Od sametové revoluce uteklo 33 let. Žijeme v jiném světě, v nové epoše. Výročí zůstává, mnozí pamětníci jsou vděční za zázračnou změnu. Ale bolesti a strachy se změnily, rizika a témata se změnila. Čeští občané se změnili, vklouzli do svobodného světa, berou ho jako "to mi patří" a jen málo jsou ochotni svobodu pěstovat. Visí na vlásku.
Je dobře, že epocha "po sametu" končí. Mnoho úkolů jsme nezvládli. Z původního masového nadšení po revoluci nezbylo nic. Nezvládli jsme růst, a nemyslím růst ekonomicky, ale ten vnitřní. Za velkou chybu končící epochy považuji nezájem o sociálně slabé. Vznikly stovky ghett, lidé i vinou zákonodárců upadali do dluhů a chudoby. Trvalo příliš dlouho, než přišlo Milostivé léto. A to, že přišlo, je stejně zázračné jak ona revoluce. Buďme za to vděčni.
Nemůžeme nevidět prudký sešup úrovně správy věcí veřejných. Volíme si politické obchodníky, jako je Okamura či Babiš, zažili jsme řadu mizerných premiérů a dva mizerné prezidenty, jeden je přímo volený, je vyjádřením vůle většiny. Na Zemanovi a Klausovi vidíme ten pád. Je to náš pád, nejen jejich. Zeman léta "přítel Putina", "přítel Si Ťin-pchinga", Klaus jako by chtěl Zemana ještě překonat. Děsivý úpadek. Snad jen dodám, že premiér Fiala skoro všechny své předchůdce v úřadu převyšuje, on sám ano. Vděčnost za to.
Politici končící epochy se vyznačují tím, že často nestíhají nová témata. Nejvíc jim unikají klimatické změny, ohrožení nejen Česka, ale celé planety. Je nadějné, že studenti v těchto dnech stávkují za klima a vyčítají vládě "děláš málo". Zastavit změny klimatu je práce pro budoucnost, pracovat na tom je nový samet, nová revoluce. Většina společnosti u nás však sedí zavřena v autě se spalovacím motorem a nechce vylézt ven.
Za 33 let jsme nezvládli ani další úkoly, ženy nejsou rovny mužům, bují domácí násilí a mlčí se o něm, nerovnost zažívají LGBTQ+ lidé. Mladí si během covidu uvědomili, že o ně jde jen strašně málo. Studenti se 17. listopadu 1989 přidali k nepočetné protikomunistické opozici, pomohli to tu změnit, ale na mladé a jejich zájmy společnost dnes nemá čas a místo.
Chyby vyústily v nespokojenost, v revoltu. Zesílila během covidu, kdy se stát a jeho premiér předvedl jako neschopný chaot. Nespokojenost byla zvenčí i zevnitř umocňována dezinformacemi. Staly se klíčovým českým tématem, nášlapnou minou, na kterou si stoupají statisíce lidí denně. Dezinformace deformují společnost a stát se jim nebrání.
Dostáváme se k nejpodstatnějšímu, k tomu, v co epocha po sametu vyústila, ke ztrátě hodnot, k ohrožení pravdy. Pravda byla vyměněna za "názor", realita byla vyměněna za názor, pravda je dnes relativní, nejasná, může ji držet každý, běžně se plete se lží. Lež vydávají za pravdu špičkoví čeští politici a se lží uspívají, protože nespokojení lidé věří, že lež je pravda či "polopravda".
Polopravda vítězí. Lež natřená na pravdu vítězí
Od března 1920 mělo Československo masarykovské heslo Pravda vítězí, po zániku Československa to čteme na vlajce prezidenta České republiky. Mělo by tam však stát Polopravda vítězí. Lež natřená na pravdu vítězí.
V pořadu ČT Uchem jehly nedávno mluvil synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný. Moderátorka se ptala na naši rozdělenou společnost. Pokorný odpověděl: "Vidím jako strašně důležité zajímat se o pravdu a pečovat o pravdu. Zdá se mi, že bez toho nejde usilovat o nějakou jednotu. Nelze překonat polarizaci, aniž bychom otevřeli otázku pravdy a zajímali se o pravdu. Nejde to."
Nelze překonat polarizaci, aniž bychom otevřeli otázku pravdy. Po revoluci bylo jasné, co je a není pravda, jaká byla totalita, z níž jsme unikli. Pak jsme se soustředili na věci, na peníze, vládli ekonomové, ekonomický růst, pravda řídla a řídla, až zmizela a byla proměněna v relativní pojem. Najednou jako by o ni nešlo. Ale ono o ni stále jde.
Když mluví o pravdě křesťan Pokorný, má asi na mysli pravdu ježíšovskou. Ježíš říká: "Já jsem ta cesta, pravda a život.". Jeho pravda je láska, péče o slabé, vzdorování násilí, nenávisti, považování druhých za přednější, než jsem já. Když se díváte na uplynulých 33 let, vidíte, jak byla tato pravda bita. A jistě, mnohé se změnilo k lepšímu, žijeme svobodně, jsme stát EU a NATO. Ale chybí nám pravda.
Pravda o klimatu.
Pravda o nás.
Pravda o mužích a ženách.
Pravda o domácím násilí a násilí na ženách.
Pravda o Rusku a genocidě na Ukrajině.
Pravda o našich chudých a lži o zneužívání dávek.
Pravda o dezinformacích.
Pravda o EU.
Pravda o manželství.
Pravda o drogách a represi. Pravda o populismu.
Pravda o nacionalismu a jeho ničivosti.
Pravda o komunismu a naší minulosti.
Pravda o Babišovi.
Pravda o Zemanovi.
Pravda o Číně.
Pravda o homosexuálech, translidech a nebinárních lidech.
Pravda o sociálních sítích, do nichž se mladí lidé chytají a jsou lapeni…
Jestli něco nutně potřebujeme, tak hledat pravdu. Nenechat lži, aby nás ovládaly. Epocha "po sametu" končí. Začínáme znovu od začátku. Dezinformátoři volají po nové revoluci, lžou. My bychom měli hledat pravdu.
