reklama
 
 

Most přes minulost podle rozhlasu. Lucie Bílá mění Alexandrovce za koncert k 21. srpnu

10. 8. 2018 18:24
Nešťastná dramaturgie dává vzkaz, že okupace je něco, co se sice stalo, ale všichni jsme to víceméně přežili a jede se dál.

Ještě před pár lety bylo tak snadné být uvědomělý a pozorný vůči tzv. zlu, protože zlo to většinou mělo vytetované na obličeji. Když byl někdo bývalý spolupracovník StB, když na někoho praskly finanční podvody nebo obšlehlé diplomky, když byl někdo usvědčen ze lží, prostě se od něj dávaly ruce pryč. Málokdo hledal důvody, proč tyhle věci ignorovat, protože byly ojedinělé. To už dnes neplatí.

Skandál, který by ještě nedávno vystačil redakcím na celé prázdniny, se děje každý den. Tak například: minulý čtvrtek si liberečtí komunisté na Facebooku nostalgicky zavzpomínali na zlatá osmdesátá, která se vyznačovala levným pivem, zavřenými hranicemi a zavřeným Havlem. Byl to prý vtip, nic víc, sám poslanec Stanislav Mackovík to označil za rádoby zásadní téma. Jenže ono to není ani vtipné, ani nedůležité. Je naopak nebezpečně snadné si na to začít zvykat.

Další, podobně rádoby zásadní téma, se chystá pod Českým rozhlasem - doslova i přeneseně. Blíží se padesáté výročí 21. srpna 1968 a ČRo připravuje celodenní vzpomínkovou akci. Na programu najdete kromě všemožných příhodných připomenutí událostí (historické vysílání, rozhlasová hra a hra s rozšířenou realitou) i koncert, nad jehož smyslem a poselstvím zůstává rozum stát.

Ale tak dobře, jednou už chcete, aby lidé přišli uctít okupaci, tak je nalákáte na hudební čísla. Prázdný Václavák by byl trapný, takže tam nemůžete dát Plastiky (moc underground) ani písničkáře (moc neznámí nebo moc kontroverzní). Má to být koncert, co přece jen připomíná začátek normalizace, takže nepřichází v úvahu ani davy uctívaný a osvědčený Michal David. Nakonec vsadíte na jistotu v podobě generického line-upu každého českého fesťáku plus na Martu Kubišovou - a za tu já děkuji. Protože hlavním tahákem se stala Lucie Bílá.

Podle rozhlasu je špičkovou interpretkou písní šedesátých let a dopad srpnových událostí na naši zemi nikdy nezpochybnila.

Nároky na interprety nejsou kdovíjaké, ale pak je otázkou, k čemu je koncert dobrý. Má připomenout hrůzu okupace a následné normalizace? Nebo historicky důležitou funkci rozhlasu? Je to opravdu důstojná památka? Čeho mají docílit nové aranže písní Lady Carneval, Bratříčku, zavírej vrátka, Želva nebo Klaunova zpověď? Co nám, při vší úctě, k srpnové okupaci řekne Xindl X, Marta Jandová, Vojta Dyk nebo bubeníci z kapely Tam Tam Batucada? Rozhlas takové maličkosti zřejmě neřeší a na počest 21. srpna nás tak čeká hudebně-zábavní pořad.

Lucie Bílá se stala exkluzivním hostem Akademického souboru písní a tanců A. V. Alexandrova. Tedy tělesa, které v roce 1968 bylo součástí okupační armády a dnes je kulturní a pí ár jednotkou armády ruské. Český rozhlas byl v roce 2015 uváděn jako partner českého turné Alexandrovců, ale později se od něj distancoval. Bude se Lucie Bílá, která už se Václava Klause napodporovala dost a nyní chce být apolitická, vyjadřovat k minulému a ostatně i současnému režimu?

Rozhlas tuto akci zkrátka pojal především jako koncert písní ze šedesátých let. Pro někoho možná téma jen rádoby zásadní, pro mě důležité a mimořádně nevkusné. Nešťastnou dramaturgií a následnou komunikací dává tato sláva spíš vzkaz, že okupace je něco, co se sice stalo, ale všichni jsme to víceméně přežili a jede se dál. Však ono nebylo tak zle… pivo stálo dvě padesát a hranice byly zavřené.

autor: Anna Vodrážková | 10. 8. 2018 18:24

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama