Podnikat v Česku není žádný med. Kdo před lety v hlavním městě rozjel půjčování drahých vozítek Segway, ten si už delší dobu drbe hlavu. Nejdřív čelil nekontrolované černé konkurenci a letos v srpnu mu magistrát používání vozítek v části města, kterou vyhledávají turisté, zatrhl. Přitom na segwayích jezdí zdrcující většinou turisté.
Nebyla by to Praha, kdyby srpnový zákaz fungoval. Nejprve byl vyhlášen jako „beztrestný“, podle magistrátu sice platil, ale nebyl uplatnitelný, takže turisté na vypůjčených samobalančních zařízeních jezdili v památkové zóně dál; chyběly značky, které by „zemi zakázanou“ vymezily. Díky tomu nešlo porušení zákazu postihovat.
Něco podobného, jako když někde zakážete autům jezdit víc než třicítkou, ale řidič neví kde, nestojí tam cedule, takže dál jezdí padesát.
Vysázení zákazových značek se protáhlo až do soboty 10. prosince. Od té doby platí v oblasti Pražské památkové rezervace, celé Prahy 1, části Prahy 2, Žižkova, Prahy 4 a Smíchova, území Libně, Holešovic a Letné. Vztahuje se na provoz samobalančních zařízení, kam patří nejen segway, ale také ninebot, windrunner, one wheel, hoverboard a další stroje obdobného typu.
Pro desítky firem, které do vozítek investovaly v dobré víře velké peníze, je zákaz pravděpodobně likvidační. Těžko vám bude Japonec s foťákem a kamerou drandit na segwayi mezi paneláky na Proseku, po Jižním Městě nebo ve Vysočanech. Jde o módní dopravní prostředek určený do historického centra města, ne do míst, která turisty nelákají.
Omezení se brání Asociace segway ČR, jež sdružuje 25 firem. Podle ní přijde o zaměstnání okolo tří stovek lidí. Městu asociace hrozí žalobami. Primátorka Adriana Krnáčová (ANO) zákaz vysvětlila prostince: „Myslím, že vozítka Segway do centra města nepatří. Každý, kdo se sem tam centrem města projde, musí vidět, že občas jde o zdraví.“ Zajímavé je, že celá léta segwaye nevadily, ještě před cca pěti roky nepředstavovaly potíž.
Naháněči z ruských společností
Firmy a firmičky, které balanční samohyby provozují, hodlají město žalovat; chtějí chránit své investice, které jsou náhle na nic, budou žádat náhrady za ušlý zisk, kompenzace za stornopoplatky pro cestovní agentury, které musí platit. Částky jdou do desítek, možná stovek milionů.
Co se stalo? Proč najednou segwaye ne, zatímco dříve ano a v pohodě? Zhruba od roku 2012 „balančáků“ přibývalo, později se na chodnících začaly objevovat celé velké skupiny, které obtěžovaly a čím dál víc vytlačovaly chodce. Bylo zjevné, že chybí nějaká jasná regulace. Na chodnících to v některých místech, třeba v okolí Hradu, často vypadalo, že plnohodnotný člověk je jenom ten, kdo má místo nohou dvě kola. Pěší uskakovali, museli čekat, což bylo samozřejmě špatně. Seagwayů jezdilo čím dál víc, přemnožily se.
Od roku 2014 přibylo hodně firem, jež nabízely různé typy vozítek, nineboty, windrunnery a další. Majiteli často bývají Rusové či občané států východní Evropy a Asie. Podle stížností původních provozovatelů neustále porušovali tržní řád. Vozítka a průvodce nabízeli na ulici, „naháněči“ z ruských společností to dělali na Staroměstském náměstí, pod Václavským náměstím, na náměstí Republiky i jinde mimo provozovnu, což nesmí.
Magistrát ani strážníci (sami občas jezdící na segwayích) porušování pravidel v podstatě neřešili. Praha nereagovala na výzvy Asociace Segway ČR, na návrhy, jak situaci řešit. Ostatně bylo od začátku potíží jasné hlavně jedno: není vynucováno dodržování tržního řádu.
Množily se stížnosti místních občanů na segwaye, jichž jezdila celá stáda a jezdci se vůči chodcům někdy chovali bezohledně a pohybovali se příliš rychle. Řešení město zvolilo podle vzoru hrc frc. Od boomu segwayů magistrát skočil rovnou k totálnímu zákazu v centru.
Dlouho se nedělo nic, chodci měli vztek, především pak pěší Pražané, kteří měli pocit, že jsou ze svého města segwayisty vytlačováni. Selhalo vedení města, nedokázalo zavést rozumnou, striktní regulaci. Tahle neochota či neschopnost něco dělat nakonec vyústila v "řešení", jež škodí podnikání i turistickému ruchu Prahy. (Segwaye jsou velmi oblíbené, vyhledávané od léta do zimy.) Teď budou sice spokojeni pražští chodci, ale vůbec to nemuselo a nemělo zajít tak daleko.
Řešení přitom existuje a je známé (vyplývá už jasně z předchozího textu): nekompromisní dohled, tresty za porušování tržního řádu (stíhat prodej služeb mimo provozovnu). Dále vymezení jasných koridorů pro segwaye. Pokud by dál balančáky směly jezdit po chodnících, pak jen v malých skupinkách okolo pěti zákazníků a vždy za sebou, ne vedle sebe, přičemž by musely dávat chodcům přednost. A samozřejmě by nesměli chybět strážníci, kteří by dohlíželi, aby chodci nebyli utlačováni.
Jiná varianta, jež je pro pěší z více pohledů komfortní: segwaye by stejně jako kola nadále nesměly na chodník. Jezdily by po cyklostezkách, cyklopruzích nebo po ulicích. Ideální by pak bylo tam, kam segway smí, snížit povolenou rychlost pro automobily. Jistě, řidičská lobby vzkřikne hlasem velikým, že to odmítá, avšak pomalá auta jsou pro centrum města, především pro chodce a místní obyvatele, o něco přijatelnější než rychle jedoucí vozy (ideální by byla skoro žádná auta).
Samozřejmostí by mělo být označení vodiče (guida) a vozítek visačkou společnosti, kam patří. Další jasná věc: kdo jede na balančáku, nesmí se nacházet "pod vlivem", stejně jako nesmí požívat alkohol cyklista. Tak by mohla vypadat rozumná regulace balančních samohybů pro turisty.
Úplný zákaz v centru Prahy sice vyhovuje pěším, ale zároveň absurdně poškozuje legální, povolené podnikání, které vznikalo roky. Zákaz je absurdní, přehnaný na druhou stranu. Pokud šlo skutečně o chodce, proč by nemohly segwaye na ulici? Protože by řidiči museli zpomalit?
Úplný zákaz je tak nakonec jen ukázkou neschopnosti a bezradnosti magistrátu hlavního města pod vedením Adriany Krnáčové.
Pro majitele firem s vozítky neplatí „ANO bude líp“, hnutí jim řeklo, že za ANO je hůř. Můžete se v klidu vsadit, že Andrej Babiš a jeho Agrofert v Praze neprovozuje ani jednu firmu se segwayi. To by balančák Krnáčová nikdy nezakázala, možná by na něm sama svištěla po centru.
