Německý parlament schválil jeden z nejnesmyslnějších zákonů za éru vlády kancléřky Angely Merkelové. Způsob, jakým německý zákonodárce zpoplatnil dálnice pro osobní auta, je chybný ekonomicky i politicky. Z původně tajné zprávy spolkového ministerstva financí z minulého podzimu už víme, že tento způsob mýta přinese maximálně desetinu částky, kterou podinvestovaná německá dopravní infrastruktura potřebuje. Ale nač se zatěžovat ekonomikou. Zde jde o politiku a o nic jiného.
Bavorský premiér Horst Seehofer to před zářijovými volbami řekl jasně: bez mýta nebude žádná vládní koalice. A proč? Protože u nás cizinci neplatí a my v okolní cizině ano. Celá historie německého mýta tedy nezačala v Berlíně na ministerstvu dopravy, jak by měla, ale v Mnichově, kde Seehoferova CSU potřebovala před voliči ukázat, že se s cizáky nemazlí. Pokud od této předvolební populistické úvahy začnete konstruovat mýto, tak to samozřejmě nemůže dopadnout dobře. A také nedopadlo. Platí jen cizinci, domácím se o částku srazí daň za vlastnictví auta. Německým mýtem by se měla zabývat Evropská komise, která musí říct: ať si samozřejmě Němci zpoplatňují dálnice, jak chtějí, ale nesmí to být diskriminační.
Asi nejlepší přezdívkou nového poplatku je „Pegida mýto“. Pegida je protiislamistické hnutí, které žene Němce do ulic proti nebezpečí islamismu, jak reálnému, tak často smyšlenému. Podobné je to s mýtem. Jistěže je odůvodněné požadovat poplatek za dálnice jako v mnoha okolních zemích včetně Česka, ale nemohou to platit přece jen cizinci. I kdyby mýto nakonec Němci před Evropskou komisí odůvodnili (trest cizinců je nakonec chytře navlečen do ekologického hávu), způsobí to spoustu zlé krve: Podobně jako Němci dotují silniční síť v drtivé většině jen z majetkových daní za auto i Belgičané či Nizozemci. Co udělají, když při nákupu v Cáchách budou muset platit mýto a Němec na výletě v Beneluxu nic? Zavedou recipročně to samé.
Historie německého mýta nezačala v Berlíně na ministerstvu dopravy, jak by měla, ale v Mnichově, kde Seehoferova CSU potřebovala před voliči ukázat, že se s cizáky nemazlí. Pokud od této předvolební populistické úvahy začnete konstruovat mýto, tak to samozřejmě nemůže dopadnout dobře.
Absolutně nikdo nepopírá, že Němci potřebují investovat masivně do stárnoucí dálniční sítě – dopravní infrastruktuře prý chybí na sedm miliard eur –, ale takto Němci proti sobě jen zbytečně popudili pozoruhodnou koalici. Od zemí na západě, kde mýto není, až po Rakousko na východě, které do sporu s Německem nejde prakticky nikdy. Nenechme se mýlit uklidňujícími slovy německého ministra dopravy. Alexander Dobrindt je bývalý generální sekretář Seehoferovy CSU, nemůže mýto vykreslovat jinak než v růžových barvách. Ale německý liberální tisk po právu soptí. Die Zeit varuje před „bavorským populismem“. Die Welt jde ještě dál a nemluví jen o mýtu, ale především o neschopnosti CSU nabízet nové politické myšlenky, na což nyní Německo i zbytek Evropy doplácí. Místo nových idejí z ekonomicky moderní i společensky konzervativní země laptopů a kožených kalhot zůstaly jen ty „lederhosen“ ideje.
A je to správné, nemluvit v souvislosti s mýtem jen o technikáliích, ale o celkovém úpadku víry v propojenou Evropu. Německé mýto je pouze příznak. Hranice mezi národními státy přece nemusí mít jen podobu neprodyšné zdi. Sen o propojené Evropě lze stejně tak dobře torpédovat právě mnohem sofistikovanějšími způsoby.
Například Schengenská dohoda o volném pohybu osob, která minulý týden oslavila dvacet let své existence, bude zjevně další obětinou, kterou národní strachy rozsekají na kusy. Strach z nekontrolované imigrace už donutil i mnohé mainstreamové politiky otevřeně brojit proti Evropě bez hraničních kontrol. Například francouzský gaullista Nicolas Sarkozy, kterého nyní oslavujeme jako vítěze francouzských místních voleb nad paní Le Penovou, patří právě mezi ty, kdo by rádi zrušili dosavadní Schengen. A nahradili ho Schengenem, který vás propustí, jen když nejste potenciální nežádoucí imigrant.
Zavádění německého mýta a jeho pravděpodobná kritika z Bruselu je tím nejlepším momentem si uvědomit, co vše znamená svoboda pohybu v Evropě. To nejsou jen hory smluv Evropské unie a boje eurofederalistů s euroskeptiky. Ale právě i nediskriminační design zákonů a smluv, který Evropany nevnímá jen jako cizince, ale i jako občany společného prostoru. Ale vysvětlujte to v Bavorsku.
Článek vyšel také 31. března 2015 na webu Hospodářských novin na adrese http://archiv.ihned.cz/c1-63773470-mytne-ohrazovani-evropy
