Představte si následující rodinné drama. Aktéry jsou muž středního věku, netrestaný a usedlý, jeho o málo mladší manželka a jejich dvě děti na studiích. Rodina má průměrné příjmy, s obtížemi si našetřili na ojeté auto. Jednoho dne jde žena kvůli nějaké platbě do banky, kde by měla rodina mít kolem 50 tisíc na nepředvídané výdaje. Nejenže tam peníze nejsou, ale účet je přečerpaný. Navíc zmizelo i rodinné auto.

Pro tuto ženu není snadné pochopit, že se z jejího dříve spolehlivého manžela stal patologický hráč.

Na jednoho obyvatele připadalo v České republice v roce 2005 zhruba 2,5krát více hazardních automatů než v sousedním Německu.

Záměrně používám pojem hazardní automat, určitě to totiž není "výherní automat" (většinou se prohrává), ani to není hrací automat, protože tyto přístroje nejsou na hraní, podobně jako nejsou na hraní nevybuchlé bomby.

Zvláště zneklidňující je skutečnost, že se u nás jedná o dlouhodobě vzestupný trend. Jinak řečeno, že hazardních automatů zde stále přibývá.

Zisky z hazardních her jsou z velké části nelegální. Existují tvrdá data, která svědčí o tom, že hazardně v rozporu se zákonem hrají i nezletilí. Částky, které "hodní" provozovatelé hazardních her zaplatí na daních, jsou almužničkami v porovnání se škodami, které hazardní hry působí. Posuďte sami, jaký účet posílá průmysl hazardních her všem, kteří zde platí daně:

Škody působené hazardními hrami v České republice

Hazardní hrou se rozumí všechno, kde si hráč kupuje možnost výhry. Patří sem tedy nejen hazardní automaty, ale i sportovní sázky, ruleta nebo bingo. Jaká jsou rizika:

• Patologické hráčství - o něm podrobněji dále.
• Vyšší kriminalita (typicky zpronevěry, krádeže, nesplácení půjček, které jdou nezřídka do miliónů, podvody, ale i násilná kriminalita).
• Deprese, sebevražedné tendence.
• Rodinné rozvraty, rozvody. Jediný hráč často stačí k tomu, aby kvůli jeho hazardní hře strádalo mnoho dalších lidí (manželka, děti, rodiče i širší rodina).
• Trpí komunikace v rodině, patologický hráč se stahuje do sebe, jestliže se jedná o dospívající, tak zaostává v sociálních dovednostech.
• Trpí výchova dětí po stránce citové i materiální.
• Pronikavé snížení pracovní výkonnosti, později bývá častá nezaměstnanost.
• Homosexuální prostituce u dospívajících chlapců.
• Bezdomovectví.
• Častější problémy s alkoholem a jinými drogami (u mladších lidí bývá velmi nebezpečná kombinace hazardního hraní a závislosti na pervitinu).
• Zanedbávání zdraví.
• Nemoci působené stresem trápí nejen hráče, ale i jejich příbuzné.

Tento výčet není naprosto úplný. Těžko lze spočítat, na kolik přijde daňového poplatníka patologický hráč soudce, patologický hráč policista nebo patologický hráč, který dříve vlastnil prosperující firmu, nebo dospívající patologických hráč, který kvůli hazardní hře nedostudoval.
 
Co říká o patologickém hráčství u nás platná Mezinárodní klasifikace nemocí

• Během období nejméně jednoho roku se vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.
• Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se, přestože vyvolávají tíseň a narušují každodenní život.
• Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat.
• Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.

Svoboda, nebo nevolnictví?

Z uvedené definice je zřejmé, že hovořit u patologického hráče o svobodném rozhodování je čirá utopie. Patologický hráč trpí silnou touhou po hazardní hře (bažení, anglicky craving), které pronikavě oslabuje jeho schopnost soudně uvažovat. To platí ještě ve větší míře pro nezletilé patologické hráče, u nichž se tato porucha rozvíjí velmi rychle. Určitě se pro hazardní hru svobodně nerozhodla hráčova manželka nebo jeho nedospělé děti. Málokdo totiž stojí o ztrátu majetku, návštěvy exekutorů a uvěznění živitele rodiny.

Existují řešení? Ano, a to na více rovinách.

• Politici by si měli uvědomit, že jejich nadšení pro hazardní hry většina obyvatel nesdílí. Rozhodně ho nesdílejí ti, kdo byli hazardní hrou v rodině postiženi.
• Rodiče by si měli uvědomit, že jestli nechají své nedospělé děti hrát, jejich majetek se může rozpustit asi jako kostka cukru ve sklenici vody.
• Ti, kdo hazardní hry hrají, by si měli zase uvědomit, že jsou na cestě k společenskému propadu, chudobě a bezdomovectví. Pokud tedy někdo nepovažuje za svůj domov věznici.

Autor (1952) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Plzni. V Psychiatrické léčebně v Praze 8 se zabývá léčbou závislostí. Je vědeckým sekretářem Společnosti pro návykové nemoci a autorem více než 100 prací týkajících se léčby závislostí, psychoterapie, relaxačních technik a jógy.