Tak prostořekého generála, jakým je Čech Petr Pavel, NATO ve svém čele zřejmě ještě nemělo. Pavel se v pátek přesto ujal funkce předsedy vojenského výboru Aliance, nejvyššího vojenského orgánu NATO.
Pavlovu vlastnost lze ovšem nazvat i jinak: jako schopnost pojmenovávat věci (a krize) pravými jmény. Jakkoliv to může iritovat některé politiky, kteří se snažili o korektní diplomacii s ruským prezidentem tak dlouho, až si je Vladimir Putin obtočil kolem prstu. Od nejvýše postaveného aliančního generála jinou vlastnost než leckdy bolestnou upřímnost (zvláště v době regulérní války na Ukrajině, stále smělejších akcí Islámského státu a nebývalé vlny uprchlíků do Evropy) ani neočekávám.
Nutno však říci, že Pavel umí svými výroky překvapit. To když pod vlivem razantních škrtů v českém obranném rozpočtu poděkoval na dálku ruskému prezidentu za jeho okupaci Krymu. Až po této bezprecedentní anexi totiž politikům došlo, že výsledkem dalších úspor může být to, že by se Česko nedokázalo ubránit napadení. Na což Pavel již dlouho před tím upozorňoval. Stejně jako na fakt, že Severoatlantická aliance není sborem dobrosrdečných altruistů - předpokladem její pomoci členským zemím je především jejich ochota investovat do vlastní obrany.
V době klidu a míru by náčelníci generálních štábů Petra Pavla do svého čela zřejmě ani nezvolili. S jistou nadsázkou se dá říct, že „válečná“ doba vyžaduje „válečného“ generála se schopností říkat věci politikům bez obalu a navrhovat efektivní řešení, která povedou k výsledku. A to pro ně nebývá vždy příjemné. Zdá se, že Petr Pavel takovým „válečníkem“ je, jakkoliv odmítá být nazýván „jestřábem“. Když na to ovšem přijde, tak jím být umí. Jako nekompromisní a vychytralý jestřáb se s dvěma českými důstojníky Alešem Opatou a Karlem Klinovským zasloužil v Bosně o záchranu čtyřiceti beznadějně obklíčených a ostřelovaných francouzských vojáků. Což Francouzi ocenili Řádem čestné legie pro Opatu, Klinovského i Pavla. I tahle zkušenost - a není jediná - se může v dnešních neutěšených časech českému generálovi v Bruselu hodit. Svědčí minimálně o tom, že se v krizi a pod velkým tlakem (přesně tohle totiž jeho tříletý mandát slibuje) jen tak nesloží.
K Pavlovým "prostořekým" výrokům patří mimochodem i kritika nekonečných diskusí a hledání kompromisu ve vojenském výboru NATO. "Zdlouhavé dohadování se na tom, co chceme, může v době bezpečnostních konfliktů vést k neakceschopnosti a pozdní pomoci. Mnohem efektivnější a rychlejší bývá tudíž dohoda na tom, co nechceme," řekl generál nedlouho před tím, než převzal funkci šéfa vojenského výboru. Právě pomalost a nepružnost v rozhodování je Alianci v poslední době vyčítána, třeba v konfrontaci s direktivním totalitním systémem Vladimira Putina. Ten totiž právě této slabiny bezezbytku využívá. A Petr Pavel to může (musí) změnit.
