Noví pražští radní zatím neměli mnoho příležitostí, jak se blýsknout na poli kultury a ducha. Svůj potenciál obětují na oltář krizového manažerství, zachraňujíce kabely v Blance, pronájem Škodova paláce a červený šém zvaný Opencard. Až teď! Dějiny postavily jim do cesty 700 let od narození Karla IV., vítěze televizní ankety Největší Čech. To je výzva, bude to velké.
„Aby to nebylo úplně konzervativní, tak je tu nápad, že oslavy budou mít jakousi hymnu. Oslovili jsme člověka, který je nonkonformní, na druhou stranu hodně akcentuje historii naší země. Jde o Daniela Landu,“ informoval radní pro kulturu Jan Wolf (KDU-ČSL). Hudbu a slova nové písně už slyšel a hodnotí je jako zajímavé, leč o použití hymny zatím není rozhodnuto. (Náměstek Dolínek (ČSSD) v pondělí proti spolupráci s Landou protestoval.)
Z toho mála, co víme, tedy vyplývá, že nepůjde o instrumentální opus, ale k hudbě bude i text, ba dokonce zpěv, možná, ale to už vyloženě fabulujeme, v interpretaci samotného Daniela Landy alias Žita 44. Což je podle Wikipedie český rockový zpěvák, skladatel, boxer, příležitostný herec a automobilový závodník. Oi oi.
Landa je prý nonkonformní, což se dá jako pohled lidoveckého nebo vlastně jakéhokoli politika celkem pochopit. Není úplně běžné, když umělec v přímém přenosu Českého slavíka vykládá o „naplivání do ksichtu“ apod. Řezat s nadupanou károu zatáčky v uličkách Českého Krumlova (je z toho videoklip), to taky konformní (a kulturní) lidé obvykle nedělají.
Pak je tu opačný pohled, totiž že Landova stylizace a estetika, bojové sporty, adrenalin, pop-mysticismus a kapucové národovectví je ve skutečnosti naopak konformní, až bůh brání, a že jde vlastně o transmutaci politického populismu do showbyznysu. Komerční úspěch – letos se plánuje koncert až pro sto tisíc lidí – budiž důkazem. Dost lidí vidí v Landovi na oko polepšeného „nácka“ nebo ani to ne. V očích někoho jiného to samé naopak může být plus, že.
Na odvaze sáhnout po někom „nonkonformním“ není nic špatného, jenže tady to působí spíš dojmem, že magistrát nedomyslel, co dělá. Daniel Landa je přesně typem, který rozděluje společnost – skoro všichni ho znají, polovina ho bere, druhá nesnáší. Svěřit mu hymnu královských oslav, tedy žánr „s historickým poselstvím“, je pozvánka na jízdu na tygrovi. Koneckonců, v proslovu na Slavíkovi Landa vyděšené konformní diváky varoval: Za rok se vrátím a budu chtít, abyste spolupracovali s mými králi. Těmi jsou moudrost, král Václav, Jan, král spravedlnost a král králů je Karel, je to Karel Janeček, šéf protikorupčního fondu nebo co to je. Bacha, Žito jede!
Symbolikou králů, rytířů a (bílých) jezdců se to v Landových písních jen hemží - pro ty, kdo neměli tu čest, zmiňme ukázky z textů z posledních let: Minaret staví v lůně katedrály, nezůstane nic, tak jak bylo dříve / brzy pozná ovce, že jí lhali, krásnej dům se promění v chlívek. / Pak přijde zákon sejmout ze stěn kříže a všechny symboly v ohni spálit. / Umělý Evropan je všeobjímající, zřící a skvělý přehled mající. Vstávej! Rytíři, už jsi dlouho spal. Přišel čas, abys osedlal. Schází nám král. (Bohemia). Ty, jehož slzy z našich utrpení kanou, který chráníš nás srdcem i mečem. / Ty, kdo nás provede slavobránou, obrní naše duše proti zlým řečem. / Kde jsi Ty, kdo zas všem našim mužům bude stát za to, aby svůj život dali. Koho chci následovat, dokud můžu cestou k naději. Kde jsi, můj králi? / Ty jsi můj král a já poklekám. (Modlitba za krále).
Tedy, podle mě je to nacionální kýč dolitý odvarem z Pána prstenů a Aloise Jiráska.
Objednat si od Daniela Landy oficiální píseň k výročí Karla IV. je omyl. Existuje větší než malé riziko, že sama údajně „zajímavá“ skladba oslavám propůjčí spíš problém než důstojnost. A vůbec: vážně potřebuje karlovské jubileum, po zásluze štědře připomínané, ještě nějakou hymnu? Od kohokoli?
Anebo nekonformní Žito překvapí zatím pečlivě tajeným smyslem pro humor: Jsi Lucemburk, Lucemburk, Lucemburk, tak si toho važ!
