V minulém týdnu jsme se mohli dozvědět z médií dvě zprávy: Čtrnáctiletému Rakušanovi tureckého původu soud v Sankt Pöltenu vyměřil dvouletý trest vězení, z toho osm měsíců nepodmíněně. Usvědčil ho ze snahy se připojit k džihádistům v Sýrii a z plánovaného útoku na vídeňské nádraží Westbahnhof. A k radikálům z hnutí Islámský stát se přihlásilo i dvanáct Australanek ve věku 18 až 29 let, které - stejně jako mladého Rakušana - naverbovala teroristická organizace na internetu. Chtějí se stát nevěstami islámských bojovníků. Tyto ženy prohlásily, že se k Islámskému státu hlásí, aby tam poznaly stejně smýšlející ženy, lásku a kamarády. Pěti z nich se podařilo dostat zřejmě do Sýrie, čtyři byly zadrženy v Turecku a vráceny do Austrálie, jednu zadržela policie v Melbourne a o dvou nemají úřady žádné informace.
Podle informací policie odešlo do řad Islámského státu z Austrálie víc než sto Australanů a nejméně třicet z nich podle AFP přišlo o život. Celkem se odhaduje, že jen do Sýrie odcestovalo za islamisty ze Západu asi 550 mladých žen, které pocházejí z patnácti zemí a mluví většinou anglicky.
Otázka, na kterou hledá Západ odpověď, proto zní: Co mladé Evropany přitahuje k Islámskému státu?
Německý sociolog a odborník na islám Jochen Müller vidí jako hlavní příčinu mnoha z těchto odchodů těžké rodinné poměry, jako například oddělení od rodičů nebo chybějící otec, hlava rodiny. Další závažný důvod je nejspíš v diskriminaci, která se týká nejen jiného náboženství, ale obecné frustrace z chování okolí ve škole, v rodině a v celém sociálním okolí, v němž tito lidé žijí.
Většina z těchto mladých lidí má buď nedokončené vzdělání, nebo vůbec žádné, nemají žádnou životní perspektivu a vědí, že nejsou schopní se sami o sebe postarat. Motiv je podle psychologů stejný jako u lidí, které postihl amok: Přání jednou za život být velikým a mocným. Náboženství v tomto procesu dle odborníků hraje velmi malou roli: počínání propůjčuje jen rámec, který poskytuje těmto lidem ospravedlnění ventilovat zlobu a agresivitu. Což stvrzuje ta skutečnost, že mnoho z těchto lidí, kteří se k džihádistům připojili, k islámu konvertovalo a nejsou z emigrantských rodin. A ti, co z emigrantských rodin pocházejí, jsou zase buď vědomě, či nevědomě ovlivněni zkušeností rodičů a prarodičů.
Sociologové tvrdí, že to nejdůležitější, co v mnoha případech způsobuje radikalizaci mladých lidí, je potřeba najít společenství či skupinu, která jim řekne, co je správné, co je špatné a co mají dělat. K džihádistům se pak tito lidé připojují, protože se domnívají, že u nich naleznou spravedlivější svět, na jehož budování se budou moci podílet. S touto mentalitou počítá i propaganda Islámského státu, která jim říká: Proč se nebráníte, proč sedíte doma, když všude okolo jsou utlačovaní muslimové? Přijďte k nám a bojujte! Na tohle mladí lidé, kteří touží po uznání a pozornosti, slyší. Jedni proto, že tím provokují, další třeba proto, že vyhledávají dobrodružství, a menší část pochází ze skutečného kriminálního prostředí, kde násilí a násilné činy hrají důležitou roli.
Většina odborníků se shoduje, že za chováním těchto mladých lidí je jako společný jmenovatel ztráta veškerých hodnot, či přesněji řečeno rozpad hodnot. A proto lze říci, že za tento stav nese odpovědnost celá společnost, protože i tito lidé jsou našimi dětmi. Prevence by mohla být zřejmě jen v jednom: nabídnout těmto mladým lidem víc prostoru a příležitostí, kde by mohli hledat a hlavně nalézat svou identitu. Pokud to neděláme my, přicházejí jiní, kteří jim takovou možnost nabízejí.
