O víkendu v Německu vzniklo už druhé politické uskupení, ostře oponující politice tamních současných parlamentních stran. Zároveň však jsou prý skoro dvě třetiny Němců pro euro. Jak takovou informaci číst? Pro Aktuálně.cz o tom píše spisovatel a publicista Karel Hvížďala.
V posledních týdnech se objevily v médiích dvě protichůdné zprávy: Nejprve studie institutu GfK zveřejnila výsledky průzkumu, podle kterého si přeje zachovat euro 65 procent Němců a návrat k národní měně jen 35 procent, respektive 27 podle konkurenčního průzkumu Forsy. A zároveň byla v neděli 14. dubna založena nová strana s názvem Alternativa pro Německo, která má v programu odchod z eurozóny.
V čele nové strany stojí lidé, jako je ekonom Bernard Lucke, publicista Konrad Adam a hesenský státní kancléř Alexander Gauland. Jde již o druhé uskupení po tzv. Svobodných voličích, které protestuje proti současné politice Německa.
Než ale k ustavení nové strany došlo, musela si tato dvě uskupení vyjasnit vzájemné pozice. Problém byl totiž v tom, že Svobodní voliči kopírovali iniciativu, z které se pak zrodila Volební alternativa 2013, ze které se zase zrodila nová strana Alternativa pro Německo. Jenže za zrodem obou uskupení stojí ti samí lidé: konzervativní profesoři a publicisté. Jde tedy spíše o boj o funkce.
Alternativa pro Německo ve svém prohlášení opakuje staré výkřiky: „Spolková republika Německo se nachází v nejtěžší krizi od svého založení. Projekt eura se ukázal jako nevhodný. Jihoevropské státy chudnou kvůli soutěžení s eurem. Celé státy stojí na pokraji platební neschopnosti." A její členové dodávají, že stovky miliard eur jsou v tomto projektu zastaveny a konec této politiky je v nedohlednu. To považují za neodpovědné jednání, které vede k erozi demokracie. Vinu za tento stav dávají tato protestní hnutí politickým stranám, které jsou zastoupeny v parlamentu: křesťanským demokratům CDU/CSU, sociálním demokratům SPD, liberálům FDP a Zeleným.
Jeden kuchař, druhý číšník
To je - podle nich - důvod, proč založili novou stranu, kterou by mohli volit ti, kteří s touto politikou současných stran nesouhlasí. Jak si do budoucna obě strany svou spolupráci představují, řekl Konrad Adam a uvedl příklad Dolního Saska, kde obě strany chtějí kandidovat společně: jedna bude hrát kuchaře a druhá číšníka.
Problém tohoto partnerství je ale asi hlavně v penězích. Podle deníku Die Welt tato hnutí dala dohromady od svých sponzorů sumu sto tisíc eur, ale Svobodní voliči na tom participovali sotva třetinou. I programově se začínají lišit: Svobodní voliči se cítí být více svázáni s regionální politikou a otázku eura nepovažují až za tak zásadní. Volební iniciativa 2013 přejmenovaná na Alternativa pro Německo bojuje za „méně Evropy", zatímco Svobodní voliči, za které mluví vnuk Konrada Adenauera Stephan Werhahn, bojují za sjednocenou Evropu, v níž vidí velkou historickou šanci.
To je důvod, proč se rozhodla zřejmě silnější skupina založit stranu Alternativa pro Německo, která své cíle shrnuje ve třech bodech.
Zkráceně řečeno: Německo by nemělo ručit za dluhy cizích zemí, všechny státy by měly mít možnost vystoupit z eurozóny a o předání dalších vysokých práv do Bruselu by měli rozhodnout občané v referendu.
Na výtky, že jde o stranu na jedno použití, která má jen jediné téma, publicista Konrad Adam odpověděl, že mu nejde jen o evropskou politiku, ale hlavně o dodržování vlastní ústavy. Jestli se jeho strana zúčastní 22. září 2013 podzimních voleb, jak zatím prohlašuje, bude záležet hlavně na tom, jestli do té doby splní všechny potřebné formality. Alternativa pro Německo má zatím zřejmě 6000 až 10 000 příznivců, a když se nezúčastní podzimních voleb v Německu, rozhodně věří, že se zúčastní příští rok voleb do Evropského parlamentu.
Politici z etablovaných křesťanských stran a liberálové v této souvislosti hovoří o „nebezpečné nostalgii", o sdružení „včerejších lidí" nebo „o skoku zpět". Šéf unionistické frakce v Bundestagu Michael Grosse-Brömer doslova řekl pro Rheinische Post: „Přes všechny těžkosti, Německo může rozvinout svůj potenciál jen ve sjednocené Evropě. A to je to, co budeme vysvětlovat občanům před volbami." Jeho kolega z CSU Joachim Hermann vytýká v Bildu zakladatelům nové strany malé kompetence, protože jejich program nepředkládá žádnou skutečnou alternativu, jak dělat věci lépe. Listu sdělil: „Už název strany ukazuje na protimluv, když se v něm hovoří o alternativě, ale žádná alternativa se nenabízí."
A ministerský předseda z Dolního Saska Stephan Weil, sociální demokrat, nedává v Osnabrücken Zeitung této straně žádné velké šance: „Nevěřím, že samotné odpírání může mít nějaký slibný výsledek."
Past na hlupáky
Nejvíce sympatizantů má dnes euro mezi opozičními Zelenými a vládními liberály. A pro euro jsou i tři čtvrtiny stoupenců konzervativní kancléřky Angely Merkelové, jak vyplývá z toho, co v Handelsblattu napsal šéf výzkumného institutu Forsa Manfred Güllner. To jsou hlavní důvody, proč se zatím odborníci domnívají, že Alternativa pro Německo asi těžko překročí pětiprocentní hranici, kterou by potřebovala pro vstup do Bundestagu.
Kdyby se však do parlamentu tato nová strana dostala díky těm z vládní koalice, kteří s politikou paní kancléřky nesouhlasí, a možné koalice by byly vyrovnané, mohla by rozhodnout o sestavení vlády.
Problém, který tato strana zvýraznila, je ale hlubší. Ukazuje na střet homo politicus s homo economicus, a proto také za novou stranou stojí mladí ekonomové. Sjednocená Evropa a euro představují politický projekt, který vždy pracuje se vzdáleným horizontem, kdežto ekonomové jsou produktem škol, které vychovávají egoistické bytosti, jež jsou orientované pouze na dosažení vlastních cílů, na získávání předností a výhod na úkor druhých, a to v co nejkratší době: zajímá je hlavně TEĎ.
Pokud by tento model v naší civilizaci skutečně zvítězil, poukazují někteří autoři (například Frank Schirrmacher) na to, že by to zřejmě zcela zásadně ohrozilo demokracii, protože homo economicus se snaží lidem namluvit, že člověk nemá právo si představovat jiný svět než ten, který ho obklopuje. Jak napsal už kdysi Milan Kundera: Každá jednoduchá opověď je past na hlupáky.
Je tedy jen na nás, jestli podlehneme jen krátkodobému efektu, nebo jestli budeme myslet i na budoucnost našich dětí, jinak se tato past nad námi skutečně zaklapne.
