Až na konci srpna na veřejnost vyplulo, jak soudkyně z Prahy 1 Helena Králová odůvodnila svůj květnový rozsudek. Proč Janu Nečasovou, dříve Nagyovou, dva bývalé šéfy tajné vojenské služby, Vojenského zpravodajství (VZ), a jednoho důstojníka osvobodila. Je to šok.
V květnu soudkyně Králová odůvodnění rozsudku vydávala za tajné. Soud tehdy dospěl k závěru, že obžalovaní nenaplnili skutkové podstaty přečinů, ale důvody tohoto rozhodnutí nemůže sdělit, neboť obsahují tajné skutečnosti. Na konci srpna odůvodnění tajné není. Co to? Soudkyně si může vymýšlet? Dokonce u tak vážné věci, jakou rozsudek nepochybně je? Ano. Může.
Úroveň odůvodnění? Vraťme se o rok zpět. Loni v červnu Králová rozhodla trestním příkazem, bez veřejného líčení, o vině Jany Nečasové. Dala jí tehdy roční podmínku se čtyřletým odkladem za zneužití tajné služby, přesněji za organizování onoho zneužití. Generály Páleníka a Kovandu předala k „vyřešení“ ministerstvu obrany. Agentovi Pohůnkovi tehdy trestní stíhání zastavila.
V justičních kruzích (v těch slušných, podotýkám) tehdy zavládlo zděšení. Žalobci i soudci byli zděšeni z úrovně onoho trestního příkazu. Nyní, o rok později, se situace opakuje. Experti jsou zděšeni z úrovně odůvodnění rozsudku. Olomoucký státní zástupce Pavel Komár řekl Právu, že rozsudek on a jeho kolegové považují „za neodůvodněný a v konečném důsledku nezákonný“.
Když jsem se bavil s člověkem, který v justici léta pracuje, řekl mi, ať se nedivím. Podle něj zhruba každý čtvrtý rozsudek nejnižších soudů je buď odfláknutý (mají toho moc), nebo na katastrofální právní úrovni. Pak se zkuste obrátit na soud. Je to loterie, riziko.
Zpět ke kauze Nagyová a zpravodajci. Celý ten proces je popis jednoho zápasu. Změní se systém? Změní se české prostředí, jež má vynucovat dodržování zákonů? Změní se policie, justice a armádní tajná služba? Politici? Nebo se bude dál grygárkovat, janouškovat, nagyovat, nečasovat a páleníkovat?
Je to kdo s koho, žalobci kontra systém, který tu fungoval roky a dál přežívá. Souboj o zásadní změnu. A z druhé strany zápas o další působení lidí, jako je olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a jeho tým nebo šéf antimafiánského útvaru policie Robert Šlachta. Pokusili se rozbít spojení kmotrů, lobbistů a politiků v Česku. Narazili na tuhý odpor; dokonce i Nejvyšší soud šel proti nim. (Nemylme se, v tom souboji nejde zdaleka jen o nejnižší soudy.)
Soud je zápasem o spravedlnost
Každý soud je zápasem o spravedlnost. Menším či větším. Nebo by jím měl být. Soudce je povinen se vší odpovědností a pečlivostí zvažovat důkazy pro i proti vině obviněných. Má se s nimi poctivě, zákonně vyrovnat (viz trestní řád). Pokud to nečiní, zápas o spravedlnost a právo se nekoná.
Jaké tedy je to slavné odůvodnění? Soudkyně se nezabývala věrohodností důkazů. Důkazy prostě nejsou hodnoceny. Takřka celé to odůvodnění se nese v jednom duchu: co řeknou obvinění, ať už to sedí nebo nesedí, to je pravda. Co doložila žaloba, včetně jednoznačného motivu, to pravda není.
Oč vlastně jde? Jen o klasický milenecký trojúhelník, ve kterém shodou okolností figuruje bývalý předseda vlády a jeho šéfka kabinetu?
Klíčové je vědět, proč Nečas nebo Nagyová, nyní Nečasová, použili ke sledování Radky Nečasové Vojenské zpravodajství (VZ)? Proč ne ochrannou službu policie? Proč ne civilní tajnou službu? Ty by byly na místě, ty to mají v popisu práce. Jak to, že sledování rozjel Páleník, šéf vojenských špionů?
(Obžalování se hájí, že nešlo o sledování, šmírování, ale ochranu tehdejší manželky Nečase Radky Nečasové. Prý se v jejím okolí objevily jakési podezřelé osoby, kterých si všiml premiér s detektivním talentem, Nečas, a nechal to prověřit. A dodejme rovnou ještě něco, co paní Králová zcela pominula: sledována kupodivu byla jen Radka Nečasová, nikdo jiný, jako by ona byla tou podezřelou osobou. A sledování je v záznamech vždy vedeno jako sledování, nikoli ochrana, kontrasledování...)
Proč tedy vojáci? Náhoda? Byli zrovna po ruce? Tomu se upřímně nechce věřit. Tahle věc je zjevně mimo působnost vojáků. Každý normální šéf VZ by tu fušku okamžitě, vyděšeně odmítl a zvažoval, zda na premiéra či jeho milenku nepodá trestní oznámení. (Pokud by to po něm opravdu chtěl premiér, jak se nám teď snaží Nečas tvrdit.) Protože tajná služba není soukromé očko pro premiérovu milenku.
Pro tajnou vojenskou službu to bylo normální
Tak proč Páleník a proč vojáci? Náhoda to není. Nabízí se jediné logické vysvětlení. Pro tajnou vojenskou službu to bylo normální. Hrála si své hry. Zavazovala si lidi. Mít zavázanou milenku premiéra, super. Když pak něco praskne (a zřejmě mělo a má co praskat), zajde se za „šéfem“ a řekne se mu: Hele, chlapečku, tvoje holka si u nás objednala tohle, chceš, aby šla bručet? A kdo ti uvěří, že jsi o tom nevěděl?
Pravda, potom už to není tajná služba, která hájí zájmy státu, ale zločinecká organizace. A o tohle se, mimo jiné, hrálo u soudu, který osvobodil Janu Nečasovou, šéfy VZ atd. To je pravá podstata sporu. Je to kdo s koho. Řeší se otázka: Budeme si my, tajní vojáci, dál dělat, co chceme? Budeme šmírovat, koho chceme? A když nám to nedovolí zákon, tak ho obejdeme a najmeme si soukromou agenturu, ať sleduje za nás? Děsivé. Nechutné. Na zvracení.
Všimněme si, jak Vojenskému zpravodajství vadí nový šéf, Jan Beroun. Byl do služby úmyslně dosazen zvenčí. Aby ji změnil. A už se ho pokusili „udělat“. Viz případ, kdy v Libanonu zmizelo pět Čechů a jeden z nich měl údajně plnit úkoly tajné služby, zřejmě vojenské. Poslanci stálé komise pro kontrolu činnosti VZ nedávno museli atakovaného Berouna podpořit.
Tady se hraje velká hra o systém, o jeho „naladění“, nastavení, o to, komu slouží. Všimněme si rétoriky druhé strany, jak prý olomoučtí žalobci očernili tajnou službu nejen u nás, ale i ve světě, jak uškodili státu. Naprosto převrácené vidění. Službu ničí ti, co ji zneužili.
O důkazech, jež Králová nevzala v potaz, bylo napsáno hodně. Tak ještě k podstatě věci. Systém, na Úřadu vlády, systém Nagyová, umožnil a posvětil tehdejší premiér Petr Nečas. Přitom on Králové slouží jako korunní svědek, který doloží, že ten systém neexistoval? To není jen absurdní, to je antispravedlivé. A my to víme, Nečas to ví, lidé z vojenské tajné služby to vědí. Z té služby, jež nutně potřebuje změnit.
Poznámka na konec. Vzpomeňme si, jaké prohlášení Nečas vydal těsně po zásahu policie na Úřadu vlády. Považoval tehdy „za nepřijatelné, že dva vysoce postavení představitelé Vojenského zpravodajství údajně přijímali pokyny od osoby, která k tomu neměla jakékoli zákonné oprávnění“.
Dál: „Nikdy jsem nerozhodl ani nebyl informován o údajném sledování osob, jejichž jména jsou nyní skloňována v médiích. Pokud se tak opravdu stalo, považuji to za závažné pochybení. Přestože jsem o tomto konání nevěděl, hluboce toho lituji a omlouvám se všem, kterých se to mělo týkat.“ To psal ve svém prohlášení z 15. června 2013.
Reakce Králové v odůvodnění: Prohlášení „bylo sepsáno odborníky na politickou komunikaci a politický marketing s primárním cílem, aby tato slova zazněla do zahraničí, neboť dne 16. června 2013 měl svědek absolvovat setkání předsedů Visegradské čtyřky“.
Skutečně? To nás má za úplné blbce? Jak je pak možné, že Nečas mlčel rok a půl, nechal „očernit“ vojenskou tajnou službu, nechal stíhat Páleníka a Kovandu, agenta Pohůnka, a dokonce i svoji Janu? To mu to bylo rok a půl šum a fuk? A jak to, že generál Páleník původně nevěděl o nebezpečí, jež by mohlo paní Radce Nečasové hrozit? Jak to, že generál Kovanda hovořil o svém osobním selhání?
Ale ono nemá smysl dál odůvodnění Králové, její kašlání na důkazy, na spojitosti, okolnosti, rozebírat. Prostě stojí na jedné straně a my víme na jaké. Doufejme, že vyšší soud už tak hluchý a slepý nebude.
