Je možné, že bude osvobozen bývalý hejtman ČSSD David Rath, odsouzený na 8,5 roku za korupci? Vrchní soud v Praze označil povolení odposlechů a sledování v jeho kauze za nezákonné. Přitom v případu hrály "uši" spolu s výpovědí spolupracující podnikatelky Ivany Salačové klíčovou roli.
"V rámci svého přezkumu Vrchní soud v Praze shledal u řízení, jež předcházelo vyhlášení napadených rozsudků, zásadní procesní vadu, kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu," sdělil v odůvodnění soudce Pavel Zelenka. "A to s ohledem na nedostatečné odůvodnění příkazů a písemných žádostí..."
Soudce Zelenka tvrdí, že Okresní soud v Ústí nad Labem, který odposlechy povoloval, porušil zákon opakovaně. Nezdůvodnil totiž, proč se informace dají získat jedině odposlechy a ne šetrnějšími policejními metodami. Některé příkazy nevysvětlují, proč má šmírování probíhat nejdelší možnou povolenou dobu, jiné neuvádějí, o jaký trestný čin se jedná. Soudce Zelenka míní, že okresní soud "fakticky rezignoval na svou rozhodovací činnost". Věc se vrátí ke Krajskému soudu v Praze a pojede pěkně od začátku.
Představa, že by byl David Rath propuštěn, shledán nevinným pro nedostatek důkazů, protože odposlechy byly nezákonné, to je černá můra policie, žaloby i veřejnosti. Rath byl chycen s krabicí od vína, v níž nesl sedm milionů korun. Díky odposlechům bylo jasně prokázáno, že si vzal úplatek. Osvobozený Rath by byl výsměchem justici. Znamením, že právo tu platí jen pro toho, kdo nemá na dobré advokáty. Nebo kdo si na ně nenakradl. Hraje se o hodně.
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová napadla odbornost vrchního soudu: "Důvody, které vedly ke zrušení rozhodnutí, jsou jen stěží odborně akceptovatelné," sdělila. Odůvodnění prý popírá dosavadní rozhodovací praxi vrchního soudu a vybočuje "z principu základní předvídatelnosti aplikace práva a soudních rozhodnutí". Podle Bradáčová je "přepjatě formalistické".
Kdo porušil zákon? Justiční chaos
Laik jen těžko posoudí, kdo má "paragrafovou" pravdu, jestli soudce Zelenka, nebo Bradáčová. K žalobkyni se přidal ministr spravedlnosti Robert Pelikán, podá stížnost pro porušení zákona. Pěkná šlamastyka; vrchní soud tvrdí, že porušením zákona bylo povolení "uší" a sledování, žaloba a spravedlnost zase, že zákon porušil vrchní soud.
Pro občana-diváka zmateční situace. Špičky justice se přou. Je to další kauza, navíc silně politická a ostře sledovaná, kde české právo vypadá jako jeden velký chaos. (Další je případ Jany Nečasové, dříve Nagyové.) Kdo má pravdu? Jak u nás proces šmírování vlastně funguje? Povoluje se nedostatečně, nezákonně? Dělají to soudci halabala? Nebo se mýlí vrchní soud? Či snad dokonce sleduje nějaké postranní úmysly? (U nás je přece možné všecko.)
Kauza Rath je navíc jedním z mála dokončených velkých případů, ukázkou, že policie a žaloba, když chce, když se jí do toho politici nepletou, když jsou vynecháni (před nadřízenými vyšetřovatelé sledování Ratha raději tajili), tak umí. Proto se ozývá i spekulace, že se to děje policii a žalobě "za trest", aby viděla, kdo je tady pánem.
Ne tak zhurta. My přece víme, jak se u nás odposlechy nasazovaly a nasazují, jaké s nimi byly potíže, jak unikají z policie ven, jak jich bylo nasazováno absurdně mnoho, policie si díky tomuto masivnímu zásahu do soukromí (nejen podezřelých) lidí usnadňovala práci.
V roce 2004 policie šmírovala 9610 telefonů. To byl vrchol. V době, kdy vnitro vedl Ivan Langer (ODS), počet napíchnutých linek a karet klesl na polovinu, bylo jich okolo pěti tisíc ročně. Pak však opět vzrostl. V roce 2014 už jich bylo nasazeno 7528. Loni počet policejních uší klesl na 6978. Sedm tisíc je ale pro malé Česko stále strašně vysoké číslo.
Jak už řečeno, nejde jen o podezřelé, ale také o lidi, kteří jim volají. Kdyby na sledované telefony či SIM karty zavolalo v celém průběhu sledování, dejme tomu, 100 lidí, policie by celkově loni sledovala okolo 700 tisíc hovořících. Gigantické číslo.
Příliš laxní soudci-povolovači
Celá léta se mluví, píše a v bezpečnostní komunitě diskutuje o tom, že soudci povolovací proces zanedbávají, flákají, policisté jim cpou kde co, mizerně, nedostatečně žádosti odůvodňují a žalobci je posvěcují, proto máme odposlechů tak neúměrně mnoho. Znovu zopakujme, odposlech není legrace, nýbrž brutální zásah do soukromí občanů.
Hle, odvrácená strana policejní práce. Vrchní soud (VS) míní, že odůvodnění povolení byla příliš obecná, obsahovala nepravdivé informace o podezřelých a nesplňovala zákonné náležitosti. Okresní soud podle VS prostě popadl návrh a bez přezkoumávání ho podepsal.
Pro policii a žalobu je to rána. Možná až příliš tvrdá. Robert Pelikán míní, že by stačilo, kdyby vrchní soud justici vyslal jenom signál, "že má být podrobnější v odůvodňování rozhodnutí podobného typu", a nerušil rozhodnutí, "kterým byla odsouzená celá řada lidí k dosti dlouhým trestům za dosti závažné zločiny a po důkladném a dlouhém prvostupňovém a přípravném řízení".
Pro občany ovšem je v pořádku, dobře, že někomu vadí povolovací šlendrián (pokud to zde skutečně byl šlendrián) a že po téhle facce si snad soudci-povolovači dají větší pozor. Pak máme naději, že neúměrný počet odposlouchávaných občanů znovu klesne na rozumnější úroveň.
Ano, bylo by katastrofické, zdrcující, kdyby onen nositel vinné krabice se sedmi miliony najednou běhal po svobodě jako nevinný muž. Kdyby stát snad nakonec musel Rathovi a dalším odsouzeným vracet zabavené miliony a platit náhradu za odkroucený kriminál jen kvůli laxnosti a šlendriánu soudců.
Pokud Pelikánova stížnost pro porušení zákona neuspěje, pokud bude potvrzeno, že soudem nasazené odposlechy byly nezákonné, pak se odsouzení Ratha zhroutí pro nedostatek důkazů. Vina nebude prokázána kvůli chybám justice. Ty chyby si ale nemůžeme dovolit. V jiném případu totiž mohou poškodit nevinného. A to je horší, než kdyby Ratha museli pustit, protože u něj už stejně víme, co je zač.
