Šestý nejbohatší region Evropské unie se jmenuje Praha. Mají tu i mosty. Chodí to s nimi asi takhle: Stavba, pokud nespadne sama, se nechá sejít věkem, pak se lidem zavře před nosem a nakonec je předložen "rozumný" návrh, že se vyplatí ji zbourat.
Takhle se ovšem k majetku nechovají boháči, ale zbohatlíci.
Imitace
V jihokorejském Soulu už nějaký čas stojí celkem věrná kopie orloje i s věží Staroměstské radnice. Jmenuje se Castle Praha a uvnitř je restaurace, kde vaří vepřo-knedlo-zelo.
Ve čtvrtek deník MF Dnes informoval, že železniční most přes Vltavu, který se stal ikonickou součástí pražského panoramatu, je podle posudku neopravitelný - není divu, když se ho léta nikdo nenamáhal ani důkladně natřít - a má jít k zemi. Protože je památkově chráněný, měla by ho nahradit jeho kopie.
Po Libeňském mostu je to další případ, kdy se ušlechtilá a důležitá stavba nechá zchátrat a vyřešit to má její demolice a následující pokus o napodobeninu (u Libeňského mostu není jistý ani ten).
Na památku
Slova "památková ochrana" definitivně míří do uvozovek. Když k ní přistoupíme tak, že "památku" můžeme v klidu nahradit imitací, je jen otázkou času, kdy se korejská varianta prosadí i u nás. Až se zjistí, že kopie disponují vyšší užitnou hodnotou. Byznysplán památek, ve kterých nebude pravá klimatizovaná staročeská vyhlídková hospoda s plzní, svíčkovou a tahací harmonikou, se stane konkurencezcelaneschopným.
Know-how krásných nových kopií. Investice do lepšího Česka: Ať odpadne, co je omšelé! Stačí přece, když si schováme na památku suvenýr. A proč kvůli tomu máme jezdit až do Koreje, no ne?
