Česko je vtipná země. Umí věci stavět na hlavu. Vezměme třeba hlavní město, co ho charakterizuje? Sto věží? Ne. Národní divadlo? Dávno ne. Zácpy. Auta. Miliony aut. Autočlověk Prahu změnil v automěsto. Všude jedou, trčí nebo parkují auta. Jako škrticí korále objímají domy. Možná tak ve dvě ráno bzučící automumraj utichne. O. K., takhle jsme si to tu zařídili, podlehli jsme dojmu, že se bez auta nedá žít, že my jsme auto. Auta nás vozí, dopřávají nám pohodlí, někomu i luxus, ale zároveň nás čím dál víc utlačují, zotročují, vězní. Stát v zácpě se šupem mění v zoufalství.
Do tohoto předpotopního, začouzeného, smrdícího plecho-motoro-světa přišla změna. Část obyvatel měst si postupně začala uvědomovat, že se v ulicích dá taky chodit pěšky, jezdit na kole, koloběžce nebo na jiných alternativních samohybech. A tato zatím menší část městských lidí to začala provozovat, účastní se městského provozu neautově. Mnoho z nich auto vlastní, ale přednost dávají alternativě.
Hned si řekněme, že na autoprovozu to nic nezměnilo, neklesl, naopak stále sílí. Že je s auty ve městech včetně hlavního města problém, to si uvědomují jak zásadní obhájci automobilismu, tak lidé, kteří preferují buď městskou hromadnou dopravu, v Praze stále kvalitní, nebo další alternativní způsoby přesunu z místa C do místa D.
Prahu již 3,5 roku řídí politici, kteří by ji chtěli - snad se milovníci aut se spalovacími motory neurazí - modernější, tedy přátelštější, userfriendly. Neznamená to snad proboha, že by omezili vjezd řidičům do centra, že by zavedli plošnou třicítku, ne, ne, nic tak "šíleného".
Vlastně se jen snaží řidiče výrazněji upozornit, že na silnice a ulice smí taky koloběžky, kola, elektroskútry, elektrokola a podobné převozníky. Vedení města jde tak daleko, že se snaží dělat prostor i pro chodce - já vím, to už je fakt za hranou, dělat třeba nové přechody nebo se snažit, aby na nich měli pěší dost času přejít, aby nemuseli přebíhat nebo se belhat o holi s čumákem auta milimetr od nohou.
Výsledek je nejvíc vidět na ulicích, kde přibyly buď vyznačené cyklopruhy, nebo jen piktogramový koridor pro cyklisty, ty dvě šiky pod sebou a nad nimi obrázek cyklisty. Co takové malůvky znamenají? Cyklopiktokoridor lidem na kole nedává žádná práva, představuje jen upozornění pro řidiče, že se tam cyklisté občas vyskytují, a určuje směr jejich pohybu. Vyznačen bývá tam, kam se nevejde vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty s požadovanou normovou šířkou. Naopak cyklopruh je určen pro cyklisty, je oddělen přerušovanou bílou čarou a auto do něj smí vjet, pokud tam cyklista zrovna nešlape.
A teď pozor: cyklista má právo jet po silnici nebo ulici, pokud mu to dopravní značka nezakazuje i bez cyklopruhu nebo cyklopiktokoridoru. Pokud na silnici není vyznačen cyklopruh, řidič smí kolaře předjíždět jedině s bočním odstupem 1,5 metru, tam, kde je třicítka, s odstupem jeden metr. Amen.
Macinka: Vedení Prahy šikanuje řidiče
Do podzimních voleb v Praze bude kandidovat nová politická strana Motoristé sobě. Voliče chce nalákat na boj za zájmy řidičů a automobilistů. Jedním z iniciátorů motoristické partaje je Petr Macinka z Institutu Václava Klause, s ním pak lidé věnující se motorismu a autoklubům.
Jaký smysl má nová pražská strana mít? Macinka vidí jako příčinu jejího vzniku "dlouhodobé nepřátelské nastavení vedení Prahy vůči řidičům a motoristům". Straně nejde o nic jiného než o motoristy. Údajně se jedná o nepolitický projekt: "Nemáme ambice vytvářet recepty na řešení problémů školství nebo zdravotnictví, nad nimiž se dohadují ostatní politici. Jde nám výhradně o zájmy motoristů, kteří jsou vedením Prahy dlouhodobě šikanováni."
Macinka žádá, aby motorismus a automobilismus dostal přednost před cyklisty a zelenými aktivisty. Jízda na kole je podle něj pouze "volnočasová aktivita", kdežto jízda za volantem je pro mnohé existenční záležitost. Chce, aby se zpět vrátily dva pruhy pro řidiče, tam, kde byly zúženy do jednoho, a dál odstranění "zbytečných opatření, jimiž současné protimotoristické vedení hlavního města šikanuje pražské řidiče v rámci tzv. zklidňování dopravy". - Ne, "přednost před cyklisty a zelenými aktivisty" není vtip, je to míněno vážně.
Starost o bezpečí cyklistů a koloběžkařů Macinka považuje za šikanu řidičů. V debatě s primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti) v TV Prima řekl: "MHD není všespásná. Když se omezuje doprava ve městě, kde je hodně aut, zužují se silnice a znepříjemňuje se jízda autem, je to šikana řidičů. To by mělo skončit."
Macinka v podstatě obviňuje vedení Prahy, především primátora Hřiba a radního pro dopravu Adama Scheinherra (Praha sobě), že to oni zavinili zácpy v Praze, že to oni stavějí přechody pro chodce a malují cyklopruhy proti řidičům. Vůbec nebere v potaz dva axiomy: 1. aut je čím dál víc a prostě se nevejdou, mimochodem nejen do Prahy, 2. cyklisté mají stejná práva jet po ulici jako řidiči. A dodávám pro jistotu, že chodci mají právo po městě chodit, dokonce i přecházet magistrálu, která nemá ve městě co dělat.
Pro Macinku, ale i pro mnoho řidičů, by zřejmě byla pařížská socialistická starostka Anne Hidalgová něco jako inkarnace levicového ďábla dštícího oheň a síru. Vždyť loni od 30. září zavedla v celé Paříži třicítku, ruší parkovací místa, poskytuje více místa pěším i cyklistům. Třicítku jako cestu k mnohem plynulejší a bezpečnější městské autodopravě doporučuje i Peter Bednár, architekt a urbanista, který studoval a pracoval v USA, Nizozemsku a Číně, věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru. Další kulturní satan v lidském kabátu.
Cesta motosobců? Zakázat kolo na ulici
Jak je to vůbec s oblibou cyklistiky v Praze? Stoupla za covidu, to víme jistě. Nějaká čísla? Radní Scheinherr o tom mluvil letos v květnu: "Loňský rok potvrdil výrazný růst obliby cyklodopravy. Sčítače zaznamenaly bezmála 5,9 milionu jízd Pražanů po městských cyklistických trasách. Ze sčítačů také víme, že počet průjezdů se od roku 2019 v podstatě zdvojnásobil a alespoň jednou za měsíc jede v Praze na kole 456 tisíc Pražanů."
Radnice Prahy ovšem neví přesně, kolik obyvatel města využívá kolo jako prostředek ke každodenní dopravě a zároveň jako náhražku auta nebo městské hromadné dopravy. Jako dennodenní cyklista vím, že takových lidí přibylo, ale velmi záleží na tom, kudy do práce jezdíte a jestli člověk na kole považuje svoji trasu za jakž takž bezpečnou. Čím se jeví riskantnější - mluvím třeba o trasách přes složité autouzly, tím méně cyklistů tudy do práce pojede.
Z dat cyklosčítačů je dobře vidět to, co považuji za logické, největší provoz můžeme v sezoně každý den, když náhodou neleje, zaznamenat na trojské cyklostezce a na stezce podél Vltavy v Modřanech. Zcela zřejmě převažují rekreační cyklisté nad těmi, kteří jezdí denně, pravidelně. To však vůbec neznamená, že by nechtělo jezdit více lidí. Jen tomu prostředí Prahy stále příliš nepřeje. Třicítka by hodně pomohla, omezení vjezdu aut do centra města samozřejmě také.
Macinkovu stranu Motoristé sobě považuji za test Pražanů. Pokud ji zvolí hodně obyvatel hlavního města, bude to znamení, že se zde myšlení lidí nemění, že utkvěli někde v minulém století, že podlehli "autismu" a jsou více autolidé než lidé. Tipuju však, že získají mizivou podporu, svět se mění a lidé s ním. Pokud by Motoristé sobě uspěli a pokud by chtěli skutečně změnu, nestačilo by smazat cyklopruhy a zrušit nové bezpečné ostrůvky pro lidi čekající na tramvaj.
Museli by nejprve zrušit bezpečný odstup 1,5 metru. V případě kolize to řidiči ovšem nepomůže, odstup 1,5 metru považují za bezpečný soudní znalci, když se řeší nehody. Takže by "motosobci" museli zakázat jízdu na kole mimo cyklostezky, tedy jízdu na kole po silnici a po ulici. Totální ujetost a absurdita. Výsledek? Dopravní zácpy by samozřejmě nekončily. Aut jezdí víc a víc. Ani zdražení pohonných hmot na ucpanosti Prahy nic nezměnilo.
