Žijeme už pár týdnů v oslavách 30. výročí sametu. Média jsou zaplavena vzpomínkami, akcemi, fotografiemi, napsáno plno knih, ze 17. listopadu 1989 se nenávratně stala historie, minulost, podobně jako z pádu Berlínské zdi. To bylo, a teď žijeme jinak a jinde, úplně jinde.
Do toho pamětnického víru, do oslavné nadprodukce, svolává občanský spolek Milion chvilek pro demokracii další demonstraci na Letnou. Proběhne 16. listopadu, jen jeden den před slavným kulatým výročím. Mikuláš Minář, Benjamin Roll a jejich kolegové nepochybně jdou do rizika. Datum vypadá na první pohled dost nevhodně, lidé jezdí do Prahy obvykle vzpomínat a slavit až sedmnáctého listopadu, najednou by měli přijet o den dřív? Nebo snad dvakrát? A proč vlastně?
Milion chvilek slavil obrovský úspěch letos v červnu, podle měření mobilního operátora T-Mobile (který vycházel z dat ze sítě a dopočtů konkurence) svolal na letenskou pláň 283 tisíc lidí, gigantické číslo. Protestovali proti premiérovi i prezidentovi, proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové, přišli hájit nezávislou justici a, nezapomeňme, neslupkovou demokracii, ne fake, nýbrž skutečnou demokracii.
Riziko pro milionáře? Nepřekonají 280 tisíc účastníků, číslo neporoste, i když je náš svět omámen růstem. Pokud se na Letné nesejde aspoň 350 nebo 400 nebo 500 tisíc lidí, bude to Babišem, Zemanem (Ovčáčkem) i dalšími vydáváno za krach. Pokud přijede "jen" 100 tisíc, budou se smát, jak "kavárna" pohořela a už nikoho nezajímá. Takové riziko občanští aktivisté podstupují.
Vzpomínám si na demonstrace v Praze za bolševika, stovky, pár tisíc lidí, až pak se konal 17. listopad 1989. Tehdy jsme do ulic chodili s plným vědomím, že nás bude málo, ale že "nejde nejít", pokud nám záleží na životě, svobodě, budoucnosti. Věci obvykle nemění miliony, avšak jen hrstka…
Milion chvilek politici typu Zemana, Babiše, Okamury a Filipa považují za nebezpečí, které jejich plány ohrožuje. Uvědomují si, že jde o občanskou iniciativu, která zmohutněla a zasahuje kdejaký kout země (nejen Prahu). Proto se množí útoky na spolek, dezinformátoři a fejkňůsáři jedou na plný plyn (platí to Soros, Američani, kluci jsou milionáři a podobné nesmysly).
Být proti Milionu je už taky sexy, protože má silnou podporu. I lidé, kteří tandemu Zeman-Babiš nevěří, často milionáře napadají, podezírají, že jim jde jen "o sebe", "o další zbytečnou novou stranu" (čerpám z debat s občany), ačkoliv se spolek v partaj měnit nehodlá. Nově se objevilo tvrzení, že Milion "ztratil smysl poté, co státní zástupce zastavil trestní stíhání Andreje Babiše" za údajný podvod s Čapím hnízdem. Podobná úvaha, jako byste člověku s akutní chřipkou řekli, že se nemusí léčit, protože jste mu našli zápal plic.
Milion a budoucí prezident
(Myslím to tak, že odůvodnění zastavení trestního stíhání je psáno jako jasné odůvodnění podání obžaloby, jenomže končí přesně opačně. Víme, že žalobce Šaroch náhle otočil. A ono náhlé otočení přišlo krátce poté, co ministra spravedlnosti Kněžínka vystřídala žena blízká Miloši Zemanovi.)
Jeden titulek článku o spolku: "Milion chvilek se mění v sektu opilou vlastním evangeliem". Hm, a jaké je to evangelium (česky "radostná zvěst")? Že se u nás demokracie poznenáhlu mění ve svoji karikaturu? No to je fakt radost. Že postupně sklouzáváme do ryze marketingové demokracie? Že Hrad to slovo otočil hlavou dolů?
Milion nehlásá žádné evangelium, je to občanská iniciativa v zemi, kde se už Klaus senior usilovně snažil tvrdit, že občan se má právo vyjádřit jen ve volbách, tam mu to politici dovolí, a pak musí čtyři roky (pět let) držet ústa a krok, má smůlu.
Je, nebo není co hájit? Nemá smysl opakovat všechna ta rizika, v nichž jsme se "30 let po" ocitli. Zažíváme permanentní útoky na veřejnoprávní média i nezávislá média, země je sužována dezinformační kampaní. Prezident za podpory premiéra, jeho hnutí, komunistů a okamurovců útočí na celé skupiny občanů, z neziskových organizací, bez nichž se stát neobejde, jsou najednou státní nepřátelé. Hrad podporuje Rusko a Čínu zjevně proti zájmům Česka, pomlouvá vlastní tajnou službu BIS atd.
Nejen to, řada akutních problémů se buď neřeší, nebo řeší velmi nedostatečně. Katastrofální sucho, katastrofální nedostatek učitelů a lékařů, katastrofální stav nejen dálnic, ale také obyčejných silnic, po nichž by, mimochodem, auto řízené umělou inteligencí odmítlo jet, neboť nemají krajnici, středovou čáru, jasné kontury a připomínají tankodrom. - Ale do hlav nám hustí, že bude líp a že míříme na špici Evropy.
Další chyba systému, opozice v Česku je slabá jak litr čaje uvařený z jednoho pytlíku. Nedokáže nabídnout ani osobnosti, ani jasný program proti postupnému proměňování země v Babišovu firmu, jež je prošpikována ruskými a čínskými agenty těšícími se podpoře hlavy státu. Proto chce dát Milion premiérovi ultimátum: Buď vyřeší svůj střet zájmů, zbaví se holdingu Agrofert a médií a odvolá ministryni spravedlnosti Marii Benešovou (za ANO), anebo sám odstoupí. Jinak vypukne další vlna protestů.
(Pravdou ovšem je, že slovo "ultimátum" zní poněkud komicky, naivně. Jako by měl Milion nad Babišem převahu, držel ho pod krkem a dával mu na vybranou. Buď poslechneš, nebo..? Nebo co? Další a další demonstrace? Andrej Babiš, víme to, neodstoupí. Ani po deseti půlmilionových akcích na Letné. Smysl občanského nepokoje, odporu, tkví především v probouzení lidí. Ne v tom, že jim bude Milion dávat nereálné "sliby" typu dotlačíme Babiše k demisi. Sliby jsou přece umění šéfa ANO, to ovládá dokonale.)
Jiný velký problém země: prezident se viditelně netěší dobrému zdraví, jeho veřejné projevy jsou stále řidší, slabší a již zcela prázdné, bezobsažné. Kloužeme do fake demokracie a máme fake prezidenta, kterého zřejmě ovládá jeho okolí. Může se stát, že budeme ne za tři roky, ale dřív volit pána na Hrad. V přímé volbě mohou hrát občanské iniciativy důležitou roli. Třeba, možná, protiváhu zájmům nového majitele televize Nova.
I kdyby na Letnou přišlo jen deset (tisíc) lidí, kterým na budoucnosti Česka záleží a nenechají se manipulovat firemním marketingem plus zahraničními a domácími dezinformátory, má to smysl. Nečekaným zastavením Babišova stíhání důvod nepominul, spíš ještě posílil. Ale hlavně přece nechceme žít ve firmě Česko, v jakémsi čapím hnízdu, které ovládá miliardář spolu s nácky a komunisty. Je logické protest spojit se 17. listopadem, tehdy šlo o svobodu a dneska taky.
