Připomíná to už flašinet. Pokaždé, když volby upozorní, že se lidé v Děčíně, České Lípě, Teplicích, Mostě, Chomutově, Sokolově či Karlových Varech na politiku dívají svérázněji, dočkáme se otřepané písničky o bývalých Sudetech, které jsou prostě jiné, vykořeněné.
Těžce zkoušené průmyslové oblasti, jež se jen s obtížemi a bolestivě adaptují na odlišně orientovanou ekonomiku 21. století, ale přece nezačaly neduhy trápit až po odsunu původního německého obyvatelstva. S fatálními dopady Velké hospodářské krize se potýkaly už za první republiky. Nacisté zde bojovali s komunisty a sociálními demokraty o elektorát i hrubým násilím, jeho velkou část si ale nakonec získali především slibem lepších ekonomických zítřků, jakkoli byl velikášský.
Historie jako alibi
Je čas si přiznat, že ohraná a v lecčems falešná odrhovačka " O Sudetech" u nás slouží krom jiného jako historické alibi, jež má zakrýt obyčejnou sociální bezcitnost, které byly severozápadní Čechy vystaveny během ekonomické transformace. Doby, kdy byl v Mostě, Ústí či Lounech bez práce každý pátý člověk, jsou však už naštěstí pryč.
V Ústeckém kraji, kde žije přes 820 tisíc lidí, se dnes nezaměstnanost pohybuje kolem pětiprocentní hranice. Průměrný plat tu pak podle statistických údajů z třetího čtvrtletí loňského roku dosahuje 37 tisíc korun - a mezi všemi čtrnácti kraji je tedy šestý nejvyšší.
Viděno skrz čísla, daří se zkrátka Ústecku už téměř dvě dekády ekonomicky zvedat. Z nemalé části na tom mají zásluhu občanští i sociální demokraté, kteří po roce 2000 v kraji vládli osm let, respektive čtyři roky. A dodejme, že osm let jej řídili také komunisté. Ovoce vší předchozí snahy teď ale ve volbách sklízí ANO. Důvodů, proč tomu tak je, lze jistě najít širokou škálu, jeden si ale zaslouží speciální připomínku.
Ačkoli jinak Andrej Babiš nikdy nemá daleko k tomu, aby své posluchače děsil výčtem toho, co všechno jim hrozí, při opakovaných výjezdech do traumatizovaných končin Česka si naopak dává záležet, aby místním nasliboval, že jim "bude líp". Je to paradoxní už jen proto, že při tom drnká na národnostní strunu, i když všichni vědí - nebo přinejmenším dobře tuší -, že bez evropských peněz by regionům veseleji nebylo. Zájem, který o opovrhovaná místa Babiš projevuje, ale jednoduše funguje.
Nedá se tedy říci, že by jej Teplice, Chomutov, Most nebo Děčín volily jako někoho, kdo je konečně dostane za škatulky "beznadějná města". Těží v nich mnohem spíše z faktu, že už takovými úplně nejsou, že cítí šanci na změnu.
Jinými slovy Babišovy volební úspěchy na severozápadě Čech už nemají nic společného s duchem Sudet jako v pasti chycené, mentálně a kulturně vyloučené lokality bez budoucnosti, nýbrž jsou mnohem více spojeny s tradičním politickým střetem o velikost sociálního státu. Předseda ANO samozřejmě nedodává vždy vše, co slibuje, ale projevuje zájem. A byť je čistě iluzivní, body mu přináší.
Na poskytování sociální naděje přitom Andrej Babiš samozřejmě nemá monopol. Pokud by se k něčemu takovému konečně odhodlali také jeho političtí soupeři, mohli by se dočkat podobného efektu. Dveře k úspěchu v "Sudetech" jsou otevřené každému, kdo se nebude bát vzít za kliku. Zdá se, že Petr Pavel už to pochopil. Teď jsou na řadě vládní strany, mají na to ještě skoro tři roky.
Autor je analytikem týdeníku Euro.
