"Čekají u kasáren a jsou naštvaní, že armáda nic nepodniká. Že Bolsonaro mlčí a opaluje se někde na Floridě," líčila autorce tohoto textu známá z brazilského města Porto Alegre, jaká atmosféra teď panuje v nejlidnatějším latinskoamerickém státě. Vše je o to výmluvnější, že v této části světa právě začíná tradičně líné léto - prázdniny a čas hlavních dovolených, kdy se toho obvykle příliš neděje. Letošek je však dramaticky jiný.
Voliči Jaira Bolsonara, kteří během neděle vtrhli jako divoká řeka do budov parlamentu, nejvyššího soudu i prezidentského paláce, již od podzimních voleb cloumá vztek a frustrace. A spolu s nimi také neotřesitelné přesvědčení, že porážka jejich oblíbence v souboji o nejvyšší úřad byla jen dílem obřího podvodu.
Tropický Trump
Budiž připomenuto, že v brazilských prezidentských volbách dosud nikdo nezískal tolik hlasů (bezmála 60 milionů) jako loni v říjnu jejich poslední vítěz Luiz Inácio Lula da Silva. Zároveň ale platí, že v nich doteď nikdo nevyhrál tak těsným rozdílem.
V této souvislosti se sluší dodat, že po technické stránce patří brazilská volební mašinérie k nejvyspělejším na planetě. Systém je kompletně digitalizovaný a výsledky jsou známy v řádu hodin. Přesto však skalním příznivcům Jaira Bolsonara (říká se mu "tropický Trump") nikdo nedokáže vyvrátit, že tentokrát hrál stěžejní roli komplot.
Jednou z hlavních příčin je fakt, že zvítězil právě Lula da Silva. Jakkoli patří k vůbec nejúspěšnějším brazilským politikům, jde také o člověka, který byl odsouzen za korupci gigantických rozměrů. Z vězení se přitom před necelými třemi roky dostal nikoli proto, že by prokázal nevinu, nýbrž kvůli procesním pochybením. Téměř polovina Brazilců je tak dnes přesvědčena, že jejich zemi znovu uchvátil kriminálník.
Druhá půlka má naopak za to, že s návratem Luly da Silvy konečně vzala za své pomýlená epocha, během níž Brazílii ovládl káceč amazonského pralesa, nepřítel domorodých Indiánů a zcela nepřijatelný politik plný touhy po znovunastolení vojenské diktatury.
Láska a nenávist
Frustrace "bolsonaristas" sílí i proto, že jejich hrdina je v protestech nijak veřejně nepodpořil. Před volbami sice nepřestával opakovat, že pokud prohraje, bude to důkaz spiknutí. A porážku pak opravdu dlouho odmítal uznat. Nesnažil se ale vyvolat státní převrat, který mnoho jeho příznivců žádá. Navíc ze země odjel do Spojených států a nyní odsoudil i jejich útok.
V hlavním městě Brasílii ale během řádění davu nebyl přítomen ani Bolsonarův nástupce Inácio Lula da Silva. Ten tou dobou trávil čas na jihozápadě země v městečku Araraquara, jež sužují přívalové deště.
Ke krveprolití naštěstí nedošlo i díky tomu, že byla zrovna neděle a v napadených budovách prakticky nikdo nepobýval. Rozvášněná masa v zelenožlutých tričkách a brazilských vlajkách přes ramena si tak za pokřiku hesla "Můžeme si rozbíjet, co chceme, jsme tady doma!" svůj vztek a zlobu vybíjela demolováním čehokoli, co jí přišlo pod ruku. A nepřestávala volat po tom, aby se k nim přidala armáda, jež se politické moci vzdala před 38 lety.
Brazilci už zkrátka nějaký ten čas nejsou oním veselým, "vyklidněným" národem plným porozumění a hrdosti na svou demokratickou zemi, která se dokázala vymanit z období vojenských diktatur. Cloumá jimi vztek a zášť. Je otázka, jak se natolik negativním emocím dá čelit. Inácio Lula da Silva slibuje, že "láska bude vládnout nad nenávistí". Těžko ale říct, jakou bude mít podobu, když pouhý týden po jeho nástupu do funkce musely ozbrojené složky rozhánět tisícihlavé násilné demonstrace slzným plynem i gumovými projektily a zatýkat jako o život.
Autorka je hispanistka a spisovatelka.