Pro jedny to nejlepší, co proslulý malíř Alfons Mucha, jemuž kdysi ležely u nohou Paříž, New York a další světová umělecká centra, vytvořil.
Pro jiné zase bombastický, své době respektive vzepjatému nacionalismu poplatný kýč.
Nikdy předtím nerozdělovala Slovanská epopej odbornou i laickou veřejnost tak jako nyní.
Má se vrátit z Moravského Krumlova (kam byla v 50. letech převezena, za pomoci místních občanů zrestaurována a od roku 1963 pak vystavena) zpět do Prahy?
Či je tamní zámek, který Muchově cyklu na desítky let poskytl útočiště, i dnes místem, kam Slovanská epopej patří?
| Čtěte také: | Muchova epopej se nikam nestěhuje. Zasáhla radnice Tisícovka lidí protestovala kvůli stěhování epopeje Zabraňte stěhování epopeje, žádá soud Muchova rodina |
A co by vlastně mělo rozhodovat o tom, kde budou obrazy Zavedení slovanské liturgie, Zrušení nevolnictví na Rus, Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské a dalších sedmnáct velkoplošných pláten vystaveny?
Mucha chtěl mít epopej v Praze
Monumentální soubor inspirovaných událostmi z historie slovanských národů i jejich mytologií, maloval Mucha osmnáct let a daroval ji Praze (některé prameny však uvádějí, že to vlastně udělal jeho mecenáš, který hradil náklady spojené s vytvořením celého cyklu, chicagský průmyslník Charles R. Crane) s podmínkou, že jej vystaví na důstojném místě.
V době, kdy na ní pracoval, byl již Mucha světově uznávaným výtvarníkem, který si získal věhlas zejména svými pracemi v oboru užité umění. Proslavil se v roce 1897, téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda, který si u něj objednala pařížská herečka Sarah Bernhardtová (později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo Renesance vytvořil řadu dalších plakátů).
Kromě plakátů navrhoval Mucha viněty na láhve, obaly čokolád, sušenek, krabičky na cigarety, dělal jídelní menu, kalendáře a dekorativní zástěny, známky (mimo jiné i grafickou předlohu k první československé poštovní známce) a bankovky. Pozoruhodné jsou jeho návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale například i vitráž postranního okna svatovítské katedrály v Praze. Byl též skvělým fotografem a je považován zakladatele české školy klasického fotografického aktu.
Myšlenkou namalovat soubor pláten se slovanskou tematikou se Mucha zaobíral už od přelomu století. Pracovat na ní mohl však začít teprve poté, co se v roce 1909 dohodl se svým mecenášem Charlesem R. Cranem, obchodníkem se zájmem o jihovýchodní Evropu a přítelem Tomáše G. Masaryka (Mucha pak například zpodobnil Craneovu dceru Josephine coby mytologickou Slavii na návrhu první československé stokoruny).
Ze Zbirohu na Krumlov
V roce 1910 si Mucha pronajal část zámku ve Zbirohu a začal naplňovat svůj sen. Nejdříve navštívil řadu míst, která chtěl ve své epopeji ztvárnit - pobýval v Rusku, Polsku, zajel na Balkán (navštívil i ortodoxní kláštery na řeckém Athosu). Každý detail konzultoval s historiky (mimo jiné se slavným pařížským profesorem Ernstem Denisem, podle něhož bylo pojmenováno dnes již neexistující nádraží na pražském Těšnově).
Mucha pracoval na své epopeji plných osmnáct let, hlavnímu městu obrazy odevzdával postupně, po jejich dokončení, vždy tři dohromady. A tak bylo už v roce 1919 v pražském Klementinu k vidění prvních jedenáct pláten, v roce 1921 hostilo pět jeho obrazů Chicago a New Yorku (měly obrovský úspěch, přišly se na ně podívat zástupy lidí).
Celé dílo dokončil v roce 1928 (ve svých 68 letech) a tehdy jej měla Praha poprvé i naposledy možnost vidět celé - vystaveno bylo v právě dokončeném Veletržním paláci.
Profesor Alfons Mucha zemřel 14. července 1939, nedlouho poté, co jej jako významného představitele československé republiky vyslýchalo gestapo.
Slovanská epopej je mezitím v Praze ukryta na různých místech (nikoliv však pod uhlím, jak tvrdí některé legendy, ale do skrýší předem připravených Zemským archivem).
Po převzetí moci komunisty je Mucha jako úpadkový, buržoazní a socialistickému realismu vzdálený umělec zavržen. Slovanská epopej najde své útočiště díky několika tamním patriotům na zámku v Moravském Krumlově, kde je v době všeobecného uvolňování v roce 1963 vystavena.
V první dekádě 21. století se Moravský Krumlov stal majetkem společnosti Incheba, která plánovala vybudovat z něj konferenční centrum a muzeum secese. Od plánů však upustila, když se ukázalo, že Slovanská epopej nemusí na Moravském Krumlově zůstat.
Taková je historie Slovanské epopeje. A otázka zní: Kam s ní?
