Ve středu 8. března skončí druhé prezidentské období Miloše Zemana. Nepochybně byl nesen ambicí zanechat nějakou stopu v dějinách, stát se výrazným, nezapomenutelným prezidentem. Co po něm tedy zůstává?
Výrazný, dalo by se říci světový, otisk po sobě zanechali jen dva čeští prezidenti, Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Nesporně ojedinělé postavy. Zeman se vztahoval k Masarykovi. Citovával jej a i svoje vánoční "poselství" pronášel podobně jako on na Štěpána. Souputníka Havla toužil překonat, napřel velké úsilí, aby ho zastínil či předčil ve světové politice. Aby byl jiný, ale taky významný.
Nechci tady hodnotit Zemanovy jednotlivé kroky, psal jsem o nich celých deset let. Pokouším se dobu jeho panování zobecnit, ukázat, co českým občanům přinesla. Protože pro světové občany neznamenala nic, ti jej ani nezaznamenali. Končí jako provinční, neúspěšná hlava státu, jako porobený politik, který se loni 24. února, když jeho přítel Putin přepadl Ukrajinu, musel postavit na hlavu, aby se zachránil a nečelil ústavní žalobě.
Zemana není těžké zhodnotit. Od začátku svého prvního období chtěl českou zahraniční politiku přeorientovat o 180 stupňů, dehavlovat. Dopadlo to tak, že ji devalvoval. Jeho leitmotivem se stala "ekonomická diplomacie". Havel, bývalý vězeň svědomí, prosazoval diplomacii lidských práv, Zeman diplomacii, jež na lidská práva kašlala. Zapamatujme si to, protože stejně dopadla i jeho "stopa" v domácí politice.
Jako by vycházel z domněnky, že lidská práva jsou v moderní době překonaná a že - v tom se nelišil od Václava Klause - na prvním místě mají stát ekonomické zájmy. Nejde o to, jestli režim mučí, vraždí, špicluje, ničí svoje občany, jde o kšeft. Putina Zeman vnímal jako přítele, a my můžeme tušit, že V Kremlu se na něj dívali spíš jako nástroj svých zájmů, který jim může pomoci rozkládat Evropu.
Zeman taky využil dvířek, jež pootevřel expremiér Petr Nečas, a vrhl se na pěstování "hedvábných" vztahů s komunistickou Čínou. V říjnu 2014 v čínské státní televizi bohorovně prohlásil: "Neučíme vás tržní ekonomiku ani lidská práva, naopak se od vás chceme učit." A poté doplnil: "Jsem v Číně, abych se naučil, jak urychlit ekonomický růst nebo stabilizovat společnost." Antidalajláma, Antihavel.
Víme, jak Zemanovo čínské dobrodružství skončilo. Slibované investice nikdy nedorazily, jeho poradce Jie Ťien-ming zmizel beze stopy, zato jsme za covidu s východní mocností získali temnou zkušenost. S Putinem to bylo podobné. Zaútočil na Krym, na muniční sklady ve Vrběticích a nakonec i na celou Ukrajinu. Zemanova ekonomická diplomacie a klanění se Kremlu nabouralo ve dvoustovce do zdi. Katastrofa. Ukázal se jako neprozíravý, prognosticky mimořádně chabý politik. Pro západní politiky podobně přijatelný jako dejme tomu nějaká Putinova konkubína.
I doma Zeman předváděl Sodomu Gomoru. Dalo by se psát o jeho mstě a zničení ČSSD za to, že v roce 2003 nebyl zvolen českým prezidentem. Mstivost ho evidentně poháněla. Svoji domovskou stranu vyměnil za miliardářovo hnutí ANO. Zásadní byl ovšem Zemanův lidský otisk, jeho způsoby, jeho zběsilý odpor ke všemu, co touží společnost zlepšovat, pomáhat slabým a zapomínaným.
Hradní posádka připomínala mafii
Zeman na Hrad přinesl jakousi "zápotockou" vulgaritu (můj praděda mi vyprávěl o akcích Antonína Zápotockého v hospodách na Kladensku), nejen vulgarismy, ale hlavně vulgaritu. Obklopil se lidmi jako Vratislav Mynář, jenž je trestně stíhán.
Hradní posádka připomínala mafii. Kancléř nezískal prověrku na tajné záležitosti, velkou roli na Hradě hrál poradce Martin Nejedlý napojený na Rusy. Mynářovská parta si Hrad i Lány včetně obory zprivatizovala. Předváděla, co to je "zlatá stárež". Arogance je pro to všecko slabé slovo.
Typický příklad Zemanova přístupu k pozitivním změnám - odmítal návrat dětí s lehkým mentálním postižením do běžných škol. Když v roce 2015 navštívil rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí, na otázku z publika inkluzi kritizoval: "Vůbec se mi to nelíbí a jsem proti. Sloučení handicapovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity." Neodolal pokušení mluvit, i když neměl co říct. Chyběla mu odvaha přiznat, že se o takové věci nezajímá a nic podstatného o nich neví.
Kde to šlo, kouřil. Kde to šlo, a šlo to všude, pil jak duha, dokud mu zdraví jakž takž sloužilo. Těžko zapomenout na jeho opileckou etudu nad korunovačními klenoty či na kameru zaznamenané vrávorání v České televizi. Samozřejmě byl proti zeleným změnám, proti manželství pro homosexuály, proti bezzásahovým zónám na Šumavě. Samozřejmě byl fanouškem Donalda Trumpa, dokud doufal, že ho toto zosobněné americké neštěstí pozve do Washingtonu. A samozřejmě byl úhlavním nepřítelem novinářů, zejména veřejnoprávní České televize. Přezíral a urážel ženy.
Zeman se stal katastrofou pro českou zahraniční i domácí politiku. Pěstoval svár, kde to jen trochu šlo, zaséval nenávist, horoval za referendum o vystoupení z Evropské unie, jež by nás zničilo. Stavěl město proti venkovu, nikdy oficiálně nenavštívil Prahu. Rozhovory dával nejradši bulváru. Ústavu si vykládal po svém, poničil úctu k prezidentskému úřadu. Což je nakonec možná v nějakém ohledu i dobře, protože zdejší vzhlížení k panstvu nic moc dobrého nepřináší.
Jako povinné cvičení bych tu mohl napsat, co Zeman udělal dobře. Jistě, najdou se takové momenty, jako se najdou momenty, které byly v pořádku třeba v době komunistického režimu. Ostatně to Zeman jako prezident táhl nejen s Babišem, ale i s komunisty a nahnědlým antievropským, proputinovským Okamurou.
Soudným občanům Miloš Zeman předvedl, jak zneužitelný je úřad prezidenta v době, kdy nejvyššího ústavního činitele volíme přímo. Dá se odhadovat, že tak do jisté míry přispěl i k prohře Andreje Babiše v souboji o nejvyšší úřad. Že prostě lidé už nestáli o to, aby jej zastával někdo s podobně agresivním politickým stylem.
Přímá volba však dál generuje zemanovské riziko. Měli bychom mít těch deset tristních let, která Česko těžce poškodila, na paměti. Ten, kdo obdivuje Trumpa, Si Ťin-pchinga a velice dlouho i Putina, je pro české občany nebezpečný.
