWIFT, jehož odstřižení by stovky ruských finanční institucí ochromilo. Dost podobně by ovšem ochromilo i Evropu, která by neměla jak platit Moskvě za plyn. Proto je nyní pro Německo i některé další státy tento krok zatím nemyslitelný. Nebylo by překvapivé, kdyby se teď i sám Putin divil, s jak mírnou reakcí se jeho zločinná válka proti Ukrajině setkává.
Přesto ještě zbývá příležitost kredit Západu zachránit. Spojené státy, Velká Británie i unie stále ještě mohou společnými silami odstřihnout Rusko od finančního světa a sebe od ruských energií. Jakmile generalissimus Putin dobude Kyjev a začne poválečné vyjednávání o proruské "dělnicko-rolnické" vládě, Západ se už na žádné skutečně tvrdé sankce nezmůže. Zbude mu jen stud na mnoho generací.
Válka za západní peníze
Možná by snad bylo i lepší, kdyby se druhé kolo unijních sankcí bývalo ani nekonalo. Za děsivých záběrů z ruských útoků na ukrajinská města se od setkání evropských lídrů očekávala opravdu odvážná rozhodnutí. Marně. Sankce se rozšiřují jen na většinu ruského bankovního trhu, energetiku, dopravu a obchod, ruský byznys a diplomacie nebudou dostávat unijní víza. Je to ostudně málo. Na vše zmíněné se Putin dobře připravil, ruské banky jsou nacpané kapitálem.
Debata o SWIFT navíc dobře ukazuje, jak moc Kreml v posledních letech posílil. Kdyby od mezinárodního platebního systému bylo Rusko odstřiženo po anexi Krymu v roce 2014, přineslo by mu to naprostou finanční katastrofu. Časy se ale změnily, dnes by jej to už jen hodně zabolelo. Po celých osm let si totiž Kreml budoval vlastní platební systém SPFS, na který jsou nyní napojeny i desítky západních bank.
Smysl vykopnutí Moskvy ze SWIFT tak aktuálně nespočívá už jen v ochromení jejího finančního sektoru, ale v přerušení plateb za energie. Pokud nebude jak platit za ruský plyn, jeho dodávky ustanou. Tak je to jednoduché. A tak je to bolestivé.
Proto se do toho mnohým evropským státům nechce. Ukazuje se, jak prozíravé bylo polské budování zásobníků na zkapalněný plyn a varování před geopolitickým trojským koněm v podobě produktovodu Nord Stream 2 (ale i 1). Putin byl ovšem schopen tyto oprávněné obavy Poláků či Baltů spolehlivě přehlušit bilaterálními smlouvami s jednotlivými státy o levných dodávkách. Do jeho pasti padli Maďaři, Italové, Němci i mnozí další.
Češi rozhodně nemohou tyto státy mistrovat. Nebývalo tomu tak vždy, ale dnes v unii patříme k zemím na ruském plynu nejzávislejším. Zatímco jsme se tu vysilovali bizarními boji o maršálské pomníky, Kreml s uspokojením dozoroval jak se takřka stoprocentně propadáme do jeho energetického područí. Pokud by dnes Rusko utáhlo kohouty, zbývá nám 40 dnů zásob - a zůstaneme bez dodavatele.
I Praha tak naposílala do Kremlu spoustu peněz, za něž jeho vládce zmodernizoval svou armádu tak, aby byla připravena vraždit v sousedních zemích.
Sliby bez výsledku
Situace nyní vypadá opravdu beznadějně. Ukrajina zůstala zcela osamocena, v nemalé míře vinou Západu. Kyjevu se už v roce 2008 dostalo na bukurešťském summitu NATO ujištění, že jednou bude přijat. Od té doby se však nestalo nic. Nepředvedla se ani Evropská unie. Ukrajincům místo členství nabídla takzvané Východní partnerství, jež v praxi zůstalo prázdnou slupkou.
Ukrajina tak neustále doufala a Západ zase doufal, že ono doufání jí bude stačit. V této nepříliš čestné hře se však zapomnělo na Kreml. Ten se přitom nikdy nepřestával varovně připomínat.
Ruští vojáci se během tří dekád nastěhovali zpátky na mnohá území bývalého Sovětského svazu. Napochodovali už před aktuálním konfliktem do Moldavska, Gruzie, Běloruska, na Ukrajinu. Přesvědčení Západu, že Putin vždy hraje podle stejných not, tedy zabírá "jen" separatistická proruská území, se ukázalo nejen jako velmi cynické, ale i jako zcela mylné - šlo jen o přípravu na plnohodnotnou válku s letadly, loděmi, děly, tanky a pěchotou. Ukrajina tak dnes zažívá to, co jsme mysleli, že už bude navždy k vidění jen v nekonečných dokumentech o druhé světové válce.
Na Západě jsme se tak dlouho chystali na moderní válčení v kyberprostoru, až jsme zapomněli, že se dá válčit i v reálu. A Ukrajina zůstal po dekádě prázdných slibů od západních nadnárodních společenství bez jediné vojenské smlouvy, která by ji teď mohla nějak reálně pomoci.
Ukrajina bojuje i za Česko
Nezdá se však, že by se celý Západ už probudil do nové reality. Německo i další státy stále chtějí vše hrát jako "business as usual". To je nyní nejen nemorální, ale už i velmi nebezpečné.
Pokud Západu opravdu reálně záleží na tom, aby Putin zastavil jatka, zbývá mu v ruce jediná karta: uvalit na Kreml absolutní maximum možného, včetně vyloučení ze SWIFT. Hned. Čím více sankcí aktivujeme (mimochodem u nás Rusové vlastní například strategický podnik Škoda Jaderné strojírenství, jež se ke zmražení přímo nabízí), tím více jich pak můžeme rušit v závislosti na kremelských ústupcích. Čím rychleji to uděláme, tím větší je snad šance, že by mohlo skončit bombardování ukrajinských civilistů a kyjevská vláda nejen fyzicky přežít, ale třeba nakonec ani nemuset podepisovat "moskevské protokoly" jako kdysi československá ekipa v roce 1968.
Pro Evropu to samozřejmě bude mít značné náklady. Znamená to rychle začít smlouvat o norském, azerském či americkém zkapalněném plynu. Z nichž jeden je draží, než druhý.
Na hokynaření už ale není čas. Putin ve svých požadavcích nechtěl "jen" proměnit Ukrajinu ve svůj protektorát, ale také zahnat NATO do hranic před rokem 1997. Do časů, kdy Česko ani další východní státy nechránilo. Kyjev tedy nyní vojensky tvrdě bojuje i za Prahu. Dokážeme mu to oplatit alespoň na sankční frontě?
