Prezidentský kandidát Jiří Drahoš si před volbami vyšel do televize Barrandov. Jaromír Soukup mu tam sdělil, že mu připomíná "takového Mirka Dušína z Rychlých šípů po padesáti letech". Drahoš opáčil, že Dušín nikdy jeho vzor nebyl: "Já jsem měl radši Rychlonožku."
Drahoš správně vycítil, co říct. Od image Mirka Dušína, slušňáka a vzorňáka, kterou mu předhazovali, je záhodno se distancovat. Reakce "ne, já nejsem žádný Mirek Dušín", byla spontánní. Takový reflex máme skoro všichni, nejen Drahoš. Každou chvíli v médiích o někom nebo od někoho slyšíme, že "není žádný Mirek Dušín". Být Mirek Dušín, to je handicap a sluší se to popřít.
V politice jde o stigma z nejhorších (stihlo například Bohuslava Sobotku). Chce se nad nás povyšovat, přetvařuje se, nebo obojí?
Ušlechtilý náčelník Rychlých šípů přece "nikdy neřekl sprosté slovo". A zatímco v komiksu "za to Mirka všechny obdivujeme", ve skutečnosti se od něj odtahujeme (a nadpoloviční většina volí Miloše Zemana).
Česká mentalita existuje, ne že ne: vyvinutý smysl pro potměšilost jako (sebe)obranu před kazateli morálky. Mirek je navíc karikaturou, ne člověkem z masa a kostí. "To je nečestné a nesportovní!"
Smějeme se, pošklebujeme se tomu. Má, co si zasloužil. A my cynici taky.
Komiksové příběhy Rychlých šípů mají silně výchovný charakter, mnohé díly končí pregnantně vyjádřenou radou nebo poučením (např. „nikdy nepijte na ovoce“, „nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík“). Nabádají k řádnému chování, pomáhání slabým a nemohoucím či vystupování proti bezpráví, dále vedou k zdravému životnímu stylu (sportování, nekouření) a ke klubové činnosti po jejich vzoru. Patrná je i výchova k úctě a důvěře k zákonům a ke státním autoritám (policie, úřady).
V pražské Galerii Lucerna teď začala výstava nazvaná Pocta Rychlým šípům, k 80. výročí jejich založení Jaroslavem Foglarem v časopise Mladý hlasatel. Rychlé šípy nerovná se Mirek Dušín, ale kdo jiný nese jejich poselství, jak jinak to Foglar napsal? Samozřejmě že Mirek, ten krásný šlechetný hoch a vzor. "Nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík!"
Pocta Rychlým šípům je výstava a despekt k Mirkovi Dušínovi genetická informace. Mirek je nesnesitelně slušný, přirozená odpověď je svrhnout ho jako světce z piedestalu. "Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou, přece jsem nejšťastnějším chlapcem - vždyť jsem viděl Rychlé šípy!"
Mirkův antipod, dobrý voják Švejk, plní opačnou roli i v českém diskurzu. Že je někdo jako Švejk, že švejkuje, taková výčitka nemá osten a není potřeba ji razantně popírat. Švejk je bystrý a vtipný cynik, který po nás ale vůbec nic nechce, nepoučuje, co je správné a jak se chovat. Neškodí a máme ho rádi, připadá nám, že je z našeho těsta. Kdežto ctnostný Mirek Dušín nudí. Je náročný, a tím potenciálně nebezpečný. Na něj pozor. Nebo jinak: říkat, co se má a nemá, je správné. Vlastně jsme rádi, že to někdo dělá (za nás). Ale naše právo si z toho utahovat je svaté. Národní sport: kácení model.
Podle možná jediného průzkumu veřejného mínění na téma Rychlé šípy, který publikovala MF Dnes v roce 1999, jsou nejznámějšími členy klubu Červenáček a Rychlonožka, kdežto Mirka Dušína jmenovali dotázaní až na třetím místě. To jen potvrzuje jeho vachrlatou reputaci, tak odlišnou od Foglarova originálu.
Co víc: v České republice podle databáze jmen a příjmení Kdejsme.cz žádný Dušín nežije, natož Mirek. Švejků je dvaatřicet. Mirkové Dušínové vyhynuli.
