Vede se ostrá debata okolo zrušení karenční doby. Od července 2019 na nátlak ČSSD vláda Andreje Babiše obnovila pro zaměstnavatele povinnost, aby opět proplácel nemocenskou za první tři dny marodění. Nyní se objevila první čísla, psalo o nich Echo24: ve 3. čtvrtletí 2019 vzrostl počet ukončených případů pracovní neschopnosti v délce 1 až 14 dní meziročně o 28 procent, celkem o 40 421 případů. Levičáci změnu brání, pravičáci kritizují. Levo-pravé dělení žije.
Na Twitteru zareagovala TOP 09: "Náhlá epidemie? Kdepak. Jde o efekt vládního populismu. Počty lidí na nemocenské po zrušení karenční doby stouply o desítky procent a roční účet pro české firmy bude zřejmě až pět miliard. Stalo se tak přesně to, před čím jsme socialistickou vládu varovali." Tvrdé obvinění.
Odpověděla Apolena Rychlíková (redaktorka a2larm.cz, dokumentaristka, sloupkařka Salonu Práva, komentátorka pro ČRo Plus): "Tak pokud jim lékař vystaví neschopenku, jsou nemocní. A jestli to udělá falešně, je na vině spíš on, ne? Nebo myslíte, že strkaj sestrám za zády teploměry do horkýho čaje? A navíc nemocnej člověk má být doma. Už kvůli bezpečnosti práce, když ne kvůli sobě."
Pěkné shrnutí, ale tweetově zkratkovité a nepřesné. Ne každá nemoc se projevuje teplotou a ne v každé ordinaci stojí hrnek s horkým čajem. Pacient i simulant jde obvykle k obvoďákovi, který má omezené možnosti, jak případně dokázat, že příchozímu se jen nechce do háku. Důležitá otázka: proč by měl lékař nedůvěřovat pacientovi? Je to naopak, má mu důvěřovat, musí mu důvěřovat. Tím chci říct, že vystavit neschopenku "falešně" je asi věc dosti výjimečná, řídce se vyskytující.
Podstata tweetu Rychlíkové je však jasná: lékař je povinen poznat nemoc (nebo zdravost) a nemocný člověk má ležet, ne třeba svařovat plechy nebo obsluhovat zákazníky či učit děti. Nabízí ideální stav, který neexistuje. Obvoďák není "povinen poznat" nemoc na den až tři dny, nejde to. A ne každý, když mu je blbě, hned klesne na lůžko.
Zprava přicházejí opačné pohledy. Jejich podstatou je to, co pravice vyčítala Andreji Babišovi při zavedení EET - hluboká nedůvěra k lidem. Přesně řečeno nedůvěra zaměstnavatelů (nebo podnikatelů) k zaměstnancům. Babiš vychází přesně naopak (sám velkopodnikatel) z nedůvěry k firmám, proto EET a další opatření. Podle pravice se karenční doba neměla rušit. Když platila, počet nemocných zásadně poklesl, nevyplatilo se simulovat. Například Kleopatra Nilska tweetovala: "V nejmenované mlékárně na Vysočině udělali experiment, kdo nebyl v roce XX nemocný, dostal prémii YY Kč. V následujícím roce jim dramaticky poklesla nemocnost, hlavně v období sklizně na zahrádkách. Že by všichni přecházeli? (Z reálného života)".
Nevěříme vlastním lidem
Kleopatru podpořil David Soukup: "Zavedli jsme něco podobného. Na místo zvyšování mezd jsme zavedli trvalý bonus za každý den v práci (ten valorizujeme) + bonusy z tržeb za dny v práci. Statistika mluví jasně. Nemocnost je nyní minimální." Na což tweetoval Kazimator: "Ne, ne, čerpání nemocenské je minimální, není to úplně nepodstatný rozdíl." Jinými slovy předpokládá, že lidé chodí do práce nemocní, aby nepřišli o prémii. (Dodejme, že v moderní societě snad není úplně normální pracovat v nemoci.)
Proti podvodnickým zaměstnancům je pravidelně vytasen ještě jeden trumf: živnostníci chybí na pracovišti třikrát méně. Celostátní průměr pracovní neschopnosti u zaměstnanců je 39,8 případu na 100 pojištěnců, u živnostníků je 14 případů na 100. Tak moc to však nevypovídá - živnostník zkrátka dělá na sebe a často si nemůže dovolit marodit.
Do debaty se zapojil předseda odborů Josef Středula. Uvedl příklad Německa, kde zaměstnavatel platí prvních 6 týdnů zaměstnanci sto procent mzdy, poté marod dostává 70 procent z průměru příjmů za posledních 52 týdnů a nejdéle to trvá 78 týdnů během tří let. Není ani tak zajímavé, že Němci dostávají v nemoci podstatně víc než Češi (z částky do 190,75 Kč za hodinu se u nás počítá 90 procent, od 190,75 Kč do 286,13 Kč se počítá 60 procent, od částky 286,13 Kč do 572,25 Kč se počítá 30 procent, k částce nad 572,25 Kč se už nepřihlíží), Německo je prostě bohatší než my. Zajímavé však je, že Němci svým občanům taky viditelně víc důvěřují.
Ještě dva opačné politické hlasy. Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) na nárůst neschopenek uvedla: "Vyšší počet neschopenek znamená méně nemocných lidí na pracovišti. A to je přece dobře, ne?" Simulanty zcela pomíjí. Na obvinění ze simulantství říká: "Asi si přejete, aby se nemocní udřeli k smrti." (Sorry jako, na udření se k smrti my, Češi, fakt nevypadáme.)
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová: "Každý zná ze svého okolí příklady někoho, kdo potřeboval jenom jeden dva dny volna. Ano, v tu chvíli to bylo pro zaměstnance složitější, takže to řešil tak, že přecházel nemoc, ale to je jeho nezodpovědnost vůči sobě a svému okolí." Takže si sice platí nemocenské pojištění, ale bude marodit, když je skutečně nemocný, tři dny bez náhrady. Nebo to přechodí, aby netratil. Moc logiky v tom nenajdete.
Ideální stav neexistuje. Cenné je motivovat zaměstnance, aby se "neulejvali" na úkor kolegů, pěstovat v lidech odpovědnost za druhé i za sebe; přecházet chřipky je nebezpečné. Dobré řešení představují sick days (dny, které si může zaměstnanec vybrat, pokud se cítí zle, ale nemusí předkládat neschopenku). Pokud na ně firma má.
Podstatné zjištění? Nejsme Německo, nedůvěřujeme vlastím lidem. Levice včetně ANO nedůvěřuje podnikatelům, pravice zaměstnancům. A oni všichni potom zase nemají důvod důvěřovat státu.
