Evropská komise analyzovala nabídky mobilních operátorů a došla k závěru, že ti čeští patří k vůbec nejdražším v Unii. To - pro nás - není nic překvapivého. Zpráva z Bruselu tento týden jen potvrdila realitu, nad kterou zákazníci reptají dávno.
Copak zákazníci - ale voliči! Situace si politici za ta léta nemohli nevšimnout.
Mobilní problém tak připomněl pozapomenutý úkaz: Andrej Babiš není průkopníkem tzv. makání pro lidi, není prvním, kdo se tu pokoušel zařizovat a obstarávat, aby bylo zákazníkům-voličům líp a platili míň. Vážně ne. Předběhla ho … sociální demokracie. Jiří Paroubek. Bohuslav Sobotka. Jenže na to šli špatně. Ukusovali si moc velké krajíce.
Bohuslav Sobotka se ještě jako ministr financí (2005) rozhodl zadupat na banky, aby snížily poplatky a zvýšily řekněme svobodu klientů. Dvakrát viditelný účinek to nepřineslo; ani před volbami 2006 a už vůbec ne po nich, když je ČSSD prohrála.
Paroubkova ČSSD zase před volbami 2010 vyhodnotila, že lidi štvou složenky a inkaso. Oznámila, že "české domácnosti musí za elektřinu, plyn či vodné a stočné každý měsíc platit výrazně více než je nutné a než za stejné produkty platí občané v drtivé většině západoevropských zemí" a slíbila, že "obnoví regulaci cen a monopolů". Vzhledem k tomu, že pak ve volbách utrpěla Pyrrhovo vítězství, Paroubek odstoupil a vládla Nečasova vláda, stal se slib bezpředmětným. Na složenky neměl žádný vliv.
A pak jsou tu ty mobilní tarify. Nejznámějším protagonistou tématu se stal sociálnědemokratický ministr Jan Mládek. A zlatý hřeb zatloukl jeho náměstek Lubomír Bokštefl: "Chcete služby jako v Polsku - odjeďte do Polska." Mládek byl Sobotkou odvolán, ale operace "Kopeme za vás, zákazníci-voliči" i tentokrát vyšuměla do ztracena. (Zdaleka nejviditelnější benefit přišel z Bruselu, který vyjednal s operátory evropské zrušení poplatku za roaming.)
Všechny tyhle pokusy a nezdary spojuje jedna věc, podmíněná levicovou orientací jejich autorů. Politici vytáhli hájit zájmy "obyčejných lidí" proti korporacím, často rovnou proti nadnárodním korporacím. Hlásali, že na nich vymůžou, aby vydělávaly soucitněji, aby nechtěly tolik. Natáhli sociálnědemokratickou zbroj, uchopili levicové kopí a jeli se bít za voliče - vstříc tankové divizi. Pochopitelně narazili. Příliš těžký soupeř, příliš velké sousto.
Andrej Babiš, který se dnes bere jako etalon "zařizování" a "obstarávání lepšího života obyčejných lidí", na to jde jinak. Maximem korporace, na kterou zatlačil, je Uber. Do bitev s nejistým výsledkem, natož těch předem prohraných, se nepouští. Na mobilní operátory ani na banky nekleká. Na výrobce potravin kvůli jejich kvalitě už vůbec ne, to by od něj působilo dost nepatřičně. Místo toho prostě "nachází peníze" - na důchody, na jízdné, na opravy silnic. A slibuje - tu stadion, tam obchvat.
Babiš si k zařizování vybírá věci, které jsou jednodušší a hmatatelnější než příslib nižších účtů za energie. Vůči korporacím nemá jako byznysmen a miliardář žádné ideově-politické předsudky. Být bez ideologie je při zařizování výhodou - a pragmatik Babiš toho samozřejmě využívá. Tady mu to do sebe zapadá.
"Jde nám o to, aby se zvýšila kvalita života všech občanů. Přejeme si stát přátelský k lidem a chránící oprávněné zájmy svých občanů." To je od Babiše? Ne. To hlásala ČSSD v roce 2010 při tažení proti monopolům. Jakýpak imaginární přítel stát, Andrej Babiš utrhal ideologické pentličky a osekal to na dřeň: "Bude líp."
