Král Miloš má za sebou druhou státní zahraniční cestu. První vedla do Bratislavy, druhá do Vídně. Na obou předvedl, že se chová jako neřízený pershing, který vypustili dobromyslní (nebo naopak zlomyslní) čeští voliči.
Obě ty cesty musely bolet především českého šéfdiplomata Karla Schwarzenberga (TOP 09). Jak na Slovensku, tak v Rakousku se odehrálo něco, co nám škodí. V obou případech se prezident Miloš Zeman zachoval podivně. Jeho výroky a postoje je těžko pochopit. Jedno je jisté: Zeman provádí svoji zahraniční politiku, nikoli českou.
V Bratislavě Zeman vytáhl nápad, se kterým odcházel před deseti lety na Vrchovinu. Oznámil tam, aniž by svoji důchodcovskou ideu konzultoval s ministerstvem zahraničí (MZV) nebo s Karlem Schwarzenbergem, že chce Visegrádskou čtyřku (V4) změnit na V5. K Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku by připojil Slovinsko.
Já si dělám svoji zahraniční politiku
Společenství V4 patří mezi priority české zahraniční politiky. Dokonce i Václav Klaus vzal tuto skupinu na vědomí. Měl k ní jedinou - zásadní - výhradu, že ji sám nevymyslel. Je to společenství států, které pojí mimo jiné zkušenost s ruskou porobou. Čtyřka společně prosazuje své zájmy v EU. V4 mimochodem už dnes spolupracuje s Rakouskem a Slovinskem v Regionálním partnerství.
Jak už řečeno, Zeman rozšíření nabízel před deseti lety. Pak objímal stromy, a když se vrátil, vytáhl ho - bez varování - znovu. Proč? Smysl může mít ten nápad jen jeden: já si dělám svoji zahraniční politiku. Podobně, jako to prezident předvádí při blokování zhruba dvaceti velvyslanců do různých zemí, mnohdy klíčových, na kterých se již vláda dohodla. On je strčil do trezoru jen proto, že se mu nedaří prosadit Livii Klausovou na post velvyslankyně v Bratislavě. Abychom i toto jednání přesně popsali, je to dokonalý příklad tuzemského rozvinutého klientelismu.
Mohli být rádi, že neviseli
Na Slovensku tedy Zeman nabídl V5 bez konzultace s ministerstvem zahraničí, jež odpovídá za českou zahraniční politiku. Jen sám za sebe. V Rakousku pak Jeho Neřízenost pokračovala vesele dál. Dodejme, že Rakousko je země, která si cení českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Zná jeho rodinné kořeny, zná jeho z hloubky pramenící evropanství. Kníže je v Rakousku ceněný.
Těsně před návštěvou Zeman poskytl rozhovor agentuře APA. Logicky musela přijít otázka na odsun (vyhnání) Němců po druhé světové válce. APA se ho tázala, zda trvá na svém výroku z roku 2002 pro časopis Profil. Tehdy řekl, že mnoho sudetských Němců spáchalo vlastizradu a jejich vysídlení bylo mírnější než trest smrti. Pro APA v roce 2013 Miloš Zeman odvětil: „Když byl někdo občanem země a kolaboroval se státem, který jeho zemi okupoval, tak je pak vysídlení mírnější než například trest smrti."
Připomeňme, že před jedenácti lety měl ten výrok velmi neblahý, dlouho trvající dopad na vztahy Česka a Německa. To Zeman ví, ale klidně výrok zopakuje. Jemu je totiž úplně fuk, jaký dopad ta věta bude mít na vztahy s Rakouskem. Sleduje nikoli naše zahraniční zájmy, ale pouze jakési svoje vlastní interesy. Bohužel.
Proč? Otázka vyhnání sudetských Němců hrála velkou roli ve finále prezidentské kampaně. Zeman tu větu řekl vědomě. Ví, že vzbudí rozruch, ví, že Rakušany naštve. A že naopak uspokojí své voliče v Česku. Hraje si prostě svoje hry a na zájem země z výšky kašle.
Vídeňská palba do Schwarzenberga
Úplně opačně, velmi rozumně, zareagoval rakouský prezident Heinz Fischer. Na Zemanovu neomalenost pravil: „Těžiště je v budoucnosti, v budoucnosti Česka a Rakouska. Společnými silami nepochybně přispějeme k dobrému vývoji v Evropě." Jako by chtěl neřízeného Zemana nasměrovat zpět k rozumnému cíli. Doufejme, že výrok o trestu smrti nebude mít katastrofální dopad na vztahy s Rakouskem.
Ve Vídni Miloš Zeman zaperlil ještě na tiskovce. Dostal otázku, která se týkala sporů okolo obsazení slovenské ambasády. Prezident tam cpe Livii Klausovou (je to odměna za podporu v prezidentské kampani proti Schwarzenbergovi). Odpověděl: „Věřím, že tyto spory budou brzy ukončeny. Ústava říká, že velvyslance jmenuje prezident s kontrasignací premiéra. Buď se dohodnu s ministrem zahraničí, anebo se dohodnu s panem premiérem."
To byl direkt útok na Schwarzenberga. Zeman zopakoval, co řekl již u nás jeho purkrabí Hynek Kmoníček. I tento mazaný diplomat naznačil, že knížete lze snadno obejít. Zeman v Rakousku využil tiskovky k tomu, aby v Praze rozhodil vládu. Zase mu byly zájmy Česka zcela volné a sledoval jen a jen svoje osobní cíle.
Poslední Nečasův akt coby premiéra
Schwarzenberg na prezidenta doma zareagoval: „Pan premiér si musí uvědomit, že by to byl jeho poslední akt coby premiéra. A neodešel bych jen já - to by nikomu nevadilo -, ale celá strana TOP 09 by odešla z koalice i z vlády." - Odtud plyne, že pro ministra zahraničí je velmi důležité, aby vláda držela svoji pozici, aby Zemanovi, který jedná z pozice síly, nepřenechala vedení zahraniční politiky.
Podivuhodná byla reakce Petra Nečase (ODS). Pravil: „V této věci musí dojít ke konsenzu mezi ministrem zahraničí, prezidentem a premiérem, přičemž prezident podle ústavy velvyslance nenavrhuje. To by znamenalo posun k poloprezidentskému systému, což odporuje našemu ústavnímu rámci. Spor mezi prezidentem a ministrem zahraničí o jmenování velvyslanců je dětinský a poškozující naši zemi." Vykládat věty Nečase je možno dvěma způsoby. Premiér si uvědomuje, jaké nebezpečí z Hradu hrozí: bez změny ústavy zaváděný poloprezidentský systém. Zároveň ale vlastně říká, že se Schwarzenberg MUSÍ DOHODNOUT. (Tuto větu dost dobře nemůže adresovat prezidentovi.)
Typický Nečas. Na jednu stranu řekne, že nebere poloprezidentský systém, na druhou stranu vlastně Zemanovi kývne na jeho klientelistický návrh, aby šla Klausová za odměnu do Bratislavy.
Zeman a Kmoníček Schwarzenbergovi předhazují, že spor o velvyslance medializuje. Je to však naopak. Kmoníček s tím tématem nastartoval mediální kariéru a Zeman přilil do ohně na zahraniční tiskovce. Při nedávném setkání knížete a prezidenta byla údajně nalezena křehká shoda, jež měla skončit odblokováním celé patálie. Jenže stačí jedna zahraniční cesta a všecko je jakoby zase zpátky. Zeman do hry vtáhne Nečase - slabého, měkkého premiéra - a začne ministra zahraničí vydírat i touto cestou.
Prezident ukazuje: budu si dělat, co chci. Mám skoro tři miliony hlasů a všichni mi mohou políbit šos. Bude to krušná pětiletka.
