Norbert Hofer by byl prvním politikem krajně pravicové strany, zvoleným v demokratické Evropě prezidentem. Tedy pokud vyhraje. Toto tvrzení doprovází často předvolební analýzy o našem jižním sousedovi.

Hofer je členem Svobodné strany Rakouska (FPÖ), která patří na rakouské politické škále výrazně napravo.

Co ale vidíme my Češi, když se podíváme do rakouského zrcadla?

Zaprvé to, že Miloš Zeman se od Norberta Hofera vlastně neliší. Islám a imigranti jsou pro Evropu špatné, vycházet vstříc Rusku naopak dobré.

Hofer mluví o možném vystoupení nebo alespoň referendu o vystoupení z Evropské unie. Miloš Zeman nedávno zmínil možné referendum vystoupení z NATO a Evropské unie.

Oba politici se tak liší snad jedině v názorech na jadernou energii (Zeman pro, Hofer proti). Jinak v ničem. Takže se ptejme, zda je Miloš Zeman prvním krajně pravicovým prezidentem zvoleným v evropské demokracii, a Hofer bude druhým.

Hoferův soupeř Van der Bellen byl v minulosti mnohem vstřícnější k Česku než Hofer a jeho FPÖ. Odmítl spojovat otázku Temelína nebo Benešových dekretů s českým vstupem do Evropské unie. Přesto je dnes Hradu bližší Hofer.

Z rozhovoru, který jsem před volbami vedl s českou emigrantkou a filmařkou Zuzanou Brejchovou, vyplývá další poučná věc pro Česko.

Žena, která žije v Rakousku od roku 1968, vůbec nesympatizuje s Hoferem. Naopak. Ale šokovalo jí, že v televizním přenosu v Česku může vystupovat kapela, jako je Ortel na Českém slavíku, a vůbec to, že jí tolik lidí posílá do soutěže hlasy.

V Rakousku by podle ní něco takového nebylo možné. Ze zákona. Hofer nehofer.

Až Hofer vyhraje a budeme si říkat „To snad není možné“ či „Jak ti Rakušané mohli“, zamysleme se nejdříve nad tím, jak jsme na tom doma. Hůř.