Dokáže lidská civilizace čelit globálním výzvám a rizikům, jakými jsou například klimatické změny, celosvětové ekonomické krize, emigrace, drancování přírodního bohatství či terorismus, jen za předpokladu, že postupně vytvoří jakousi interkontinentální nadnárodní vládu?
Či jsou snahy o čím díl větší integraci, omezování vlivu vlád národních a jeho přenášení na mezinárodní organizace vlastně omezováním demokracie, směřování k systému, v němž občan-volič už zcela ztrácí možnost ovlivňovat svět, ve kterém žije?
Prezident Václav Klaus, který dosud spíše kritizoval jen Evropskou unii, varoval před "světovládou" a odklonem od silných pravomocí národních politických reprezentací ve svém projevu 28. října.
"Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která - ať již bude mít formální rámec jakýkoli - bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění," vyjádřil své obavy Klaus.
| Čtěte: | Projev prezidenta Václava Klause 28. října 2010 |
O jeho slovech se vzápětí rozhořela debata, do níž se se zapojila i řada blogerů na Aktuálně.cz.
„… světová ekonomická krize znovu ukázala naléhavost diskuze o globálním vládnutí, protože je stále zřejmější, že globální trh (kapitalismus) selhává i proto, že globalizovaná ekonomika nemá partnera v podobě globálních politických institucí. Snaha uskupení, jako jsou G7, G8 nebo G20, odstranit tento deficit vyústí (a zde má Klaus pravdu) do toho, že se globální politika bude dělat o nás bez nás. Řešením ovšem není proces vytváření rozumné globální správy sabotovat, nýbrž hledat způsoby, jak se na tomto nevyhnutelném procesu konstruktivně podílet," napsal ve svém blogu Klausův tradiční kritik Jiří Pehe.
| Jiří Pehe: Na okraj Klause aneb Co je globální vládnutí |
Publicista Karel Hvížďala polemizuje s tou částí Klausova projevu, v němž zdůrazňuje význam národního státu na úkor nadnárodní integrace. „…pokud i nadále autenticky vnímáme naši společnou národní existenci jako cosi odlišného od národní existence Němců, Francouzů, Britů, Rusů, Američanů a dalších svébytných národů, … potom svoji kotvu, svůj stát, životně potřebujeme… Potom si - se všemi z toho plynoucími důsledky - musíme uvědomit, že historie ještě neskončila, ač se nás o tom po pádu bipolárního světového uspořádání někteří falešní proroci snažili přesvědčovat," řekl Klaus.
Hvížďala naopak míní, že už Karel IV. a první čs. prezident Tomáš Garrigue Masaryk si uvědomovali význam sounáležitosti s širším prostorem, než který vymezují hranice národních států. A tento způsob uvažování nabývá s rostoucí globalizací čím dál více na významu.
„Role jednotlivých států se v nově uspořádaném světě samozřejmě zmenšuje, proto se hovoří oprávněně o sdílené suverenitě, tedy přenášení některých pravomocí na evropské instituce, ale ty naši suverenitu budou ohrožovat hlavně tehdy, když se na nich nebudeme aktivně a kreativně podílet, když je budeme sabotovat a cítit jako něco cizího, jak to činí pan prezident Klaus. Evropská unie je založena naopak na respektu ke společným institucím," píše Hvížďala.
| Karel Hvížďala: Klaus - národovectví versus globální vládnutí |
Bezpečnostní analytik Miloš Balabán z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je upozorňuje, na sílící vliv regionálních mocnosti jako je Indie, Brazílie, Indonésie, Jihoafrická republika, Turecko, Mexiko, Argentina, jimž Česko nemá samo jako národní stát šanci čelit.
„Možná by tedy bylo namístě místo varování před hrozbou globální světovlády říci i to, zda má Česká republika vůbec možnost vstupovat do nově se utvářejících reálií globálního vládnutí."
Upozorňuje na to, že Evropská unie, jíž jsme členem, patří mezi tzv. G20 a na jeho summitech ji vždy zastupuje předsednická země (tedy v první polovině minulého například roku právě Česko). „Rozhodně bych tedy nebyl pesimistou a nemám obavy z toho, že bychom se stali pouhým objektem rozhodování globálních politických elit o naší budoucnosti," píše Balabán.
| Miloš Balabán: Globální vládnutí není hrozba |
A co si o rizicích „globálního vládnutí" myslíte vy? Obáváte se spolu s prezidentem Klausem, že je ohrožena naše národní existence? Či naopak máte za to, že se svět bez nadnárodní vlády v budoucnosti neobejde?
