Kdo to bude? Kdo za Spojené státy, které sehrály klíčovou roli při vzniku Československa, přijede do Prahy oslavit jeho sté výročí?
Předpokládalo se, že významu okamžiku by měla odpovídat reprezentativnost návštěvy z Washingtonu, a pražskými diplomatickými kruhy tak dlouho kolovala šeptanda, že do Prahy by měl dorazit viceprezident Mike Pence.
Nakonec to bude, jak ve čtvrtek informoval časopis Respekt, americký ministr obrany James Mattis a Česko by mohlo cítit zklamání, že 28. října, na sté výročí dne, který symbolizuje česko-americké politické spojenectví, sdílené zájmy a hodnoty, přijede jen šéf Pentagonu, přezdívaný navíc mezi americkými mariňáky "šílený pes".
Je to ale přesně naopak, čtyřhvězdičkový generál námořní pěchoty je ze všech Trumpových mužů a žen tím nejlepším, kdo mohl přijet. Takřka se chce zvolat: Kdo, když ne Mattis, kdy, když ne teď?!
Až neuvěřitelně věrný Pence
Viceprezident Pence je sice vyšší politickou figurou, ale v tom zároveň spočívá problém. Je tím, kdo Trumpovi, s bezvýhradnou věrností na hranici ztráty vlastní tváře, kryje záda. Hluboce věřící evangelík Pence by nešel, jak veřejně prohlašuje, s cizí ženou (tedy s jinou, než se svojí manželkou) ani do restaurace. Kam všude ve svých mimomanželských hrátkách zašel Trump, je jeho věc. Ale co Pence? Nevadí mu sloužit šéfovi, který prostřednictvím svých právníků vyplácí příležitostným milenkám statisíce dolarů za mlčení?
Sám Pence asi nebude, na rozdíl od Trumpa, politickým byznysmenem, pro kterého je vše, i vztahy se spojenci, na prodej. Ale jeho tichý vlahý pohled, s kterým v záběru kamer vždy vzhlíží k Trumpovi, ať ten říká, co říká, ať se děje, co se děje, je tak oddaný, že je až nesrozumitelný a nevěrohodný. Zkrátka, s Pencem by do Prahy přijel tak trochu scvrklý Trump, špatná kopie originálu.
V případě Mattise se do Prahy naopak dostaví jeden z nejdůležitějších "dospělých" lidí z Trumpova nejvyššího okolí. Jak to ve své poslední knize Strach, v které popsal poměry v Trumpově Bílém domě, vystihl novinář Bob Woodward. Právě Mattis je podle Woodwarda klíčovým mužem, který dokáže krotit, účinně usměrňovat Trumpovo účetnické vnímání okolního světa ve stylu "má dáti, dal".
Není až tak naše věc, co Trump provozuje v americké vnitřní politice. To ať si v dalších volbách sečtou a ohodnotí Američané. Ale v zahraniční politice Spojených států jde Evropě i Česku o hodně a Trumpovi se přitom honí hlavou různé a často velmi zvláštní věci.
Politika barnumského cirkusu
Má slabost pro Vladimira Putina. Prý silný vůdce, se smyslem pro pořádek, který si umí i zjednat. Trumpovi to z nějakého důvodu imponuje. A aby to bylo ještě o něco vážnější, tradiční transatlantické, americko-evropské spojenectví pro Trumpa v principu není ničím více než obchodní transakcí.
Zaplať svůj podíl, nebo celý deal padá. Přestaň do USA vozit mercedesy a dej nejméně dvě a nejlépe rovnou čtyři procenta HDP na obranu. Nebo? EU is dead, NATO is bad!
Ve svém výsledku je ale Trumpova barnumská show, kdy alianci na summitu v Bruselu pohrozí americkým exitem a doma v USA se pochválí, jak NATO srovnal do latě, kontraproduktivní. V Německu dnes musí politici vymýšlet jiné důvody, proč dávat víc na obranu. Odůvodňovat to přáním amerického prezidenta by pro ně bylo cestou do trumpovských pekel.
Generál James Mattis, který byl v letech 2007 až 2009 vrchním velitelem ozbrojených sil NATO, z první ruky viděl, že mnozí evropští spojenci se v alianci skutečně vezou jako černí pasažéři. Mnohem víc z kolektivní bezpečnosti pro sebe levně čerpají, než k ní sami přispívají.
Činy dělají muže
"Američtí daňoví poplatníci se už nemohou dál tak výrazně nepoměrně více podílet na obraně západních hodnot. Američané se nemohou starat víc než vy sami o bezpečnost vašich dětí," prohlásil Mattis, když se loni v únoru v Bruselu Evropanům poprvé představil jako nový ministr obrany.
Ale ani na okamžik to pro něj nebyl a není důvod, aby zpochybňoval NATO jako takové, aby mluvil o "zastaralé" a pro USA vlastně už úplně zbytečné organizaci.
V ostrém kontrastu s Trumpem Mattis také dobře ví, s kým má v Putinovi tu čest. "Putin se snaží rozbít NATO. Jeho cílem je oslabit ohlas západního demokratického modelu. Jeho kroky jsou nejen výzvou pro naše ozbrojené síly, ale mají podrýt, oslabit víru v naše ideály," řekl Mattis před nedávnem v americkém Senátu.
Donald Trump vytváří dojem, že on NATO posiluje. Zatímco James Mattis to mezitím skutečně dělá. Z jeho iniciativy a pod jeho tlakem se spojenci zavázali, že do roku 2020 budou mít v pohotovosti nové jednotky (projekt 4 x 30), schopné rychle reagovat na hrozby na území či v bezprostřední blízkosti NATO.
Zároveň má Mattis zásadní zásluhu na tom, že Američané výrazně navýšili rozpočet na svou vojenskou přítomnost na východním křídle aliance. A byl to generál Mattis, kdo proti Trumpovu velkému a dlouhému váhání prosadil možnost dodávek zbraní ukrajinské armádě.
Od Československa k transatlantismu
Viceprezident Mike Pence by si pro svoji návštěvu v Praze pravděpodobně nechal napsat vzletný projev, plný velkých historických oblouků. Hezky by se to poslouchalo, ale nejistě by se tomu věřilo. V Trumpově Bílém domě slova politiků obecně moc neváží.
Až na výjimky, kterou je generál Mattis. V současné americké administrativě je tou nejefektivnější "klidnou silou", která koriguje a tlumí Trumpovy instinkty muže z politického showbyznysu, kde forma je důležitější než obsah. Je jedním z "dospělých" v Bílém domě, kteří brání tomu, aby se Trump občas nerozhodoval jako malé dítě.
Pence by v Praze možná zanechal větší, reprezentativnější dojem. S Mattisem ale půjde o podstatu. Před 100 lety nás spojoval velký společný politický zájem. "Šílený pes" patří k těm, kteří jsou upřímně přesvědčeni, že dědictvím a logickým pokračováním musí stále být silná transatlantická vazba, životně bezpečnostně důležitá pro obě strany, že to není jen obchodní vztah. Mohla by to být dobrá, užitečná a důstojná návštěva.
