Rodině musíme vytvářet podmínky, aby mohla vychovávat děti, opakují politici. Dělají to? Doba se razantně změnila, je jiná než před dvaceti třiceti lety. Smysl života je (už zase) v práci, kariéře, úspěchu. Ale matky, zdrcující většinou jsou to ženy, které doma vychovávají děti po mateřské, to mají těžké. Stát jim málo vychází vstříc. Pokud chtějí s malými dětmi podnikat, mají smůlu.
Ministerstvo sociálních věcí se snaží pomáhat ženám (nebo mužům, kteří se starali o děti na "mateřské" dovolené), jež chtějí nastoupit do práce. Jenže mateřské školy a družiny často končí v pět odpoledne. Oba rodiče pak nemají možnost pracovat na plný úvazek, navíc mají na děti málo času, dostanou se k nim pozdě, sami unavení, děti unavené, měly by se připravovat do školy, kroužky, dnes takřka povinné, nestíhají atd.
Firma nebo úřad často nestojí o pracovní úvazek na čtyři hodiny denně, nenabízí ho, úvazky na šest hodin se často změní v osmihodinové, jen méně placené. Korporát si dělá absolutní nároky na zaměstnance, jeho děti ho moc nezajímají, jde o "efficiency", výkonnost. Naopak matka podnikatelka si řídí svoji pracovní dobu sama.
Další složitost pracovního poměru: loni měly děti zhruba 12 týdnů školního volna, kdo s nimi bude? Kdo zaplatí tábory? K tomu nemoci, prohlídky, zubař, kroužky, obrovské časové nároky na rodiče (prarodiče často nemají čas, což opět patří do "změněné doby").
Budu dále v textu nepřesně psát o matkách, které po mateřské dovolené vychovávají doma dítě nebo děti - i když se o ně mohou starat i otcové, samozřejmě, jen to u nás není běžné.
Jedna z možností pro matku, dejme tomu vysokoškolačku, je podnikat, pokud najde odvahu. Sama si organizuje čas, nepracuje pro úřad či firmu. Matka podnikatelka (osoba samostatně výdělečně činná, OSVČ) nemusí žít ve stresu, když dítě třeba omarodí, udělá si čas, věnuje se mu, stíhá kroužky atd. Nemusí platit školku, tráví víc času s dítětem, které ještě nechodí do školy, cenná hodnota. Neztratí kontakt se svým oborem, s lidmi, přináší domů peníze.
Na sociální 38-77 procent výdělku
Příklad, mladá rodina, dvě děti, vezme si půjčku v milionech korun, koupí si byt v Praze, na bedrech hypotéku, splácí deset patnáct tisíc měsíčně, náročné. Zároveň se chce starat o děti, nechce je "odevzdat" školce, státu, a "půjčit si je" navečer.
Podnikání se pro matky jeví jako jedno z řešení, stát jim však hází klacek po nohy: vražedné odvody na sociální pojištění. Samostatně výdělečná osoba musí platit minimální zálohy na sociální i zdravotní pojištění, letos na to první 2388 korun, aniž by stát hleděl na skutečné příjmy, plus minimální zálohy na zdravotní 2208 korun. Suma sumárum 4596 korun.
Maminky jsou obvykle schopny vydělat šest až dvanáct tisíc měsíčně. Minimální měsíční odvody (4596 Kč) pak činí 38-77 procent výdělku! Aby matka vykonávající živnost spolu s péčí o děti odvedla na sociálním pojištění standardní sazbu 29,2 procenta, musí její průměrný měsíční příjem činit 40 890 korun. Nesmysl. Kolik jich takové sumy dosáhne? Naprosté minimum. Pokud vydělá méně, šest až dvanáct tisíc měsíčně, stát na ni uvaluje absurdně vysokou sazbu sociálního pojištění, nevztahuje se na ni ani jedna ze zákonných výjimek.
U zdravotního pojištění se výjimka najde, pokud žena či muž "celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let nebo dvě děti do 15 let". Platí potom zdravotní pojištění 13,5 procenta ze svých skutečných příjmů, ne z hypotetických, které stát stanovil jako minimální. Rozumné, vstřícné. Proč to tak nefunguje u sociálního pojištění?
Výpočty do textu mi dodala Aranka Bergnerová, jež se dvacet let profesně zabývá daněmi a účetnictvím, má soukromou praxi a přednáší vysokoškolákům české a mezinárodní zdanění. Pokoušela se už krátce před volbami 2017 oslovit poslance, aby situaci změnili, matkám s dětmi, které chtějí podnikat, pomohli. Sama pro ně navrhuje postupovat jako u zdravotního pojištění, hradily by tedy sociální pojistné 29,2 procenta z vyměřovacího základu vycházejícího ze skutečných příjmů.
Změnu zatím neprosadila. Narazila buď na zarážející nekompetenci, někteří poslanci nerozlišovali mezi zaměstnaneckým poměrem a podnikáním, nebo na obavu typu "kdybychom povolili stavidlo, lidé by mohli změnu zneužívat, zatajovat příjmy" atd. Nedůvěra v občana až urážlivá.
Opoziční poslance zas prý sužuje obava, že jim ANO návrh "ukradne", rádi by si ho šetřili, až budou sami vládnout. Kocourkov. Stát, který řídí podnikatel Babiš, razantně brání matkám v podnikání. To jsou paradoxy. Nesmyslně vysoké sociální odvody odrazují matky starající se o děti, aby se o sebe staraly samy. Nemá smysl něco aktivně dělat, lépe je počkat, co mi stát dá. Jiné řešení je dělat na černo. Hloupý stát.
