Cítili jsme se pobouřeni, a proto jsme udělali to, co jsme udělali, říkali jedni i ti druzí.

Aktivisté vyhodili do koše květiny, které 17. listopadu na Národní třídě položili Andrej Babiš, Miloš Zeman a Tomio Okamura. "Aktivisté" ze spolku Slušní lidé 26. května vstoupili na pódium a zablokovali představení Naše násilí a vaše násilí v Divadle Husa na provázku.

Najděte mezi tím pět, ale spíš deset rozdílů. Předměty pobouření: Jednou nepatřičná pietní aktivita na posvátném místě české demokracie, podruhé blasfemie v divadelním kusu. Jednou pobuřují svobodně zvolení politici, podruhé svobodní umělci. Jeden protest ve jménu demokracie, druhý ve jménu křesťanství. Slušní lidé a "Slušní lidé". Motivy jejich reakcí a čistotu úmyslů se vůbec nepokoušejme porovnávat.

Ale co je prvnímu i druhému případu společné: gesto, kterým se někdo veřejně ohrazuje proti "znesvěcení". Říká, že je tím, co se odehrává, hluboce dotčen, že se cítí povinován bránit symboly a hodnoty, a proto nemůže jednat jinak než radikálně. Cizí počínání vetuje, zamítá ho šmahem.

Divadelní hra se mohla dotknout něčí víry. Také květiny od Babiše, Zemana a Okamury může někdo brát jako blasfemii - vůči polistopadové demokracii. Ale bylo by bývalo lepší nechat kytky ležet tam, kde byly. Ať už někomu ta pieta může připadat falešná, výsměšná, snesli bychom to. Protože, viz rok '89, "nejsme jako oni", slušní lidé v uvozovkách.