Čtvrteční volební duel prezidentských finalistů na ČT 1 spíše než ostrou politickou debatu připomínal nezávazné povídání. Kdyby si pánové otevřeli láhev něčeho dobrého, byla by iluze téměř menšíkovského silvestrovského vyprávění dokonalá.
První kolo prezidentského klání přivedlo do Česka řadu odlišností oproti běžným volebním zvyklostem. Kandidáti vycítili, že voliči přece jen v těchto volbách fungují jinak. Že nestačí zaplnit kraje billboardy, meetingy a prázdnými slogany, ale že lidé po dlouhé době opravdu poslouchají, co kandidující říkají. I proto v prvním kole v debatách bodovali ti, kteří umí „mluvit", a naopak to oslabilo kandidáty, které stresoval přímý přenos, nebyli tak obratní ve vyjadřování a nedokázali tak prosadit sebe ani své názory. Zkrátka šlo mnohem více o formu než o obsah.
Ve druhém kole je boj vyrovnanější. Zeman i Schwarzenberg jsou ostřílení profesionálové, které hned tak něco nerozhází. Nervozita je Schwarzenbergovi i Zemanovi cizí. Divák občas propadá dojmu, že jsme prezidentská demokracie amerického typu, kdy se národ rozhoduje mezi dvěma silnými vůdci, mezi dvěma sebejistými alfa samci.
V této debatě nešlo o názorové rozdíly. Oba duelisti dokázali s šarmem a z pozice „chytrého strýčka" vysvětlit téměř vše. Lidé před televizními obrazovkami si možná se slzou v koutku oka vzpomněli na Vladimíra Železného, který nám kdysi z obrazovek také leccos objasnil.
Kandidáti používali metafory, bonmoty a hráli si se slovy. Podobenství plná manželek, prostitutek, náhrdelníků, oleandrů a blbostí padlo v debatě mnoho. Ať už zvítězí kterýkoliv z kandidátů, nudná politická čeština bude rozhodně obohacena!
Idylu občas naruší Miloš Zeman svým výpadem proti moderátorovi Václavu Moravcovi. Ten naštěstí není žádné ořezávátko, takže se vlastně nic neděje. Ale v těchto chvílích má divák pocit, že to Zeman dělá jen tak ze cviku. Možná i proto, že to jeho fanoušci čekají.
Zeman připomínal jestřába, pomalu kroužil kolem své oběti (oponenta) a pak téměř džentlmensky útočil. Schwarzenberg s trpělivostí (nebo ospalostí, chcete-li) lva vždy zcela v klidu vyčkal, až Zeman dokrouží, a poté nonšalantně odmávl imaginární lví tlapou veškeré výpady, což nejednou dokázal proměnit ve svou výhodu. Nikdy však nepřešel do útoku.
A to byl právě důvod, proč někteří komentátoři označili jako vítěze debaty Zemana. Uzmul si mnohem více času a na první pohled přiměl jít Schwarzenberga do defenzivy. Tak jednoduché to ale není. Schwarzenberg už dříve prokázal, že je nebezpečný protivník, a jeho blahosklonný minimalistický přístup je mu v očích jeho příznivců spíše ku prospěchu. Karel Schwarzenberg se sice do svého oponenta přímo nepouštěl, ale spíš než by byl v defenzivě, vypadal, že mu to jen prostě za to nestálo.
Debata mírně naleptala některá klišé o stylu obou kandidátů.
Zeman nebyl vždy takový hulvát a lidový vypravěč, jak se o něm často mluví. A Schwarzenberg zase nebyl úplně vždy takový džentlmen. Když Zeman vytáhne slovo debil, Schwarzenberg si na něm rozehraje vlastní hru. Jedno je však jisté - ať už provokativně rudá kravata nebo elegantní motýlek, tato debata rozhodnuté voliče jen utvrdila a nerozhodnutým občanům příliš nepomohla.
(Autor je marketingový odborník a spolumajitel agentury Dark Side a.s.)
