Pokračuje komedie s prověrkou Zemanova hradního kancléře. Vratislav Mynář nebyl prověřen na přísně tajné, PT. Nutně to přitom potřebuje pro výkon své funkce. (Tedy za normálních okolností by to nutně potřeboval.) Proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) se odvolal.
V celé té trapnosti okolo prověrky je dobré si uvědomit tři základní fakta. První: důvody, proč NBÚ Mynáře na přísně tajné neprověřil, neznáme. Jsou tajné. Odkázáni jsme vlastně jen na dva zdroje, na to, co vyteče z NBÚ, přičemž je nezákonné tajné informace předávat. A na to, co řekne kancléř Mynář nebo jeho právníci, případně Miloš Zeman. Přičemž jejich zájmem je věc bagatelizovat.
Druhý fakt. Prověrka se neúnosně vleče. Mynář o ni zažádal na konci roku 2013. Nedodával, pozdě dodával úřadem požadované dokumenty. Koncem září 2015 jsme se dozvěděli, že prověrku nedostal. Je nenormální, aby proces trval tak dlouho, když už Mynář funkci vykonává.
Třetí fakt. Prověrka Mynáře je politikum jako Brno. Ten člověk má velmi blízko k prezidentovi, je to jeho pravá i levá ruka, levá i pravá noha. Nedat mu prověrku muselo stát NBÚ větší úsilí, než si zřejmě dovedeme představit. Velké odhodlání. Nebo jinak: ty důvody musejí být opravdu vážné, nemůže se jednat o žádnou prkotinku, která se odehrála, když byl Mynář ještě batoletem. To, prosím, nebaštěme.
Čerstvě se vyjádřil Zeman. Vyčká na výsledek rozkladu, který na NBÚ poslali Mynářovi právníci, „protože na odvolání má právo každý občan České republiky“. Zároveň tvrdí, že tajná služba BIS vydala kladné doporučení k udělení prověrky. „No a protože Národní bezpečnostní úřad nemá žádnou vlastní bezpečnostní službu, tak si myslím, že toto stanovisko BIS je jedním z důvodů, proč jsem kancléře neodvolal.“ Dodejme, že BIS je jen jednou ze složek, které na prověrce pracují.
Nabízí se otázka, proč asi Vratislav Mynář zdržoval odevzdání zásadních dokumentů? No nejspíš proto, že má nějaký problém nebo problémy a tuší: Nebudou mi to „pétéčko“ chtít dát. Kdyby se nebál, měl by naopak zájem prověrku získat rychle a kritikům zavřít ústa.
Pár piv, Škoda 100, historka do hospody
V České televizi Zemanův kancléř tvrdil, že mu NBÚ nevytkl žádné porušení zákona. Pěkné. Ale ono třeba stýkat se s putinovci taky není porušení zákona, že. Být bývalým držitelem anonymních akcií není porušení zákona. Atd. Pro přísně tajné informace nedostanou oprávnění také lidé, kteří představují potenciální bezpečnostní riziko.
Prý se ve spoustě případů jedná jen o nedorozumění. (Přeložme si to takto: úředníci NBÚ jsou tak trochu blbečci a nerozumějí své práci.) Aby obhajoba vypadala pro veřejnost poživatelně, spolknutelně, bylo potřeba vypustit nějakou polehčující okolnost, nějakou historku, která by ukázala, jak jsou ti šťourové z NBÚ vedle a hloupí.
Tady je. Mladická nehoda v opilosti, kterou Mynář při prověrce omylem nenahlásil, vůbec ho to netrklo, taková banalitka: „V devatenácti letech jsem u nás na hodech vypil pár piv a vozidlem mých rodičů, Škodou 100, jsem naboural sloup obecního rozhlasu. Byla to samozřejmě klukovina.“ Nikdo nebyl zraněn a Mynář vyfasoval jen podmíněný trest. Odehrálo se to takřka před třiceti lety.
Dokonalé. Pár piv, škodovka stovka, lidová historka. Kolik lidí u nás v mládí sedlo za volant „pod vlivem“. Kolik to napralo do sloupu. Tohle Čechy nepobouří, ale pobaví: Vráťa je našinec! Ha ha ha. Dal si pár pivsonů, to známe...
Mynář samozřejmě sleduje, co se o něm píše. Proto taky říká, že neudělení prověrky nesouvisí s podezřele levným nákupem vily v Praze-Strašnicích či s účastí na privatizaci Petrcíle. „To byly skutečně jen spekulace, nic takového v odůvodnění není zmíněno,“ tvrdí. Opakuji, skutečné důvody neznáme. (Česká televize uvádí tři: nevyjasněné vlastnictví pozemků na Moravě, držení anonymních akcií, plus to, že zamlčel mladickou autonehodu pod vlivem alkoholu.)
Mynář se drží jen populární bouračky. Tak tedy řekněme rovnou a natvrdo: to, že před třiceti lety udělal pitomost, jisto jistě nebylo skutečným důvodem, proč nebyl prověřen. Úřad takovou věc, pokud ji neuvedl, musí konstatovat, ale není tou skutečnou, zásadní příčinou.
Sama bouračka v devatenácti by nestačila. Slouží jako kouřová clona. Důvody musejí být vážnější. Kdyby třeba Mynář pil nebo bral drogy, pak by ta nehoda nabrala na významu, protože by dokládala riskantní návyk. Ale zjevně jde o jiné příčiny, o Mynářovo podnikání, případně o jeho styky.
A nejpodezřelejší je právě to, jak kancléř prověrku usilovně brzdil, jak ji protahoval, natahoval jak gumu u trenek (ne u těch nad Hradem). To svědčí, že ten pán moc dobře ví: Naději na PT mám jen velmi malou a ani Miloš s tím nehne.
