Metaforické pojmenování justiční mafie pro podezřelé praktiky v justici poprvé použila Marie Benešová pro skupinu lidí kolem místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery, ministra spravedlnosti Němce a nejvyšší státní zástupkyně Vesecké zejména kvůli manipulaci kauz místopředsedy vlády Čunka a katarského prince.
Všichni tři sice postupně ze svých funkcí museli odejít, ale zdá se, že systém, na který upozorňují zprávy Bezpečnostní informační služby soustavně od roku 2009 – aféra s panem Čunkem začala v roce 2007 –, stále funguje a nikdo z ministrů spravedlnosti zatím neuspěl ve snaze ho výrazně narušit. Vždy zůstalo jen u verbálních vyjádření, i když ve zprávách se jasně hovořilo, že soudci zejména v Brně a Ústí nad Labem mají kontakty na osoby z kriminálního prostředí a na klientelistické skupiny, které mohou ovlivňovat průběh soudního řízení.
Služba zároveň zjistila, že dochází k cílenému zneužívání institutu insolvenčního řízení. Podíváme-li se zpátky, můžeme si snad dovolit říci, že ministr Pospíšil se pokusil v mezích mírného pokroku v mezích zákona něco změnit, ale dřív než se něco podstatného skutečně stalo, musel odejít. Následující ministr Blažek dnes tvrdí, že nemohl nic dělat, protože zprávy BIS byly nekonkrétní, a současná paní ministryně Válková prohlásila, že s tím nic dělat nebude, protože si nepřeje válku v justici.
Když se o změnu pokusila razantnějším způsobem její první náměstkyně Marvanová, musela během neuvěřitelně krátké doby funkci opustit. Střet s ministryní vyvrcholil v okamžiku, kdy se vypsalo výběrové řízení na předsedy dvou krajských soudů v Brně a v Ústí nad Labem, které dlouhodobě vykazovaly největší nedostatky: řízení před soudem tam trvají dvojnásobně dlouho a insolvenční řízení jsou tam zneužívána.
Paní ministryně se svou náměstkyní sestavily výběrové komise tak, aby v nich byly zastoupeny obě strany přibližně stejnoměrně: tedy ti, co nechtějí nic měnit, a ti, co změny vyžadují. Do funkcí byli navrženi pánové Bořek v Brně a Veselý v Ústí.
Složení komisí i výsledný výběr představoval maximum, co v dané chvíli bylo možné prosadit, a zamezil, aby v komisích zasedali předsedové soudů zodpovědní za daný neúnosný stav. Důvod byl evidentní, ti by si na nové funkce prosadili své lidi a nic by se nezměnilo. Justici by dál ovládala mafie (pojmenování, o kterém byl spor, se de facto potvrdilo), jak o tom koneckonců hovořil na počátku června v pořadu Otázky Václava Moravce i prezident Miloš Zeman.
Jenže výběrovým řízením, které zatím není zákonnou normou, ale pouze ministerským nařízením, se ministr nemusí závazně řídit, a proto je jen polovičatým řešením. Bývalý ministr Blažek před časem dokonce prohlásil, že konkurzní řízení je překonaný způsob výběru. A prezident Soudcovské unie Lichovník se v posledních dnech nechal slyšet, že na jmenování nových krajských šéfů v justici není spěch.
Ministr Pospíšil se pokusil v mezích mírného pokroku v mezích zákona něco změnit, ale dřív než se něco podstatného skutečně stalo, musel odejít.
To je samozřejmě pro každého laika za dané situace zarážející tvrzení, zvlášť tehdy, když není ničím zdůvodněné. Myslícího člověka totiž musí napadnout, že vrcholní politici v České republice mají z nezávislé justice strach a že to nejspíš souvisí s tím, že počty trestních stíhání poslanců a bývalých vrcholných politiků nápadně přesahují celostátní průměr. Jen tak se dá vysvětlit i nedělní zpráva serveru Česká justice, že ministryně Válková se nechala slyšet, že doporučení komise jmenovat předsedou soudu v Ústí pana Veselého nebude respektovat, protože jí ho nedoporučila předsedkyně středočeského krajského soudu paní Švehlová. Což ostatně potvrdila v Otázkách Václava Moravce, když řekla, že nedostatek pana Veselého spočívá i v tom, že nikdy nebyl na stáži u Krajského soudu v Praze.
Je samozřejmě zvláštní, že odborné komisi, v níž zasedala i předsedkyně Nejvyššího soudu Brožová, to nevadilo a najednou takový detail vadí soudcům v Ústí, kteří to prý sdělili v petici paní ministryni.
Připomeňme, že paní ministryně Válková přitom za sestavení komise nese zodpovědnost, a přesto její rozhodnutí neakceptuje.
Takové postupy i argumenty logicky veřejnost znepokojují, a přitom by stačilo tak málo: předsedy krajských soudů jmenovat na základě zákonného výběrového řízení vždy z jiného kraje, zavést výběrová řízení i na řadové soudce, a to včetně prověřování jejich majetku a spolehlivosti. Pevná funkční období pro obsazování vedoucích funkcí v justici bez možnosti opakování mandátu a zavedení automatického přidělování spisů soudcům. Současně by měla být zavedena zvýšená možnost kárných postihů a na druhé straně možnost odškodnění těch, které soudy poškodily.
Pokud se tak nestane, bude justice, politika, a tím pádem i stát dál ztrácet důvěru občanů, což v důsledku vždy otevírá prostor k nějakému autoritářskému výkonu moci.
