Přímá volba prezidenta začíná mít tvrdý dopad na českou politiku. Na jednu stranu se ústavní systém nezměnil, nepřešli jsme na prezidentský systém jako třeba USA, ale na druhou stranu má nový prezident díky (v parlamentním systému nesmyslné) přímé volbě pocit velké síly, pocit silnějšího mandátu než třeba vláda. To vše se umocňuje tím, že prezidentem je Miloš Zeman. V politice je stejně hbitý jako Jaromír Jágr v hokejovém útoku. I když je obklopen soupeři, i když mu okolnosti nenahrávají, on si najde skulinku, napřáhne se a vsítí.
Zeman chce řídit zahraniční politiku. Předvádí to při handrkování o jmenování nových velvyslanců. Dokazuje to tím, že si jako šéfa zahraničního odboru kanceláře prezidenta vybral bývalého velvyslance v Austrálii Hynka Kmoníčka. (Do Austrálie byl de facto „odsunut", ne-li „vyhnán". Nemá důvod milovat Karla Schwarzenberga.) Naposledy Zeman ukázal, kdo je pánem zahraničních věcí, při návštěvě předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa, s nímž vztyčil na Hradě vlajku EU. Poté podepsal „euroval", tedy dodatek Lisabonské smlouvy o vzniku záchranného fondu pro země eurozóny. Na setkání s Barrosem prezident nepozval ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09) ani šéfa sněmovního evropského výboru Jana Bauera (ODS).
Pomsta za Livii Klausovou? Jde o víc
Na první pohled vypadá nepozvání Karla Schwarzenberga jako pomsta za to, že kníže odmítá potvrdit Livii Klausovou coby velvyslankyni na Slovensku. (Nestačí podpis prezidenta a souhlas Slovenska, nutný je i souhlas ministra zahraničí.) Tu teorii potvrzuje mimo jiné to, že Zeman má pověst muže velmi pomstychtivého, se sloní pamětí na křivdy. Schwarzenberga rád nemá a na Livii Klausové chtěl předvést, že on diktuje podmínky. Je mu úplně fuk, že už byl na Slovensko Václavem Klausem podepsán jiný velvyslanec a že ho dokonce sám předem odsouhlasil.
Pomstě za Livii Klausovou jakoby nahrává i další fakt. Zeman podle ministra zahraničí zablokoval celou řadu jmenování velvyslanců. Pověřovací listiny strčil do skříně a čeká. Schwarzenberg jeho jednání popisuje takto: „Zeman si chce vynutit jmenování paní Livie Klausové, proti které nic nemám, ale toto jmenování je mylné. Je to odveta za můj názor. Podle mě ta jmenování podepíše, až budu souhlasit s Livií Klausovou." Jenže podle dalších informací nejde jen o Livii Klausovou, jež má být jmenována jednak zřejmě proto, že to chce Václav Klaus, ale taky proto, že Zemana podpořila proti Schwarzenbergovi v prezidentské kampani. Zemanovi se nelíbí ani další jména.
Spor i o Rakousko a Kanadu
Kromě vládou i předchozím prezidentem Klausem podepsaného velvyslance na Slovensku se momentálně hraje ještě o další tři ambasadory. Na návrh Schwarzenberga je schválila vláda, ale ne Klaus a ne Zeman. Jde o post v Rakousku. Má tam jít Pavel Fischer, bývalý blízký spolupracovník Václava Havla, muž s výtečným diplomatickým hodnocením. Jenže ho nepodepsal Václav Klaus a zjevně k tomu nemá nejmenší chuti ani nový prezident Zeman. Nachlup stejné je to s obsazením významného postu v Kanadě. Tam má odjet Petr Mareš, ale ani on nebyl podepsán Václavem Klausem.
Nepříjemná situace nastala v Moskvě. Předčasně, nespokojen, odtamtud odešel Petr Kolář. A ministerstvo zahraničí nemá v podstatě nikoho, kdo by tam chtěl jít a kdo by na to měl. Proto Schwarzenberg více méně kývl na kandidaturu Vladimíra Remka, kosmonauta a bezpartijního europoslance za KSČM. Není pochyb, že je to špatně. Mimo jiné proto, že jde o splátku Zemanova dluhu vůči KSČM, jež ho podpořila v prezidentské volbě proti Schwarzenbergovi.
Zeman chce poloprezidentský systém
Je zřejmé, že se nejedná jen o Livii Klausovou. Zeman má mimořádně rozvinutý „instinkt k moci". Snaží se ze všech sil o zásadní posun ve vymezení prezidentských pravomocí. Chce poloprezidentský systém.
Jak? Oslabením stran (jeho návrhy, jak volit do sněmovny, partaje oslabují). Ale také tím, že veškeré spolupodpisy premiéra podle ústavy, článek 63 (3) budou brány pouze jako formální. Všimněme si, že Zeman sice kritizoval Klausovu amnestii, ale nepamatuji si, že by napadal Petra Nečase (ODS) za to, že ji podepsal. Přesně z tohoto důvodu - pro Zemana to je formalita.
Máme se na co těšit. Čeká nás zřejmě mix parlamentní formy demokracie s prezidentskou. Mišmaš, jaký může mít obdobu tak leda v Kocourkově.
