Otec, který jednou rukou chrání vyděšeného syna a tou druhou, jako by v ní držel bílou vlajku, mává: prosím, nechte nás jít, tady je dítě! Už po třech dnech je jasné, že tohle bude jeden ze symbolů fotbalového Eura. Scéna z tribuny v Marseille, která se po zápase Anglie – Rusko proměnila v bitevní pole. Ruské bojůvky po závěrečném hvizdu zaútočily na sektor Angličanů. Brutalita, chaos a panika, zachraň se, kdo můžeš.
Tohle je obrázek z fotbalového svátku, na který se tolik těšila (skoro) celá Evropa. O potyčkách v ulicích Marseille a Lille, o metání kavárenských židlí nemluvě – ale řežba přímo na stadionu, to je něco jiného. Před mistrovstvím se skloňovala hrozba terorismu, mluvilo se o nejpečlivějších bezpečnostních opatřeních. Výsledek? Zoufalí pořadatelé v reflexních vestách marně čelí zběsilým chuligánům. Instruktážní ukázky kung-fu kopů jako bonus. Selhání pořadatelů v přímém přenosu. (Mimochodem, televize živé záběry na tribuny nenabídly, UEFA zřejmě nechtěla „kazit produkt“.)
Jsou to obrázky, jaké jsme na mezinárodní scéně vídali naposledy tak před třiceti lety. Ano, tragédie na stadionu Heysel v Bruselu v květnu 1985 byla zlomem a poučením, následovaly investice ve jménu bezpečnosti. Ale na mistrovství Evropy, letos největším v historii, se pokud vím to, co v Marseille, neodehrálo nikdy. Rodiče s dětmi se v hledišti na takové úrovni už dávno cítí bezpečně. Zápasy jsou společenskou událostí. Fair-play fandění podporuje i UEFA, viz kampaň No to Racism.
Násilí – na tribuně se po zápase páchaly trestné činy! – typu Marseille šokuje za těchto okolností o to víc. Výlet do prehistorie, kdy se to na stadionech rvalo.
Řádění „fanoušků“ na Euru nelze černobíle připisovat Rusům, ale to nejhorší mají na svědomí právě oni. Žádný jiný tábor nedal dohromady tak organizované, tak vyzbrojené a tak brutální výtržníky, kteří vypadají, jako by se k akci do včerejška připravovali v posilovně. Opilí Angličané nebo Němci nejsou žádní miliusové, ale…
Násilí pod záminkou fotbalu má hybridní povahu. Objeví se a zase zmizí, páchají ho „partyzáni“, neoznačení útočníci, vina je často na obou stranách, nejednoznačná. Nic z toho ale ani v nejmenším neospravedlňuje, aby se o výtržnících hovořilo s tónem národní hrdosti, tak jako v některých ruských médiích. To je úlet.
UEFA pohrozila Rusku a Anglii vyloučením, pokud se řádění jejich příznivců bude opakovat. Jde o kompromisní, polovičaté rozhodnutí, ovlivněné tím, že Angličané v tom jeli taky (a potrestat nebo rovnou poslat domů dvě země je těžší než jednu). Adekvátní by totiž bylo Rusko rovnou z turnaje vyloučit, a potrestat ho například uzavřením hlediště při příštích domácích zápasech. Jenže to už jsme u mistrovství světa 2018, které pořádá právě Rusko. Což případné sankce vůči pořadatelské zemi komplikuje.
Násilí v Marseille bylo tou nejhorší pozvánkou: na viděnou za dva roky v Moskvě. Jsou jen dvě možnosti. Buď to bude totalitně zorganizovaný šampionát, nebo se dočkáme ještě nechutnějších výtržností než ve Francii.
