V Česku najdeme více velkých témat, o nichž se mluví málo, protože jsou bolestná, nepříjemná, a přitom zasahují celou společnost, jinak řečeno jsou národní. Patří sem třeba násilí na ženách, jež bylo připomenuto kauzou Feri, ale zase rychle zasunuto, aby nepřekáželo, netížilo. A nepochybně a mnoho desítek let sem patří český alkoholismus, česká doslova šílená spotřeba piva. V konzumaci alkoholu patříme k absolutní světové špičce. Ví se to, občas to někde dokonce i zazní, menší část lékařů to připomíná, ale tím to končí. Když vyhrajeme nějaký světový hokej, platí "kdo neskáče, není Čech", ale denně platí "kdo nepije, není Čech".
Jsme již nějaký ten pátek v rozjeté předvolební kampani. Bylo by fajn, kdyby se kupříkladu české nezřízené, rizikové pití a "jak z něj ven" stalo jedním z klíčových politických témat. Ale to opravdu nehrozí, to si politici u nás prostě netroufnou. Nechtějí být "divní", chtějí být "naši". Přitom by to mnoho rodin jistě přivítalo.
Nedávno jsem na Twitteru okomentoval jednu fotku lídrů koalice Spolu, Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), Mariana Jurečky (KDU-ČSL) a Petra Fialy (ODS), jež se objevila i na facebookovém profilu občanských demokratů. Jsou na ní všichni tři zachyceni s plnými, neupitými půllitry v ruce před pivovarem Beránek, jak se smějí. Napsal jsem k tomu poznámku "ty piva, poněkud trapný, sorry" a nevyvolal zrovna nadšenou reakci. Předsedkyně topky Markéta Pekarová Adamová to slušně okomentovala "my si teda příště v pivovaru dáme raději vodu, abychom snad nebyli trapní…" Hmm, šlo mi o to, že se s pivem fotí, nepředpokládám, že by předsedkyně TOP 09 byla závislá na alkoholu.
Nešlo mi o to, že bychom neměli pít pivo, myslel jsem, že to bude jasné - a jistě, Twitter není ideální místo na podobně laděné poznámky. Šlo mi o situaci v Česku a o to, že tihle lidé aspirují, aby se stali vzory, elitami, aby tady vládli. Předpokládal jsem, že vědí, jak na tom jsme, my pivní Češi, s alkoholem, co léčba závislostí stojí atd. Koalice Spolu kupříkladu hojně kritizuje prezidenta alkoholu silně holdujícího, mohlo by jí dojít, že fotit se s pivem v Česku není zrovna chytré. Ale jistě, populární to je.
Pivo je jen limonáda?
Nejsou v tom sami, stejnou taktiku samozřejmě volí i mistr marketingu Andrej Babiš (ANO); kupříkladu 6. června zveřejnil pivní video "čaulidi", které začíná: "Takže vážení spoluobčané, dámy a pánové, vítám vás v mém pořadu Čau lidi netradičně a budu mluvit o českém pivu, české hospodě, české gastronomii." Slečna mu nese orosený klasický půllitr a on si ho zálibně zvedne před kameru.
Představuju si, jak se na Babiše či na Spolu s pivem dívá nějaký muž či žena, kteří se snaží vymanit z alkoholové závislosti, přičemž jednou z cest, jak známo, je třeba to, že se na alkoholické nápoje, lahve s chlastem raději ani nedíváte, aby vás to nepokoušelo. Co s nimi asi vzor Spolu či vzor premiér udělá ("když oni, proč ne já"), dá se tušit.
Sluší se připomenout, jaké publikum se na Spolu a Babiše dívá, jak na tom v Česku s pitím jsme. Každý Čech a Češka starší patnácti let za rok vypije 16,5 litru čistého alkoholu. Ve světě průměr činí 6,13 litru, my tedy vypijeme dvaapůlkrát více. Češi alkohol tolerují, pivo berou jako limonádu (velký omyl), se 160 vypitými litry na hlavu za rok jsme světové jedničky. Mezi alkoholiky přibývá žen, opilé děti nepředstavují nic výjimečného.
"Přibývá těžkých opilostí a také agresivity u opilých lidí. V době, kdy Jaroslav Skála zakládal první protialkoholní záchytku, bylo více než jedno promile alkoholu v krvi závažné a přes 3,5 už se považovalo za smrtelné. Teď jsou 3,5 promile skoro běžná záležitost," sdělil letos v polovině května na tiskovce primář oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice Petr Popov. Přitom pandemie covidu-19 a s ní související stres, který zasáhl celou naši společnost, zvýšily riziko nadměrného pití alkoholu. Další potíž, spotřeba alkoholu v Česku neklesá, právě naopak. Přitom ve většině vyspělých zemí sledujeme opačný trend.
Nepije? On je ňákej divnej
Časopis Vesmír loni v prosinci psal: "… téměř šestina české populace, což je zhruba 1,6 milionu lidí, konzumuje alkohol rizikově (denně víc než 40 g alkoholu pro muže a 20 g pro ženy), z toho až 600 tisíc osob konzumuje alkohol denně a z nich 100 tisíc v nadměrných dávkách (přibližně pět a více sklenic alkoholu denně). Skutečný počet osob s problémovým pitím je ještě vyšší, protože data ve výzkumech jsou získávána z dotazníků, kde respondenti svoji konzumaci často podhodnocují. Jenom malá část lidí s problémovým pitím vyhledá lékařskou pomoc. Léčených alkoholiků je jak v lůžkových, tak i ambulantních zařízeních zhruba 25 tisíc ročně. Přestože čeští muži dlouhodobě konzumují alkohol ve vyšší míře než ženy, také u žen můžeme sledovat nárůst, zejména u rizikového a škodlivého pití alkoholu." - Opravdu ideální prostředí pro kampaň s pivem v ruce.
Udělal jsem si takový osobní test, půl roku jsem nepil alkohol. Objevil jsem zřejmě Ameriku, lidé, kteří nepijí, to jistě dobře znají, ale opravdu mě překvapilo, jak nesnadné je alkohol nepít. Kamkoli přijdete do společnosti nebo na návštěvu, pivo, víno, whisky či slivovice jsou naprostou samozřejmostí. Nejen to, za samozřejmost se bere i to, že každý musí pít.
Když alkohol odmítnete, nastane divení a mrzení ("co se děje", "jsi nemocný", "bereš antibiotika", "jsi tu autem"), dále přemlouvání ("jen si s námi ťukneš", "jedno pivo před jízdou nevadí", "nekaž zábavu", "mě by to mrzelo"). Zároveň se okamžitě řadíte do kategorie "on je ňákej divnej" či "něco s ním fakt není v pořádku". Ten tlak "dej si" je až podivuhodně velký, a to tu samozřejmě nemluvím o lidech, o nichž vím, že jsou na alkoholu závislí.
V českém alkoholickém ráji se pochopitelně kampaň s pivem v ruce stává čímsi podobně lákavým, jako dát si po ránu "rychlej čaj", rozuměj pivko, nebo rovnou "jednoho do každý nohy na kuráž", ať ten den líp uteče. Ale bylo by fajn, kdyby se politici s pivem nefotili a nenatáčeli.
