Čteme, jak politikou hýbe fenomén, pro zjednodušení označovaný jako vzpoura frustrovaného bílého muže. Všude tam, kde se tento biologicko-politologický druh vyskytuje. Frustrovaný bílý muž kráčí Evropou od voleb k volbám. Donaldu Trumpovi je prý rovnou vyhrál.
Jak si asi rozumíme, nejde ani tolik o "muže", a vlastně ani tak o barvu jeho pleti a psychické ustrojení. Hybným momentem je nostalgie po časech, kdy svět byl ještě v pořádku, chlapi zpocení od práce a ženské od rána do večera opásané zástěrou.
S tímhle světem nostalgici spojují prosperitu a jistoty, ale co je ještě důležitější, také své morální přesvědčení. V ten svět věří, opravdu ve smyslu slova "víra". To jejich pocitu, že bylo líp, a z něj plynoucímu rozčarování dodává skálopevnou hloubku. Pocit se stává životní filozofií, od které se odvozuje to ostatní.
Vzpoura frustrovaného bílého muže není konjunkturálním úkazem, který by politici, vědomí si civilizačních trendů a hrozeb, dokázali rozpustit nějakou vlastní bystřejší činností. Je to součást morálních postojů. Proto má takovou sílu a vliv, jakkoli se volební hlasy frustrovaných bílých mužů nekoncentrují do jediné politické strany FBM. Už ovšem reprezentují ideologii, která bude hrát v politice zásadní roli, dokud se svět bude měnit - technologicky a mentálně - nejméně tak jako v posledních dvou desetiletích.
Politici frustrovaného bílého muže ve skutečnosti daleko častěji poplácávají po zádech, než léčí z pošetilosti. Nepřemlouvají ho, že to má marné.
Pochopitelně: vždyť politik, a moc nezáleží na tom, jestli mu je čtyřicet nebo sedmdesát, bývá s FBM na jedné lodi. Čelí - alespoň většina tradičních politiků, jak je známe a dokážeme si je představit - v principu stejné krizi a frustraci jako bílý muž. Dochází mu, že má věci čím dál tím míň pod kontrolou. Že se mu ztrácejí jistoty světa, který mohl dirigovat. Tak jako dřív, tak jak se to naučil a jak si představuje své sebenaplnění, uznání, svůj úspěch.
Svět dneška a zítřka připravuje o jistoty nejen frustrované bílé muže. Ale také politiky, kteří z podstaty věci chápou své poslání jako "vykazování činnosti" a mají dojem, že popisem jejich práce je řídit společnost jako montážní linku. Chtějí vidět, že jim to šlape - ale ztrácejí příležitost, jak si to ověřit. Nemají se čeho chytit, zdá se jim. Obávají se budoucnosti.
Proto většina politiků podvědomě, anebo naprosto vědomě, tíhne ke stejnému typu nostalgie jako FBM. Jsou stejným způsobem staří. Jde o vzájemně výhodnou symbiózu. To je klíčový důvod, proč je politiků s ideologií FBM poslední dobou tolik a často se jim daří.
Specifickou českou odpověď na poptávku FBM představuje Jiří Čunek. Staromódní lidovec, starosta Vsetína, senátor, hejtman Zlínského kraje a vítěz loňských krajských voleb v počtu preferenčních hlasů. V posledních letech mimořádně úspěšný a bytostně archaický politik. Postaru vykazuje činnost, tradičně řeší věci, ale to dělá i plno jeho kolegů a soupeřů. Čunkův úspěch spočívá v jeho očividném, autentickém odkazu na obavy FBM. Je přece na první pohled jedním z nich, myslí stejně, tíhne k témuž, odmítá totéž co oni.
Dá se to demonstrovat například na Čunkově obsesi krumpáčem. Časopis Respekt citoval jeho znepokojení z mladých mužů, co "neumějí poslouchat a dělat i to, co je jim nepříjemné, vidím to všude kolem sebe, mamánky, kolem kterých skáčou rodiče a oni se neumějí podřídit, je to samý bakalář, co neumí vzít do ruky krumpáč". Když přišel s nápadem na obnovení odvodů a vojenské služby, pravil: "Představte si, že by se v tomto státě stala nějaká katastrofa. Tady by všichni drželi mobil, mačkali displej a hledali nějakou aplikaci, jak se drží krumpáč."
Krumpáč je zde symbolem výše zmíněné doby, kdy svět byl ještě v pořádku (zpocení chlapi atd.). Můžeme se pošklebovat, že je to mimo mísu, což je, ale úspěch "krumpáčových" politiků v čele s Donaldem Trumpem zůstává realitou. A Jiří Čunek není žádným regionálním outsiderem; momentálně zvažuje, zda svůj politický vzestup promítne do kandidatury na předsedu KDU-ČSL.
Archetyp krumpáče, který na vojně a vůbec dělá z chlapců muže, Čunek samozřejmě rozvíjí a domýšlí, viz jeho jiná úvaha, jak ji tlumočil Respekt: "Začne-li stát s převýchovou rozmazlených synů, ti už si pak vychovají své ženy." Jak řečeno, jde o úspěšný mentální i politický koncept (t. č. Trump, Zeman, Klaus ml. aj.).
Evropou momentálně obcházejí dvě rozhodující a hluboce znepřátelená strašidla - strašidlo frustrovaných bílých mužů a strašidlo bakalářů z kulturní antropologie, "mamánků", kteří neudrží krumpáč. Budeme to takhle muset vydržet ještě dlouho, obávám se. Rozhodující většina politiků totiž patří k FBM. Mají společný pocit, že jim ujíždí vlak.
