Kraje tu nejsou od toho, aby suplovaly sociální pomoc státu. Na to máme ministerstva. Co jim ale zbývá jiného, když kabinet nezvládá, co zvládat má?
Jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS) prosadil, aby se z regionální kasy vyčlenilo 250 milionů korun na pomoc rodinám s dětmi a seniorům s nízkými příjmy, tedy těm, na které nejbolestněji doléhá inflace. Správci ostatních krajů Kubův krok zatím spíše kritizují, je ale prakticky jisté, že dříve či později budou okolnostmi donuceni udělat něco podobného.
Dotlačí je k tomu neschopnost vlády účinně pomoci potřebným. Kromě marketingu jim toho totiž kabinet Petra Fialy (ODS) zatím moc nenabídl - snad jen zvýšení existenčního i životního minima a příspěvek na bydlení.
To ale ani zdaleka nestačí. Architektuře celostátní pomoci stále chybí i ty nejzákladnější stavební kameny - dotace na dramaticky drahé energie ještě pořád nemají jasná pravidla a třeba výplatu pětitisícového příspěvku pro rodiny zatím brzdí byrokracie i problémy s počítačovým systémem, který má věc zúřadovat.
Všechny okolní státy přitom už svým občanům dávno pomáhají. Poláci od Nového roku, Němci a Rakušané od jara. Dokonce i rozklížená slovenská vládní koalice už lidem stihla říci, co od ní mohou v krizi čekat. Jen zdejší vláda to pořád nedokázala. V takové situaci se opravdu není čemu divit, když se krajští a obecní politici rozhodnou vzít odpovědnost do vlastních rukou.
Rebel s příčinou
Pomoc Jihočeského kraje je přitom už teď politicky velmi třaskavá. A to hned v několika ohledech. Vyhlašuje ji občanskodemokratický šéf Asociace krajů, ač by ji měli organizovat jeho straničtí kolegové ve vládě, kde drží premiérský post a řídí i ministerstvo financí. V podobné situaci jsou také další krajští politici z koalice Spolu, kteří Kubův plán podporují. Zejména lidovci, jejichž šéf Marian Jurečka vede ministerstvo práce a sociálních věcí.
Nejde ale o jediný Kubův políček do tváře ideologicky zaťatých spolustraníků. Českobudějovický hejtman také argumentuje, že pokud kraj jen za prvních šest měsíců roku vlivem inflace vybral na dani z přidané hodnoty o 700 milionů korun navíc, je povinován z těchto peněz pomoci těm nejpotřebnějším, které drahota drtí. Jeho partajní kolegové ve vládě přitom každého, kdo přijde s podobnými úvahami, s oblibou viní z nezodpovědného "levičáckého" zadlužování. Z desítek miliard, které přitekly do státní kasy neplánovaně navíc, tak zatím kabinet mezi potřebné rozdělil naprosté minimum.
Ambiciózní Kuba dělá centrále ODS těžkou hlavu už dlouho. Stačí připomenout, jak se vzepřel v únoru 2021, když strana během covidu prosazovala vůči chaotické vládě Andreje Babiše nulovou toleranci a odmítla mu ve sněmovně odhlasovat prodloužení nouzového stavu v době, kdy pandemie vrcholila. Právě Kuba tehdy spolu s dalšími hejtmany našel cestu, jak kabinetu pomoci, protože - jak opakoval - bez nouzového stavu neměl stát šanci si s extrémně kritickou situací poradit. Zní to až nepatřičně pateticky, ale odpovídá to realitě: dal tehdy s ostatními šéfy krajů zřetelně najevo, že životy lidí jsou mu přednější než politické intrikaření v pražských palácích.
Nyní si tedy proti partajnímu ústředí staví hlavu znovu. A situace je o to pikantnější, že svými praktickými kroky připomíná, jak neakceschopně si jeho kolegové ve vládě počínají.
Ne všem, ale jen nejpotřebnějším
Kubův projekt navíc odkrývá, že vládní programy, které ministři urputně vydávají za cílené, jsou v reálu plošné a rozhazovačné. Tedy přesně takové, jichž se kabinet verbálně doslova štítí. Jak jinak ale popsat například všeobecnou - a připomeňme, že zcela neefektivní - slevu na benzin?
V Českých Budějovicích naproti tomu vedení kraje zcela jasně a přehledně stanovilo, že pomůže 30 procentům nejpotřebnějších Jihočechů, jejichž čistý měsíční příjem nepřesahuje 13 tisíc korun na osobu.
Záchranná opatření jsou tam zajímavá i tím, že je z velké části váže účel. Zatímco centrální pětitisícovku od ministerstva práce a sociálních věcí může rodina obratem rozfofrovat, Jihočeský kraj nabízí až čtyři tisíce zejména na proplácení aktivit, které si rodiny v krizi odpírají jako první, ale zároveň to škodí dětem - tedy zájmové kroužky, sporty, jazykové kurzy a podobně. Na dřevo se peníze budou vyplácet jen rodinám s dětmi do tří let, nebo těm, kdo pobírají příspěvek na péči.
S pomocí mohou počítat také senioři, protože i po řadě valorizací se mnozí z nich - zejména žijí-li osamoceně - potýkají s těžkou chudobou. Region tak mimoděk připomíná vládě, že zatímco plošné zvyšování důchodů pomáhá i těm zajištěným, nemusí bez dalšího dostat z bídy nejzranitelnější.
Zodpovědnost proti politikaření
Martin Kuba se navíc snaží do programu zapojit i obce. Ty by podle jeho představ ke krajské čtyřtisícové podpoře měly seniorům ideálně přihodit ještě jednou tolik. A některé to nejspíše udělají, protože starostové už dávají najevo obavy, aby rizikové skupiny opět nespadly do exekucí, z nichž se nyní horko těžko dostávají pomocí takzvaných milostivých let.
Pokud nějakou obdobu jihočeského záchranného programu odhlasují také další regiony a města i obce, bude to pro vládu smutná vizitka. Zatímco od ní na podzim dostanou některé domácnosti maximálně dvě tisícovky na elektřinu, nabídnou jim mnohem chudší samosprávy někdy i násobně více.
Kritici, kteří namítají, že nic z řečeného by dělat primárně neměly, mají samozřejmě pravdu. Hejtmani a starostové se svými radami a zastupitelstvy by se v krizi opravdu měli starat především o to, jak udržet v chodu svěřené zdravotnictví, školství či sociální služby. Nicméně pokud se premiérův slib "Nenecháme nikoho padnout" zatím v praxi projevuje především klopýtáním chudých do dluhový pastí, těžko se politikům s pocitem odpovědnosti divit, že věc přebírají do svých rukou.
