Sociální síť Twitter v úterý zdvojnásobila počet znaků, do kterých se uživatelé musí se svými sděleními světu vejít. Limit stoupl ze 140 na 280. Lidstvu se otevírá jedinečná příležitost stát se ještě mnohem ukecanějším než dřív. Není to dobře.
Letmá zkušenost prvních 24 hodin ukazuje, že dvojitý prostor často nepřináší nové, natož dvojnásobné informace, ale místo toho se leckdy plnívá vatou a kilometry otravných #hashtagů. Ó, jak lehce by se v tom škrtalo. Někteří z nás jako by vydechli úlevou, že se nemusí vyjadřovat stručně, a náruživě začali mít pantem.
Což je popření samé podstaty Twitteru. Jeho půvab vždycky spočíval v jednoduchosti a přímočarosti. Přísných 140 znaků - jasně, že je to málo, a o tom to přece je! - nutilo ty, kteří si chtěli dát záležet, vyjadřovat se "na dřeň", bez kudrlinek, k podstatě jak to jen jde. Dvakrát tak větší prostor znamená, že se twitteristi nemusí tolik snažit. To povede k ledabylosti, k vycpávání vymezeného místa hlušinou.
Nostalgici budou na 140znakový Twitter vzpomínat, tak jako si povzdechneme nad starými fotkami známých ulic, když v nich ještě nestála auta. Čistý, přehledný prostor, oko se těší klidem. Dnes? Čurbes, přecpáno. Se 140 znaky navíc je to stejné - to bude jejich efekt. Slovní parkoviště.
Časem se ukáže, že i 280 znaků je málo, že byznys Twitteru a poptávka upovídaných uživatelů, kteří se budou pouštět do čím dál tím komplikovanějších verbálních akcí, si žádají ještě víc, atd. Tak jako se pro auta buduje nová a nová infrastruktura, pokaždé větší. Protože musíme růst - auta, tweety, všechno.
Firma Twitter neudělala změnu pro naše krásné oči, ale z komerčních důvodů. Delší tweety mimo jiné znamenají, že lidé jejich četbou (i psaním) stráví víc času, Twitter víc vytěží jejich pozornost, zaměstná je. A jako ve filmu Akumulátor 1 televize, taky vcucne ještě víc jejich energie.
Sociální sítě potřebují naše myšlenky a aktivitu zpeněžit, proto těch 280.
Běžný twitterista tohle asi neřeší, spíš se raduje, že se "konečně" snadno vejde do rámečku, neboli že tweetování je "jednodušší". Že digitální svět napumpujeme, někdo by rovnou řekl zasviníme, miliardami písmenek navíc, je zneklidňující, pro někoho třeba i deprimující, ale moc abstraktní, aby to vůbec šlo vyhodnotit jako hrozbu. Nebo úspěch? Rozpínání homo sapiens pokračuje. Kam až?
Čím dál tím větší Twitter je jen jinou verzí čím dál tím větších aut, která si žádají si čím dál víc místa na ulicích a parkovištích. Život, i ten digitální, zabírá čím dál víc místa a mění se v dějiny překážení. Číst ty 280znakové litanie bude fakt makačka.
