Miloši Zemanovi leží čeští intelektuálové, jejich nemalá část, v žaludku. Loni na jaře odmítl jmenovat profesorem Martina C. Putnu. Neměl na to právo. Role prezidenta je u jmenování ceremoniální. Vychází z ryze české představy, jak udělat něco „významným“ – šoupneme to politicky co nejvýš. Český lid je prostě zvyklý vzhlížet. Prezident se tehdy zašprajcoval, odmítl sdělit důvody, proč nehodlá Putnu jmenovat. Absurdní. Nakonec prohrál. Putna byl po silném tlaku veřejnosti i médií jmenován. Jen to proběhlo jaksi extra – nejmenoval ho osobně prezident, nýbrž tehdejší ministr školství Petr Fiala.
Nyní se děje něco velice podobného. Náhle je zdržováno, odsouváno, bezdůvodně komplikováno jmenování historika umění Jiřího Fajta profesorem. Proč? Kým? U Martina C. Putny se jeho jmenování veřejně vzepřel Miloš Zeman. Odmítl ceremoniální roli. Nesmírně trapné na tom bylo to, že Putna Zemana dříve veřejně kritizoval. Vystupoval proti tomu, aby Zeman usedl na Hrad. Byla to tedy od prezidenta pomsta jak vyšitá.
V případě Jiřího Fajta nevidíme otevřený šprajc. Z dobře informovaných zdrojů univerzitních i ze zdrojů z ministerstva školství vyplývá, že Kancelář prezidenta republiky upozornila školství na jakési problémy. Zdůvodňovány byly údajnou nelegitimitou Fajtovy české habilitace. „Podezření“ jasně odmítl rektorát Univerzity Karlovy. Pak Hrad podle zmíněných zdrojů přišel s tvrzením, že Fajt žádá o profesuru v Praze, neboť mu byla odepřena na berlínské Humboldt-Universität, a to dokonce kvůli podezření z plagiátorství. (V Německu jsou na plagiáty velmi citliví. Humboldt-Universität se k tomu nesmyslu odmítla vyjádřit. Jiří Fajt ji sám požádal o stanovisko.)
Obě námitky byly neopodstatněné, vykonstruované. Kupříkladu profesura v Německu Fajtovi odepřena nebyla. Proč to tažení proti němu? Odpověď se dost možná dá, stejně jako u profesora Putny, najít v prezidentské kampani. V lednu 2013 Jiří Fajt uveřejnil blog na Aktuálně.cz. Psal, že je na Hradě potřeba rehabilitovat „takřka vyhaslé pojmy jako morálka, důstojnost nebo prostá ohleduplnost“. Napsal také: „Karel Schwarzenberg by byl v pořadí českých panovníků vlastně tím skutečným Karlem IV.“ Blog zakončil větou: „Já osobně mám tedy jasno – žádného Miloše I. opravdu, ale opravdu nechci...“ Zdá se pravděpodobné, že odtud pramení zdržování jeho profesury.
Rozhodující při jmenování profesorů je u nás fakultní vědecká rada. U Jiřího Fajta to byla Filozofická fakulta Karlovy univerzity. Členové rady (asi 45 profesorů) tajně hlasují, zda kandidát uspěl. Když projde, je pozván před vědeckou radu Karlovy univerzity (přes 60 nejvýznamnějších osobností akademické obce). Představí vizi rozvoje oboru a popíše, co on sám bude dělat. Hlasování, zda kandidát odborně i lidsky vyhověl, je tajné. Následuje školství, vláda, prezident. Ale klíčová pro profesuru je vědecká rada.
Anonymní udání a už to jede
Podivně působí, že se, zřejmě z popudu Hradu, prověřují jakási anonymní udání. (Ministr školství Chládek řekl Aktuálně.cz, že podnětem bylo anonymní obvinění z plagiátorství.) Onen "anonym" přitom ani nezná systém, jaký při habilitaci používají univerzity v Německu. Celé je to amatérské a zjevně nastavené tak, aby byl Fajt poškozen. Přitom všechny kroky potřebné k profesuře byly v jeho případě dokončeny už 19. června 2014. Tehdy vystoupil před vědeckou radou UK a jednoznačně před ní uspěl. Na počátku července 2014 byl navržen na jmenování profesorem.
Mezi akademiky a prezidentem zeje propast. Dva odlišné světy. Projevilo se to 28. října. Rektoři bojkotovali Zemanovy metály. Pokračovalo to 17. listopadu na Albertově. A rozkol s Hradem nekončí. Zeman si vyřizuje účty z prezidentské kampaně, svobodnou akademickou obec neuznává.
Ony anonymní „podněty“, které se objevily až po odeslání seznamu profesorů na Hrad, řešilo ministerstvo školství. Jiří Fajt k tomu dodává: „Nemám žádné zprávy o důvodech mého vyškrtnutí, nikdo se mnou oficiálně nekomunikoval ani písemně ani ústně“. Fascinující. Česká specialita. Nikdo osočenému nic neřekne, nemůže se bránit. „Za alarmující však považuji, že v České republice je něco takového vůbec možné, že žijeme ve státě, kde se rozhoduje bez udání pádných důvodů, kde mocenská marnivost nebo ještě hůře politická objednávka stojí nade vším,“ říká Fajt.
Před týdnem Miloš Zeman s ministrem školství Marcelem Chládkem (ČSSD) oznámili, že prezident bude za určitých podmínek jmenovat profesory a předá jim sám dokonce i dekrety. Jedna z podmínek však zní: před jmenováním dostane seznam kandidátů. Když o některém bude pochybovat, kandidatura bude znovu zkoumána. To celé bez sebemenší opory v zákoně. A šup, hned na Fajtovi to Hrad zřejmě zkouší. Nyní se nevede otevřená válka jako s Martinem C. Putnou, ale zákulisní zdržovačka.
Mezi akademiky a prezidentem zeje propast. Dva zcela odlišné světy. Projevilo se to 28. října, kdy rektoři bojkotovali Zemanovy metály. Pokračovalo to 17. listopadu na Albertově. A rozkol s Hradem zjevně nekončí. Zvenčí to vypadá, že Zeman svobodnou akademickou obec příliš neuznává, pohrdá jí. V případě Martina C. Putny si viditelně vyřizoval účty. V případě historika umění Jiřího Fajta to s jistotou tvrdit nemůžeme, ale jmenování se zadrhlo až po odeslání na Hrad. Fajt nejspíš vadí stejně jako Putna.
