V úterý 16. dubna se v poledne sešel prezident Miloš Zeman s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem (TOP 09). Téma schůzky: zablokované jmenování velvyslanců. Hlava státu po svém nástupu na Hrad zamkla jmenovací listiny velvyslanců do trezoru, protože šéfdiplomat Schwarzenberg nesouhlasil se jmenováním Livie Klausové, ženy Václava Klause, jako ambasadorky v Bratislavě. Nešlo o odpor vůči této šaramantní dámě, jež dosud žila ve stínu svého eurofobního muže, ale o to, že není diplomatka, neprošla vládním sítem výběru a na Slovensko už byl vybrán, Václavem Klausem coby prezidentem podepsán a v Bratislavě představen jiný kandidát - kariérní diplomat Jaromír Plíšek.
Schůzka Zemana a Schwarzenberga trvala přes hodinu. Ministr o ní nic neřekl. Ani prezident nic neřekl. Média soudí, že „k dohodě nedošlo", ale asi se mýlí. Pánové první shodu snad nalezli, a proto mlčí. Kdyby oba zůstali neoblomní, pak by po schůzce následovaly silácké řeči. Jednou z částí dohody nepochybně je oboustranné mlčení, jehož prolomení by dosažený výsledek zničilo.
Není jasné, co ti dva dohodli. Můžeme jen doufat, že vbrzku bude odblokován celý balík velvyslanců a že jich co nejméně bude protekčních. Za protekční nutno považovat třeba Livii Klausovou, ale i Sašu Vondru.
Zeman přinesl do prezidentského úřadu změnu. Zahraniční politiku chce, zdá se, řídit, odejmout tuto ústavní povinnost vládě. Mimochodem, nejde jen o velvyslance v Bratislavě a v Moskvě (kam chce Zeman poslat europoslance za KSČM, exkosmonauta Vladimíra Remka). Ve hře je okolo dvacítky diplomatů. Někteří velvyslanci na ambasádách přesluhují už dlouhou dobu - až dva roky.
Hrad a klokaní kostry v australské Canbeře
Nesledujeme jen tak nějaký šprajc Zemana, nýbrž spor o systém, ve kterém žijeme (prezidentský nebo parlamentní). Nově se ukázalo, že jde také o pojetí státu a politiky. Jakýmsi „mluvčím" pro věci světa se na Hradu stal ředitel zahraničního odboru, donedávna velvyslanec v Austrálii, Hynek Kmoníček. Postava neobyčejně pestrá, muž mimořádně výřečný, inteligentní, zajímavý. V budoucnosti silný protikandidát Lubomíru Zaorálkovi (ČSSD) na post šéfdiplomata. Kmoníček, dodejme, je člen ČSSD. Svůj pobyt v Austrálii, tak to popisují znalci Černínského paláce, bral jako nedobrovolné odsunutí do bezvýznamnosti, ba do vyhnanství. Sám o práci v Austrálii říká s postřehnutelnou hořkostí, že „studoval klokaní kostry v australské Canbeře".
Jak se to má s velvyslanci? Je jejich jmenování výhradní právo prezidenta? Jsou to prezidentovi muži a ženy? Podle článku 63 Ústavy prezident „pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí". K tomu však potřebuje „spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády". Vládou pověřen je u nás ministr zahraničních věcí.
Je to logické. Zastupitelské úřady spadají pod „zamini". Velvyslanec a celá jím (jí) řízená ambasáda je jednoznačně vázána na ministerstvo zahraničí. Nikoli na Hrad. Velvyslanec je podřízen ministru zahraničí, odtud je řízen, má dělat politiku vlády, státu, nikoli politiku prezidenta. Je těžko představitelné, že ambasador bude v konfliktu s MZV, to by nemohlo fungovat.
Resort zahraničí velvyslanci poskytuje servis a on je venku od toho, aby ministerstvu (vládě, státu) sloužil. Vnášet sem prvek osobní pomsty či osobní preference je riskantní a vůči občanům nezodpovědné.
Uplatní vláda „vzor amnestie 2013"?
Kdyby se prezident s knížetem nedohodl, může zatlačit na premiéra Nečase (ODS), ať mu za vládu „jeho" velvyslance podepíše. Ale nová jména (Klausová, Remek a zřejmě i další) by měla vláda opět schválit. Pokud se neuplatní „vzor amnestie 2013", kde premiér vzal podpis pod aktem jako ryzí formalitu. (Pak by však bylo lepší zastupitelské úřady podřídit Hradu. To, jak víme, nelze.)
Kmoníček věci v rozhovoru pro Právo, 13. dubna, neobyčejně hrotí. Kompromis o velvyslancích prý musí „nutně odrazit základní fakt. A tím je, že prezident republiky se jmenuje Miloš Zeman, nikoliv Karel Schwarzenberg. A velvyslanci prezidenta Zemana tedy asi budou nutně osoby jiné, než by byli velvyslanci prezidenta Schwarzenberga." - Velvyslanci prezidenta Zemana by byl zásadní ústavní posun. Už bychom neměli velvyslance státu, České republiky, ale Hradu, jakési Zemanovy ambasadory.
Kmoníček také popsal, jak si Hrad představuje výběr lidí, kteří stát zastupují: „Zeman opravdu nemá rád šedé myši bez kousku osobního kouzla." Erbovním tématem prezidenta je prý ekonomická diplomacie. O lidská práva zřejmě příliš nepůjde. A jak se „nešedá myš" aplikuje třeba na Livii Klausovou? Opět Hynek Kmoníček: „Ekonomické vzdělání a praxe. Charisma. Určitě i pozice celebrity v době celebritami přímo posedlé. Při vší úctě, nějak jsem na Slovensku nepotkal nikoho, kdo by toužil po podepsané fotografii kariérního velvyslance Jaromíra Plíška."
To je síla. Do důležitých zemí se budou vysílat celebritky nebo manželky celebrit. Hrad si zřejmě udělá průzkum, kolik lidí by chtělo podpis na fotku kandidáta. Německo je jasné, ambasádu tam povede Karel Gott.
Dál. Kdo určí, zda je ten či onen muž, ta či ona dáma, šedá myš? Podle všeho to bude napříště určovat Hrad. Vznikne tam „show-odbor" nebo „pop-odbor" a tam se budou měřit pop-metry lidí, kteří se hlásí ven.
Grebeníček by mohl vyslancovat na Kubě
Velvyslancování v sobě nese ještě jiný aspekt. Nejde o to, jak se občas v médiích objevuje, jestli je zástupce země v jiné zemi miláčkem davů. To je údajně jeden z argumentů pro Vladimíra Remka, že ho mají v Moskvě jako svého. (On sám přitom zřejmě do Moskvy už nechce; jako europoslanec vydělá podstatně víc.) Podle logiky miláčka davů v cizí zemi by pak na Kubu musel vyjet jako velvyslanec Miroslav Grebeníček (KSČM). Jde o to, aby venku náš ambasador prosazoval české zájmy. Případně aby, jako dosud, občas projevil starost též o dodržování lidských práv.
Když jsem před léty v Německu vyjednával readmisní dohodu (o předávání uprchlíků), tamní velvyslanec mi tehdy říkal, co chtějí Němci. Já mu sdělil, že vím, co chtějí (vracet nám co nejvíc nelegálních migrantů), ale že on i já tam jsme přece od toho, abychom prosazovali naše zájmy, nikoli zájmy Němců v imigrační oblasti.
Mezi Hradem a Černínem se hraje o hodně. Mimo jiné o osud „šedých myší". Mezi potenciálními diplomaty se rozpoutá tajná soutěž „Jak nebýt šedou myškou". Dále jde o postavení vlády vůči prezidentovi. Jestli bude díky přímé volbě potlačována ústava. A ještě jde o to, kdo nás bude venku zastupovat. Jestli protekční osoby, nebo profesionálové.
