Karolína Šimková Karolína Šimková | Komentáře
24. 4. 2019 16:00

Do europarlamentu kandiduje příliš málo žen. Tratíme na tom všichni

Asi jste také někdy slyšeli, že politiku ovládají "kmotři" a "mafiáni". Ale znáte snad nějakou "kmotru"?
Demokratické kongres(wo)manky reagují na Donalda Trumpa, který přednáší Zprávu o stavu unie, snímek z února 2019.
Demokratické kongres(wo)manky reagují na Donalda Trumpa, který přednáší Zprávu o stavu unie, snímek z února 2019. | Foto: Reuters

Není to dlouho, co si Slovensko zvolilo za prezidentku Zuzanu Čaputovou. Vedle jejího proevropského, prozápadního programu někteří hodnotili jako přednost také to, že je - žena. Proč? Nemělo by to snad být v politice úplně normální, přirozené, a ne nějaká překvapující kvalifikace?

Připomeňme, že Slovensko mělo v minulosti i premiérku, Ivetu Radičovou. Ve funkci vydržela necelé dva roky. Oproti tomu v Česku se nejdál, respektive nejvýš v politice dostala Libuše Benešová, v letech 1998 až 2000 předsedkyně Senátu. Na českou premiérku, nebo dokonce prezidentku si ještě musíme počkat a bojím se, že budeme čekat dlouho.

Světový problém

Vlastně to ale není tak překvapivé, podíváme-li se na volby, které se u nás v nedávné době konaly. V roce 2017 kandidovalo do sněmovny 29 procent žen - a to byl na české poměry rekord. Problém tedy není ani tak v tom, že by Češi odmítali političky, ale spíš v tom, že se ani do voleb nehlásí. Nakonec ve sněmovně zasedá 22 procent žen, v Senátu pouze 16 procent. Co to říká o stavu české politiky? Proč ženy mají o aktivní politiku tak malý zájem? Jako vysvětlení se nabízí agresivní "mužské" prostředí, obtížné je skloubit politiku s rodinou. Překážkou může být i obraz neúspěšných političek ve vrcholných funkcích, zmínit můžeme třeba primátorku Adrianu Krnáčovou, ministryni Taťánu Malou nebo nedávno odstoupivší Martu Novákovou, které se dostávají do centra pozornosti a jejich pád u někoho podpoří stereotypy, že ženy do politiky nepatří.

Jenže nedostatek žen v politice - pokud akceptujeme předpoklad, že přibližně rovné zastoupení obou pohlaví je prospěšné všem - není problém jenom v Česku, ale po celém světě. Po volebním vítězství Zuzany Čaputové vyšel na Aktuálně.cz také globální přehled prezidentek či premiérek. Je jich celkem 21, kdežto států 192. Na tento nepoměr jsme bohužel zvyklí.

A nedostatek žen v politice se týká i voleb do Evropského parlamentu (u nás začínají za měsíc, 24. května). V Česku má o místa 21 europoslanců zájem 844 kandidátů, ženy tvoří čtvrtinu z nich. Na místě lídryň najdeme dokonce jen třináct procent žen, z vládních stran jsou jedničky Dita Charanzová za ANO a Kateřina Konečná za KSČM. Od posledních voleb v roce 2014 Česko v Evropském parlamentu zastupuje 24 procent žen, to je jedno z nejnižších čísel mezi zeměmi Evropské unie, naopak ve Finsku tvoří ženy celých 77 procent zvolených zástupců.

Aktuální složení Evropského parlamentu - 275 žen a 476 mužů. Za posledních deset let tu počet žen vzrostl pouze o jedno procento. V čele europarlamentu za dobu jeho existence stály jen dvě ženy, vedle toho ani jediná žena nebyla ve vedení Evropské komise či rady. Výčet je to smutný a hodil by se návod, jak tuto situaci změnit, pokud věříme, že více žen v politice znamená reprezentativnější témata i hlasování. V ideálním případě i vyšší politickou kulturu. Asi jste také někdy slyšeli, že politiku ovládají "kmotři" a "mafiáni". Ale znáte snad nějakou "kmotru"?

107 let nerovnosti

Podle analýzy Světového ekonomického fóra z roku 2018 potrvá 107 let, než bude v politice na světě stejně žen jako mužů (metodologie vychází ze tří proměnných, které reflektují situaci v analyzovaných 106 zemích světa, jde hlavně o zastoupení žen a mužů na nejvyšších politických postech). Situace je v tomto ohledu nejlepší v zemích severní Evropy, v jižní Americe či v některých afrických státech, nejhorší často v oblastech ohrožených válkou a chudobou. Lepší v západní Evropě než na Východě.

Problém je především v obecném pohledu na ženy v politice. Pro spoustu lidí (mužů i žen) je stále obtížné věřit a vnitřně uznat, že žena je pro zastávání politické funkce stejně kompetentní jako muž. Nejde jim to dohromady se zažitou, po spoustu generací upevňovanou představou tradiční ženské role. Ženy, které se chtějí prosadit v politice, tak musí být často kompetentnější než jejich kolegové a neustále svému okolí dokazovat, že na to mají.

Ženy v politice se nezřídka setkávají s nevhodnými poznámkami, sexistickými útoky a prostředí "mužské" politiky je pro ně nepřátelské. Nepomáhají ani bulvární články, které jsou plné narážek na vzhled političek (typicky: "blondýny"), a v podobném duchu probíhající diskuse na sociálních sítích. Velkou překážkou je časová náročnost povolání i nedostatek flexibilního zázemí pro političky-matky, které chtějí obstát současně v obou náročných rolích.

Ano kvótám na kandidátní listiny

V některých zemích, třeba ve Francii, se nedostatek žen v politice řeší kvótami, které ale pro mnohé nejsou vyhovujícím řešením. Kvóty, které by měly určovat, kolik žen má být zvoleno do konkrétní instituce, opravdu demokraticky nepůsobí - je sporné voličům "předpisovat", koho zvolit. Mohou ale dobře fungovat při sestavování kandidátních listin, na kterých by minimální počet žen měl být dodržen.

Zodpovědnost je především v rukou politických stran, které mohou, a dokonce by měly podporovat své ženské kandidátky, aby měly stejné příležitosti a možnosti jako jejich mužští kolegové. Ti by měli svá vyjádření na adresu ženských kolegyní kultivovat, ne je zesměšňovat, dávat najevo, že je neberou vážně. Příklad: předseda ODS Petr Fiala ve sněmovně ironicky utrousil, že poslankyně Majerová Zahradníková je snad do Václava Klause mladšího zamilovaná - a je jedině dobře, že se za to pak omluvil. (Že je to úlet, se dá poznat už z toho, že když prohodíte ve stejné situaci muže a ženy, je takový "bonmot" těžko představitelný.)     

Média mají odpovědnost za to, s jakými tématy se na političky obrací a jak často. V médiích se vyjadřují především politici, političky nedostávají tolik prostoru, přitom průzkum - pochopitelně - ukazuje, že čím více se objevují v médiích, tím je větší pravděpodobnost, že budou zvoleny. A občané mohou dosáhnout změny jedině tím, že půjdou v květnu k volbám.

Potřebujeme politické instituce, které budou rovnoměrně zastupovat celou společnost. Žena není automaticky lepší politik než muž (a naopak), ale když bude politikou znít víc ženských hlasů, vydělají na tom všichni.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Test nonstop letů mezi New Yorkem a Sydney skončil úspěchem. Rekordní let trval 19 hodin

Rekordní první let mezi New Yorkem a australským městem Sydney bez mezipřistání byl úspěšný. Boeing 787-9 Dreamliner australských aerolinek Qantas v sobotu v 7:42 místního času přistál po 19 hodinách a 16 minutách letu, během něhož urazil vzdálenost 16 200 kilometrů, informoval server CNET. Podle médií se jednalo o nejdelší let s pasažéry na světě. Let mezi New Yorkem a Sydney byl zatím jen testovací a zúčastnila se jej pouze padesátka pozvaných cestujících tvořených převážně zaměstnanci aerolinek a členů posádky. Stroj byl naplněn 101 tisíci kilogramy paliva. Cílem bylo prověřit emoční a fyzický dopad dlouhých letů na lidský organismus.

Qantas plánuje v příštích měsících také přímý let z Londýna do Sydney - ten by měl být ještě o 800 kilometrů delší a potrvá ještě o hodinu déle. Komerční lety by australský letecký dopravce chtěl na těchto extrémně dlouhých trasách nabízet od roku 2022.

Zdroj: ČTK
Další zprávy