Letní čas. V neděli 30. března se posuneme o hodinu dopředu. Do „přirozeného“ nebo normálního času se vrátíme zase až 26. října. Pokud někdo z nás mezitím umře, státem organizovaná změna mu uloupí hodinu života.
Ta změna je hodně stará (u nás se s hodinami šíbovalo poprvé za 1. světové války). Je to typické vítězství ekonomiky nad člověkem. Dobře to známe, v Česku celá léta vévodila ekonomika nad duchem, nad právem, nad občanem. Smysl posunu času je jasný: večer je déle světlo, stát, firmy i občanstvo ušetří za svícení. Mezi původní argumenty patřilo i to, že se díky dennímu světlu sníží počet nehod na silnicích. Některé studie to ale zpochybňují.
Časové vyletnění ilustruje obecně platnou touhu manipulovat, ovládat, chovat se jako inženýr, který suverénně, drze mění svět okolo sebe. Přitom jsou známy potíže a komplikace, které ta násilná, inženýrská změna stále znovu přináší.
Se svícením to moc nesedí. Všimněme si kupříkladu povinnosti svítit celý den v autě, která u nás neplatí příliš dlouho a za slunce se zdá vysloveně nesmyslná. Však od ní taky některé státy ustoupily (Rakousko). V tomto případě naopak „bezpečnost“ převážila nad ekonomikou. Řidiči vesměs nadávají na to, že musejí každou chvíli vyměňovat velmi drahé a mnohdy ve voze špatně dostupné žárovky.
Podle expertů na energetiku je ale úspora energie díky přepnutí na letní čas velmi diskutabilní, buď minimální, nebo dokonce skoro žádná. Zároveň časové vyletnění ilustruje obecně platnou touhu manipulovat, ovládat, chovat se jako inženýr, který suverénně, drze mění svět okolo sebe. Přitom jsou známy potíže a komplikace, které ta násilná, inženýrská změna stále znovu přináší.
Chuť sprovodit se ze světa
Škod není málo. Mnohokrát byly popsány. Násilný, nepřirozený posun zasahuje do našich těl i myslí. Vystavuje nás vyššímu stresu. Nejen mozky, ale i buňky našich tělesných orgánů jedou podle hodin, jsou zvyklé podle denního světla provádět určité úkony. Když denní svit uměle změníme, buněčné hodiny se musí přizpůsobit a nějaký čas jim to samozřejmě zabere. Trpí kupříkladu lidé s migrénami, psychicky labilní ženy i muži, ale i děti. Tělo a mysl má své návyky, zvyky, jejichž pravidelnost uklidňuje a vykolejení z nich naopak člověka dosti vážně rozhazuje.
Peter Šóš z Národního ústavu duševního zdraví k tomu již dříve řekl: „Cirkadiánní rytmy jsou výsledkem složitého vzájemného působení tzv. vnitřních hodin našeho těla s vlivy vnějšího prostředí, ze kterých je nejdůležitější denní světlo. Posouvání hodin jakýmkoliv směrem mění náš základní časový impuls (čili světlo) pro nastavení našeho přirozeného čtyřiadvacetihodinového cyklu.“
Jiné nastavení času způsobuje poruchy spánku, nespavost, potíže s koncentrací, někdy deprese. Posun nerado i naše srdce. Peter Šóš upozornil: „Další studie prokázaly zvýšenou četnost srdečních příhod v období sezonního přizpůsobování času. S narušením spánkového rytmu dochází ke zvýšení aktivity nervového systému a zvýšení rychlosti srdečního rytmu. Kromě toho dochází k nabuzení imunitního systému v podobě vyplavování látek imunitní odpovědi, cytokinů, které prostřednictvím zánětlivé reakce poškozují cévy.“ – Nejen to, po přešupačení času následuje vyšší výskyt sebevražd, pracovních úrazů, a dokonce, oproti původním tvrzením, i dopravních nehod.
Nepochybně platí, že se lidé různě dlouho změně přizpůsobují (ekonomy by mohlo zajímat, že se během té adaptace snižuje jejich pracovní výkon). Někdo dva tři dny, většina podle průzkumů pět až šest dní. Někteří lidé tvrdí, že si na letní čas nezvyknou za celou dobu jeho platnosti. Za horší je považována změna na nepřirozený, letní čas, kdy nám je jedna hodina života dočasně upřena.
EU: Jsem těžkopádná dáma
Před patnácti lety zkoumala vliv posunu agentura Sofres-Factum. (Účinky se asi příliš nemění.) Výsledky onoho výzkumu? Se změnou času mělo potíže 34,3 procenta dotázaných, z toho čtvrtina menší a přibližně každý jedenáctý člověk velké. Žádné problémy po změně času naopak nepociťovalo 63,5 procenta občanů.
Najdou se lidé, kteří vědí, že jim změna škodí a předem na ni trénují, aby si zvykli. Týden předem vstávají třeba o čtvrt nebo půl hodiny dřív, běží před dům na světlo, máchají tam rukama a protahují si svalstvo, pak běží domů a jedí müsli, pijí džus.
Podle průzkumů by si zhruba polovina lidí v Česku přála, aby se s časem nešíbovalo. Podle zkoumání v EU střídání letního a zimního času již dřív odmítalo 45 procent obyvatel Unie. Ta přitom od roku 1996 letní čas prodloužila. Od té doby se táhne až do posledního víkendu v říjnu. Čas nepřirozený platí po větší část roku než čas pásmový. Je zajímavé, že Unie, která chce v tramvajích zavádět bezpečnostní pásy jako v autech, která je vůči našemu zdraví vysoce ochranářská, nechává změnu času v klidu plavat.
Evropské časové inženýrství chce zrušit iniciativa For Only One Time, Pouze jeden čas. Změnu chce prosadit pomocí Evropské občanské iniciativy (EOI).
Evropské časové inženýrství chce zrušit iniciativa For Only One Time, Pouze jeden čas. Změnu chce prosadit pomocí Evropské občanské iniciativy (EOI). Proces je, jak jinak v Unii, administrativně, organizačně a finančně složitý. Výsledek, zrušení střídání času, není zaručen. Pouze jeden čas musí ve státech Unie nasbírat milion podpisů. V Česku to činí 16 500 lidí, na Slovensku 7500. Návrhy EOI, které získají milion podpisů v nejméně sedmi členských zemích, se musí zabývat Evropská komise.
Střídání zjevně nejenže nemá smysl, není nijak ekonomicky výhodné, ale navíc části méně odolných lidí škodí. Odolnost zpohodlnělých Evropanů stále klesá, sklátí nás každý závan větérku, kdejaké kýchnutí v tramvaji či vlaku, natožpak tak zásadní, byť neviditelný zásah do naladění organismu, jako je přenastavení vnitřních buněčných hodin. EU však zůstává nečinná. Jakoby říkala: Jsem příliš těžkopádná dáma. Jednou to bylo zavedeno, tak se to přece nebude rušit. Nesmyslné.
Přitom měnit čas je něco podobného jako komunistické Poručíme větru, dešti. Nefunguje to.
