V neděli odpoledne odstartoval na Václavském náměstí v Praze kampaň taky Milion chvilek pro demokracii. Nazval ji Jdeme do finále: Necouvneme! Smysl akce milionáři před demonstrací popsali takto: "Vystavíme tam vládě Andreje Babiše účet a odstartujeme kampaň na podporu demokratických stran… Je potřeba shrnout a jasně ukázat, jakou spoušť tu po sobě vláda Andreje Babiše zanechala. Bez toho se dál neposuneme. Během následujících tří měsíců udělá Babišův marketingový tým vše pro to, aby překřičel všechny ostatní a převyprávěl uplynulé čtyři roky podle svého."
Doba kampaní. Tahle je ovšem zvláštní, Benjamin Roll, šéf spolku, nikam nekandiduje, nic pro sebe či pro Milion chvilek nechce. V tom se zásadně liší. Spolek svou kampaň vede za občany, za budoucnost, za to, aby naše země neodbočila někam na maďarskou nebo polskou cestu, aby se nezačala příliš vzdalovat Evropské unii. Roll na Václavském náměstí řekl, že spolek pracuje déle než tři roky a "vše směřuje sem", tedy k říjnovým volbám, do kterých v neděli zbývalo 109 dní.
Demonstrujícím připomněl, že se "každý musí v následujících třech měsících zapojit, abychom vykročili ke změně", "přímý kontakt je víc než řetězové maily a billboardy", "rozhodne nakonec jako v prezidentské volbě jen pár procent", "je koho volit, výběr je snadný: jedna nebo druhá koalice" (mínil koalice Spolu a Piráti se STAN), "Babiš pořád jen fňuká, že je to kampaň, pojďme mu tedy ukázat kampaň, jakou ještě neviděl".
Někteří demonstrující si mezi sebou stěžovali, že přišlo málo lidí, podle odhadů několik tisíc, a to nejen z Prahy, ale i z jiných částí republiky. Na počtu protestujících se nepochybně podepsalo tropické vedro, na náměstí pralo slunce a bylo silně přes 30 stupňů. Do davů na Letné před dvěma roky měl nedělní protest Milionu na míle daleko. Což neznamená, že postrádal smysl. I kdyby tam přišlo deset lidí, deset nelhostejných, smysl by měl. A na to infarktové vedro jich tam dorazilo až až.
Milion chvilek to má těžké, prošel složitými etapami, které ho mohly zlikvidovat. Ale neskončil. Nejtěžší zkouškou pro milionáře byla pandemie covidu a vládou vyhlášené nouzové stavy, při nichž se nesmělo demonstrovat (část těchto zákazů byla nezákonná). Covid přišel v době, kdy byl spolek, který tehdy ještě vedl Mikuláš Minář (na Václavském náměstí byl v neděli v nezvyklé roli demonstrujícího), na svém absolutním vrcholu. Na pražskou Letnou se mu podařilo dostat skoro tři sta tisíc lidí z celé republiky, fascinující výkon.
Babiš se Milionu bojí
Během covidu měl Milion svázané ruce, pomáhal lidem bránit se epidemii, ale na velká shromáždění musel zapomenout. Přitom do té doby slavili milionáři i jiné úspěchy, podařilo se jim přesvědčit menší demokratické strany v opozici, že Andreji Babišovi musejí čelit nikoli rozdrobeně, ale v koalici. Koalice pak vznikly.
Babiš se Milionu bál. Doslova. Nikdy si netroufl přijít na jejich shromáždění, ač byl vyzýván. Nikdy si netroufl střetnout se s Mikulášem Minářem či Benjaminem Rollem v televizním či jiném duelu. Zřejmě tušil, že by prohrál. Babiš se bál i jinak, netroufl si udělat některé nepopulární kroky, jako třeba odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. (Ten nakonec, po tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, odstoupí sám.)
Brutálního utlumení aktivit Milionu Babiš a jeho nejbližší využili perfektně. Bez tlaku "ulice", přesněji bez tlaku občanské společnosti (kterou však Babiš nechápe, pro něj to je "ulice") si začal věci dělat po svém. Uzavření hranic, jeden nouzový stav za druhým, doslova šílené výměny ministrů zdravotnictví a zahraničí atd. Babiš série nouzových stavů perfektně využil pro sebe. Nikoli k záchraně lidí před covidem (zemřelo jich u nás podle statistik více než 30 tisíc), ale k tomu, co potřeboval sám.
Déle než rok trvající pandemie přinesla kromě mnoha úmrtí, krachů firem, zastavení části zdravotních činností a obřího zadlužení i neviditelné vedlejší škody. Jednou z nich bylo prudké utlumení veřejných občanských aktivit, veřejných protestů a shromáždění. Logicky: jednak to bylo zakázáno a milionáři nechtěli porušovat vládní nařízení. Jednak jim šlo o to, aby covid na masových akcích nešířili, a za další se lidé báli. Milionáři se nechtěli podobat protestujícím, kteří demonstrovali proti rouškám, proti lockdownu atd.
Během vládních uzávěr od Milionu odešel jeho předseda Mikuláš Minář. Založil politické hnutí Lidé PRO, chtěl se s ním dostat do sněmovny. Neuspěl. Minář byl jako zakladatel Milionu se spolkem tak úzce spojen, že jeho odchod společenství poškodil (vypadalo to najednou, jako by tato občanská iniciativa ztratila smysl, což byl omyl). Také jeho pozdější, rychlý neúspěch na Milion dopadl jako stín. Pro mnohé lidi to vypadalo, že neuspěl Milion chvilek pro demokracii, který byl v tu dobu navíc v útlumu.
Protest proti Benešové? Omyl
Dnes mají milionáři za sebou už několik nových akcí, které ukázaly, že spolek nezanikl a že si jeho nové vedení uvědomuje, jak mimořádně potřebná je občanská aktivita, burcování veřejnosti, jež klesla do covidové letargie a teď je ráda, že pandemie ustupuje. Hlavní je si "užít", odjet na dovču, dohnat roční absence v hospodách a kavárnách, na mejdanech a koncertech. Říká se tomu "rozvolnění" a sugeruje to, že můžeme po tom pekelném více než roce na všechno kašlat a být free jak ten pták.
Minulá demonstrace Milionu byla vedena proti ministryni Marii Benešové, jež zjevně pracuje pro Miloše Zemana (viz třeba její výroky o Vrběticích). Milionu šlo o to, že Benešová podle vyjádření nejvyššího žalobce Pavla Zemana, tlačila na jeho odstoupení a dotlačila ho až k rezignaci. - Popravdě byl cíl té demonstrace pochybný. Jednak se Pavel Zeman rozhodl odejít sám, jasně to řekl, a za druhé v tom Babiš jako by nehrál žádnou roli. Benešová nikam nekandiduje, konec Pavla Zemana už je jasný, téma demonstrace mířilo vedle. Dokonce mohlo Babišovi vyhovovat - on nic, to Benešová, on na Pavla Zemana netlačil. Přitom je vysoce pravděpodobné, že v pozadí rezignace NSZ je také kauza Čapí hnízdo.
Nedělní akce na Václavském náměstí smysl měla. Vytrhávat občany z covidového šoku, z touhy na všechno se vykašlat a nechat věci plavat, připomínat nám, že tyhle volby budou přelomové, tentokrát opravdu přelomové, protože kdyby Babiš a ANO ještě jednou vyhráli a sestavili další vládu na úrovni té dnešní, nemožné, slabé, zemanovské, zemi často (ne vždy) poškozující, pro Česko by to byla rána, z níž bychom se nevzpamatovali možná deset i více let.
Do podzimu bude každá občanská aktivita zaměřená na podporu demokracie a na odpor proti orbánizaci, oligarchizaci Česka, cenná. Nejen ve městech, hlavně na venkově. A nedělejme si iluze, intenzivní občanská kontrola bude nutná i tehdy, pokud vyhraje a vládu sestaví dnešní demokratická opozice. Občanská kontrola je potřeba stále. Dobré vlády o ni stojí, špatné se jí bojí.
Stovky tisíc lidí na Letné: Je to srab! skandovaly davy na adresu Andreje Babiše (video DVTV ze 16. listopadu 2020)
